Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

Rozptýlenie, došlo mi že vsádzajú na to no v tomto som mohla pre nich byť tým najhorším protivníkom.. a dobre som si to uvedomovala. Ich útoky ma vôbec nezmiatli, vnímala som okolie okolo seba ako keby som mala zapnutý byakugan vďaka pasívnej schopnosti môjho kekkei genkai. Podľa vysokofrekvenčných vibrácii som ako keby "videla" všade naokolo seba, len s tým rozdielom že čiernobielo. Všimla som si útok roky, a zároveň aj pohyby Akihira. Uhla som sa pred Rokyním útokom ako keby "do zadu" teda priamo do dráhy kde sa objavil Akihiro. Jednu ruku som však mala zohnutú a jej lakeťom som mu pri tom pohybe mierila priamo do hrude. Keďže ma chcel chytiť za plecia tak sa tomu asi neuhol, aspoň som v to dúfala.. zároveň som však chcela aby sa ešte vedel postaviť, predsa len boj bola sranda !! a ja som si zabíjanie týchto dvoch shinobi chcela vychutnať na plno!

Dostal jsem silný zásah do hrudníku, ale pořád jsem ji držel, protože jsem se stihl chytit a tak i neodletět. Fialové plameny jsem měl všude kolem sebe."R-roko...Sa-samehada...ne-nemůžu to do s-sebe d-dostat a zá-zároveň d-držet č-čakru. Z-zasáhni m-mě do z-zas p-pomož mi to d-dostat z-ze mě a z-ní zároveň..." Ta rána vážně byla silná a mě skoro praskala hlava. Úplně mě to drtilo a trhalo. Po těle jsem měl už fakt ošklivé popáleniny.

Hee.. si mŕtvy.. priblížiť sa ku mne na takúto vzdialenosť.. a držať sa ma.. nechcela som to ukončiť tak rýchlo ale.. zaškerila som sa a v momente mohol Akihiro cítiť že sa vôbec nemôže pohnúť, ani keby chcel a ani keď na neho pôsobila tá jeho divná chakra, proste som mu telom prehnala také silné vibrácie že nevedel hýbať ani očami.. jeden prst som mu priložila k ľavej časti hrudníka (tá kde nemá srdce). Tenran.. šepla som a vyvolala som "mini-tenran".. teda Tenran o dosť malinkej veľkosti, jednalo sa o ultrazvukový "vír" ktorý bol schopný rozdrviť všetko ćo mu stálo v ceste, vlastne sa to podobalo tornádu len toto mi vychádzalo z prsta priamo do jeho tela a z jeho tela pravdepodobne von.. ako som však spomenula bolo to "mini" tornádko, nechcela som ho rozflákať na malinké čiastočky.

Rychle jsem udeřila Akihira Samehadou do zad a doufala, že to bylo v čas.

Najednou jsem se nemohl vůbec pohnout. Ať jsem dělal, co dělal. Moje čakra se nebezpečně zvyšovala, protože jsem nad sebou ztratil kontrolu. Potom se jen na mě otočila a když jsem viděl, co se chystá udělat... To znám... "Lizz...árghhh..." Vyšlo už jen ze mě. Pocítil jsem náhlý příval bolesti, jak to do mě začalo pronikat a pak druhou stranou ven. Cítil jsem jak mě to drtí a moje kosti prostě pomalu praskají a dělá se z nich prášek. Bylo to tak, abych cítil vše jak se pomalu dělá. Pomalu jela prstem blíž k mému srdci."L-lizz..." Nešlo mi ani mluvit skoro."T-to n-nejsi ty...v-vrať se....ááárr...d-dělej si s-se mnou c-co chceš, ale d-dál n-neubližuj...p-prosím...tsss...aághhhh..." Potom jse ucítil silnou řezavou bolest na zádech. paprsek čakry se zavlnil a moje čakra spojená z tou její se rychla přesouvala do samehady. Pomalu se to zmírňovalo."V-vydrž...R-roko..."

Najednou do mě ze Samehady proudilo opravdu neskutečné množství čakry. Jen se mi rozšířili oči, ale snažila jsem se vydržet.
Chikako, poslední záchrana, víš, co máš dělat, kývla jsem na ní a ona zmizela.
Musím se pojistit.

Pusť ma KORA ! Zakričala som na neho tento krát už rozzúrene, pocítila som ako mi niečo začína odoberať chakru ktorá zo mňa nasilu ťahala prekliata pečať. Nakoniec som od seba nasilu rozovrela Akihirove zovretie a odstúpila som od neho niekoľko metrov takou tackavou chôdzou, jednou rukou som si zvierala miesto kde som mala umiestnenú pečať a dosť rýchlo som dýchala, keď sa začala sťahovať späť na miesto tak tak som len zvreskla od bolesti a klesla som na kolená.. nakoniec sa stiahla úplne . Hlavu som mala sklonenú tak že mi nebolo vidieť do tváre, "sedela" som na kolenách a zatiaľ čo som mala jednu ruku iba ochabnuto spustenú pozdĺž tela tak tá druhá bola položená na mieste kde sa mi práve stiahla pečať.. momentálne osm nevydala ani hláska a vlasy mi zakrývali tvár.

Jen jsem se usmál."V-výborně R-roko..." Pak jsem dopadl tvrdě na zem obličejem dolů. Z pusy se mi vyhrnula hromada krve. Moje tělo bylo celé popálené a popraskané a i zevnitř. Jak mě ten tlak a síla trhala. Na zádech se měl hlubší rány od samehady a obličej rozbitý od předchozí rány. Nejhůř na tom asi byl hrudník, který dostal jeden tvrdý zásah a potom ho pomalu Lizz drtila svou technikou. Uvnitř do bylo jak v mixéru. Už jsem skoro ani nedýchal. Vnitřní zranění byli opravdu vážná. Ihned po dopadu jsem ztratil vědomí.

Jen jsem tam stála a klepala se. Tolik čakry, kolik jsem musela absorbovat jsem v sobě nikdy neměla. Né, že by to byl špatný pocit, ale byl to poměrně dost velký šok. Když jsem se trochu vzpamatovala rozběhla jsem se k Akihirovi a klekla si k němu.
Akihiro! Prober se, no tak!

Vůbec jsem se nehýbal. Dokonce ani nešlo skoro slyšet,, že bych dýchal. Nebylo divu, když jsem měl z hrudníku guláš.

Zděšeně jsem se dívala na Akihira.
Můj bože, snad není mrtví. Jenže, když ho v tomhle oblečení vezmu do nemocnice, co s ním asi udělají?
Nerozhodně jsem ho vzala do náruče.

Opravdu jsem vypadal jakoby bych byl už mrtvý. Ruky mě jen bezvládně vysely a vypadal jsem jakoby mě někdo prohnal spalovacím motorem.

Zatraceně, kašlu na to co s ním udělají, musím ho donést do nemocnice, když už pro nic jiného, tak proto, aby jsem si byla jistá, že je opravdu mrtví.
Rozběhla jsem se velkou rychlostí s Akihirem v náručí k nemocnici.

Přiběhla jsem nazpátek už bez Akihira. Lizzy byla pořád na stejném místě. Přiběhla jsem až k ní a přisedla si naproti ní do podřepu.
Lizzy? Jsi v pořádku?

Pozrela som sa na Roku, pomaly som zodvihla hlavu po čom som sa len postavila. Roka, idem .. idem ju zabiť.. musím.. ja.. vrátim sa. Povedala som po čom som sa len postavila.. narovnala som sa, hodila som do seba chakrovú pilulku a rozbehla som sa von z Kirigakure, nešla som však cez bránu ale cez okraj a hradby.

Počkej, Lizzy! chytila bych jí, ale vůbec jsem něco takového nečekala.
Ksó! praštila jsem pěstí do země.
[i] Půjdu zjistit, jak je na tom Akihiro a pak - pak si musím určitě s někým popovídat. Co když se Lizzy nevrátí? Už jednou jí Tsukiko porazila a teď je navíc oslabená bojem s námi.[/b]
S povzdechem jsem se vydala k nemocnici.

Došla jsem do kanceláře a rozhlédla se po ní. Na stole se kupila hromádka papírů.
Fajn, předpokládám, že jednou z mých nynějších poviností je vyřídit tyhle papíry.
Ze zvyku jsem si sedla na židli pro hosty a pustila jsem se do toho.

Možno si to ani nevšimla no ja som šiel stále za ňou .
Bol som teraz ale priamo za ňou .
"Pomôžem ti nejako Roka chan ?"

Trhla jsem sebou, ale když jsem se otočila už jsem se usmívala.
Jen si posluž, papírů je tady víc než dost pro oba.

Našiel som si stoličku prisadol som si k nej a pustil som sa do nich aj ja .
"Už dlho som sa v takomto niečom nehral ale prax už nejakúú mať budem a prepáč že som ťa vyľakal som som necchel ."
Omluvne som sa usmial .

To je v pořádku, stačí, když se příště nebudeš plížit kolem, jako zloděj, zasmála jsem se, ale pak jsem si povzdychla. Doufám, že bude Akihiro v pořádku.

Pokývala jsem hlavou.
Snad.[b]
Zavřela jsem oči.
[b]A ehm, promiň mi za mou nevšímavost, poslední dobou je toho na mě moc.

Podívala jsem se na něj.
No, já... pak jsem ale rezignovala.
Tak dobře, přikývla jsem a rozhlížela se po nejbližším místu, kde by se dalo natáhnout.