Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

Ha-hai, přikývla jsem a vzala klíčky.Pak jsem se podívala na ty dva.
To jsem to teda dopracovala, mám na starosti těžce zraněného chunina a jounina s prokletou pečetí. A to jsem prosím genin. Zajímalo by mě, co dělají chunini.

Pomalu jsem se dobelhal k Lizz. Otočil jsem si ji k sobě a dlouze objal."Jsem rád, že si v pořádku..." Potom jsem ji hluboce políbil. Pak jsem ji vzal kolem pasu a pomalu se s ní vydal ven."Vzal bych tě do náruče, ale teď to jaksi nejde." Nemohl jsem jít moc rychle kvůli berly a pořád ne zrovna dobrého zdravotního stavu. A to jsem slíbil, že se ukážu v nemocnici..pfff...až zítra...
(přesun)

Zamkla jsem kancelář a šla jsem za nimi tak, abych je neztratila z dohledu, ale pokud možno jim nechala soukromí.
(přesun)

Pomali som kráčal hore po schodoch ku kancelárie Mizukage.
Moj zrak sa čo raz viac zhoršoval nad mojími očami prevládla krv a ja som len pomali kráčal vpred.
Konečne som došiel na dlhšiu chodbu mieril som do jej kancelárie každým spraveným krokom to bolo horšie.
V polovici cesty som si dal ruku dole z očí a oprel sa o stenu a a tarbavým krkom šiel dalej.
Napokon ked som stál kusok od dverí moje oči zaplavila temnota a ja som padol do komatu.
Nastal dosť velký rachot.

Vycupitala jsem schody do kanceláře a hned nahoře se zarazila. Něčí čakra, ale..neznámá. Zrychlila jsem krok a když jsem spatřila ležícího ninju na zemi, lekla jsem se. Doběhla jsem k němu a otočila ho. Ninja z Kumo? Krvácel. Zkontrolovala jsem mu životní funkce. Naštěstí dýchal. Tomu říkám den... Otřela jsem mu krev z čela a oplřela si ho o sebe, abych se s ním následně zvedla a zamířila do nemocnice.

Znovu jsem vyšla ty schody a ještě více nadšeně. Z brašničky jsem vyštrachala náhradní klíče a otevřela si kancelář. Zavřela jsem za sebou dveře a zasedla za stůl. Okamžitě jsem začala sepisovat několikero vzkazů. Vytvořila jsem několik ledových holubic a vzkazy rozeslala. Takže oznámení do Kumo hotové..Do Suny taktéž...Daisuke je vyhlášen nukeninem..No a já.., vstala jsem a otevřela jednu z přihrádek, do které jsem vložila Daisukeho čelenku Kiri. Poté jsem si rozvázala tu svou a vložila ji k té jeho. Je čas.. Zamířila jsem ke dveřím. Jeden vzkaz ležel na stole, doufala jsem, že si ho přečtou. Kancelář jsem zamkla a opustila.

Spoiler:

Prišla som do kancelárie.. zaklopala som na dvere no nikto mi neotváral.. keď som ich skúsila otvoriť tak boli zamknuté no mala som svoj kľúčik a tak som si odomkla.. len som si premerala prázdnu miestnosť.. všimla som si ten vzkaz.. celkom ma zarazil a len som k nemu opatrne prišla.. s mierne roztrasenými rukami som ho otvorila a prečítala som si ho.. prečítala som si ho asi 10 krát no zmohla som sa len na to aby som klesla na stoličku a rukami si zakrila tvár..

Přišla jsem a zaklepala. Celou noc jsem nespala, jen jsem chodila ulicemi Kiri a přemýšlela.
Už jsem se rozhodla. Zesílím a udělám chuninské zkoušky. A pak ... pak se uvidí.

Nevedela som kto to je.. ani čo chce no chvíľku som ešte musela sedieť.. nakoniec som sa postavila.. takým pomalým a zosmutneným spôsobom som dokráčala až k dverám.. tam som len nastavila ruku na kľučku a otvorila som.. bola to Roka, trocha som uhla pohľadom a povzdychla som si.. gomenne Roka-chan.. za to čo som ti minule povedala.. povedala som potichu a dúfala som že mi odpustí ^^

Podívala jsem se na ní a pak jsem jen pokývala hlavou.
V pořádku, Daisuke-sensei mi to vysvětlil, když jsem zmínila Daisukeho trochu jsem se zamračila.
Mizukage-sama tady není? podívala jsemse na něj.

Ah.. poď.. do vnútra a posaď sa.. povedala som pri čom som sa len postavila bokom tak aby mohla prejsť.. len som za ňou zavrela dvere (teda ak prešla) a sadla som si za stôl Kage.. No.. ako to povedať.. Himi išla trénovať.. na dlhšiu dobu a ja som momentálne jej zástupkyňou.. a čo sa týka Daisukeho.. je nunkeninom.. gomen.. odpovedala som jej po čom som len čakala na jej reakciu

Podívala jsem se na ní chladným pohledem.
Já vím, nechal mě si vybrat, jestli půjdu s ním.
Pak jsem se trochu pookřála.
Ty teď zastupuješ Mizukage?

Pri jej pohľadu mi len mierne klesla nálada a prikývla som.. a očividne aj tvoj sensei.. dodala som potichu a mierne som si povzdychla.. hm Roka-chan ja.. pôjdem do Konohy na pár dní.. kvôli Kubiriki, ak sa mi ho podarí získať tak ti ho asi zverím do opateri.. a naučím ťa s ním narábať.. povedala som ešte a mierne som si povzdychla

Podívala jsem se na ní povzdechla jsem si.
No, vlastně jsem chtěla požádat o povolení jít za Naruto-sensei.

Pozerala som sa na ňu no len som zakývala hlavou na nesúhlas.. teraz ti nedovolím opustiť dedinu aj keby by išla s Narutom, a nesnaž sa ma prehovoriť.. nepodarí sa ti to.. povedala som mierne prísnym hlasom a len som si rukou pomasírovala miesto kde som mala pečať.. tá bolesť bola vážne doterná .. no bola som rada že pečať zatiaľ len bolela.

Podívala jsem se na ní. A povzdechla si.
Pak tedy žádám, aby jsi mi přidělila senseie.
Třetího.

Hmm? .. ja som ti už povedala etoo.. ja budem tvoj sensei.. Povedala som pri čom som si znova len povzdychla.. postavila som sa a načmárala som na papier nejaký odkaz.. poď na za mnou.. dodala som po čom som len vyšla z pracovne a pred dvermi som čakala kedy vyjde aj ona, aby som mohla zamknúť..

přišel jsem ke kanceláři a všiml si tam dvou dívek...uklonil jsem se na pozdrav "Dobrý den...prosím vás nevíte kde najdu Mizukage-sama ?"

Vyšla jsem a všimla si Kisukeho.
Zdravím.
Vysvětlování o Mizukage jsem nechala na Lizzy.

Hm? neni tu a to ti musí stačiť.. som jej zástupkyňou no.. pozrela som sa na hodinky a povzdychla som si.. vyzerá to tak že necháme tréning až na potom Roka-chan.. gomen.. /zajtra tu nie som a vrátim sa až v nedeľu ^^"/ no.. čo potrebuješ? nemal by si sa vrátiť do Suny? spýtala som sa ešte Kisukeho..

Dobře, pokývala jsem hlavou, prošla kolem Kisukeho a zamyšleně jsem odešla pryč z budovi.

"vrátil bych se....ale Mizukage mi slíbila tréning....jsou jen dvě osoby které mi mohou pomoci" chitil jsme se za rameno "ale já teda půjdu...nashledanou"

Přišla jsem a zaklepala na dveře. Povzdechla jsem si.
Zase poslem špatných zpráv. Radši ani nechci vidět, tu reakci.
Sama jsem z toho byla hodně špatná a tak jsem se jen opřela o zeď a čekala.

Unaveným krokom som podišla k dverám.. cez noc som ostala tu páč som mala veľa práce no ćakala som že to bude Akihiro alebo tak, pomaly som otvorila dvere a v nich som uvidela Roku. Uhm.. ahoj Roka-chan, eeh gomeen že zanedbávam tvoj tréning ale mala som moc práce. Pousmiala som sa ospravedlňujúco a len som ju vyzvala aby si prišla sadnúť dovnútra.

Vešla jsem a opatrně jsem se na ní podívala.
Ehm, ahoj Lizzy, to je dobré, já, přišla jsem kvůli něčemu jinému.
Posadila jsem se a zhluboka jsem se nadechla.
Já jsem totiž předevčírem něco viděla.