Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

(Roko, poradím ti...když ti někdy nějaká stránka nepůjde načíst zadej tuto stránku www.katedrala.cz - tam pak zadej adresu stránky, na kterou chceš jít...ona totiž blokuje různý rušivé vlivy, programy, cookies a další věci díky , kterým to pak nejde. Zatím mě vždycky všechno, co nejšlo zobrazit načetla )

Vešel jsem s Niji v náručí do kanceláře, teda vešel jsem bez zaklepání, jak mám ve zvyku, ale pak jsem si uvědomil, že tohle asi není tak úplně ono, takže jsem zase vycouval, zaklepal a vešel. "Haló?!"

O nejaký čas som však započula zvuk, teda bolo to hlavne vďaka môjmu kekkei genkai takže som len mávnutím ruky na chvíľu prerušila náš zápas.. oddýchni si.. potrebuješ to. Povedala som po čom som len spravila jednoduché znamenie a zmizla som vo vodnom opare. Objavila som sa až v kancelárii Mizukage, (vošla som cez okno), sedela som za stolom a len som si povzdychla.. Uhm.. Dai-san.. Nee-chan.. ? čo vás sem privádza? spýtala som sa no na moju otázku hneď odpovedalo štekanie, nejaký buchot a v zápetí som len videla ako stolička po mojom boku zletela na zem.. to už sa k Daiovi hnala Pá-chan.

"Pá-chan, ty obludo už se mi stýskalo!" sehnul jsem se k našemu psíkovi a podrbal ji za ušima. "Ehmmm Lizzy, gomene, tebe jsem měl pozdravit jko první!" rozpačitě jsem se poškrábal ve vlasech. "Omlouvám se, jen jsme si s Třešničkou šli vyzvednou Pá-chan... od té doby co, no jaksi Himi odešla se doma nudíme a tak jsem si přišli pro tuhle obludu." pousmál jsem se. "Jak ty se máš?"

Když jsem viděla, že Lizzy někam musí jen jsem pokývala hlavou na znamení, že počkám. Pak jsem si sedla do tureckého sedu a se Samehadou stále v ruce jsem se vydýchávala.

A..ako sa mám?.. povedzme že nie si jediný človek ktorému odišla jeho polovička.. odpovedala som potichu a len som si rukami podoprela bradu pri čom som si pozorne premeriavala všetkých troch, Niji, Daia a Pá-chan.. rozmýšľala som ako to znáša nee-chan že tu jej mamka nie je a asi ani tak skoro nepríde.

Objevil jsem se z nenadání v kanceláři Mizukage. Stál jsem přesně uprostřed místnosti. Můj psotoj značil, že jsem nepřišel bojovat. Díky oblečení a masce mě nešlo vůbec poznat a čakru jsem se snažil taky maskovat. Jediný, kdo mě mohl rozpoznat byla asi Roko, která už mě jednou takhle viděla. Jen jsem tam tak stál a díval se Lizz do očí.

Po nějaké době, když se Lizzy nevracela a já už jsem byla dostatečně odpočinutá, jsem se rozhodla, že se půjdu podívat za ní. Napadlo mě, že by mohla být v kanceláři a tak jsem se prostě vydala po stěně k oknu. Postavila jsem se na parapet a podívala se dovnitř. Byla tam, ještě s nějakým mužem, který byl docela podobný senseiovi. A uprostřed stál... Akihiro, poznala jsem ho, ikdyž tentokrát měl nasazenou masku. Šáhla po Samehadě, kterou jsem si mezitím upevnila na záda místo svých mečů a ona mi obtočila rukojeť kolem ruky. Trochu mě to překvapilo, ale nemínila jsem to řešit. Akihiro sice nevypadal, že by chtěl útočit, ale stejně.

Pozrela som sa do očí tomu niekomu, bol zahalený a tak som ho na prvý pohľad nespoznala. Postavila som sa po čom som len položila isté papiere na stôl, keď som k nemu pohľad znova obrátila tak už som stála za ním, pri tej rýchlosti sa rozfúkali papiere na stole a teraz poletovali po celej miestnosti. V ruke som mala kunai a držala som ho pri jeho krku. Naozaj si si myslel... že ťa nespoznám.. zlato? spýtala som sa mierne sarkasticky a pri pohľade na neho som pociťovala dosť nepríjemnú a ostrú bolesť na mieste kde som mala umiestnenú pečať.

Jen jsem trochu sklonil hlavu."Nemyslel...pozorná a rychlá jako vždycky..." Nesnažil jsem se bránit jen jsem tam tak stál."Reiki se za mnou stavil....musel jsem dojít osobně...nemohl jsem jinak...promiň..." Věděl jsem už na první pohled, že se dráček nemýlil. Chápal jsem ji a kdybych mohl, vše bych změnil. Bohužel to nešlo. Stalo se to proti mé vůli, ale vysvětlit jí to už nemělo cenu. Věděl jsem, že mě poslouchat nebude. Celý můj svět se hroutí a já jdu s ním...

Skočila jsem z parapetu do místnosti v ruce stále svírajíc Samehadu, ale nic jiného jsem nedělala. Jen jsem smutně pozorovala ten výjev před sebou.

Otočil jsem pomalu hlavu směrem k Roko."Ahoj Roko...vidím, že si ovládla samehadu...moc ti to přeii a ať se ti daří..." Potom jsem se už jen soustředil na Lizz. Udržovat si tohle postavení bylo pro mě nehorázně těžké. Držel jsem to v sobě a doufal jsem, že mě to nedostane a já se tady z toho psychicky nezhroutím. Bylo to jakoby mě někdo trhal zevnitř.

Už to tak vypadá, přikývla jsem, ale jinak jsem se ani nehla. Nevěděla jsem, co bych měla dělat.
Ksó, proč se ze všech stávají nukenini?

Stála som tam, kunai sa mi v ruke triasol a vlastne som sa celá začala dosť.. neprirodzene triasť, lomcovala zo mnou zlosť, smútok, a kopec iných negatívnych pocitov.. v tom sa pečať uvoľnila a mne sa začala v rýchlosti rozliezať po celom tele.. bol to bod kedy som stratila orientáciu o tom čo robím, doslova ma zachvátila iba jedna túźba a to zabíjať. Pred očami som mala tmu a mňa ovládla ako keby úplne iná osoba. Okolo mňa sa začal vytvárať silný vír z temnej chakry ktorá bola cítiť po celej miestnosti a dokonca aj mimo budovu. Prestala som sa triasť a kunaiom som v dosť veľkej rýchlosti sekla po Akihirovom krku.

Rychle jsem ji chytil ruku, ale i tak mě to trochu řízlo. V mžiku jsem se objevil za Lizz-chan. Zezadu jsem ji chytil a pevně stiskl. Takže to je pečeť... Čakra čím dál tím víc sílila trhalo mi to oblečení a úplně jakoby drtilo. Na ruka se mi obejvili menší popáleniny."Lizz! Klid...bude to v pořádku...všechno bude dobré...jen se uklidni...prosím...!" Musel jsem zvýšit hlas, protože nešlo skoro nic slyšet. Na rameni se mi objevilo tetování draka a já se modře rozzářil. Uvolňoval jsem svou čakru a pomocí jí se snažil držet tu její. Díky tomu jsem ji držel ještě pevněji a za žádnou cenu bych jí teď nepustil."Roko! Daii! Rychle ustupte!..."[i] To není vůbec dobrý..."Nepustím tě Lizz...jsem s tebou...jen prosím klid...nenechám tě v tom..."

Pohľad som mala uprený niekde ku stropu a na tvári som mala taký .. divný výraz. Po jeho slovách sa však zmenil na až psychopatický výraz plný hystéria a až takej desivej radosti... bolo v ňom aj dávky pobavenia. Tscha.. hahaha .. ty? ma nepustíš? prosímťa.. ja ťa zabijem, všetkých vás zabijem !! zasmiala som sa po čom som len pootvorila ústa a začala kričať, krik sa však rýchlo zmenil na divný ale hrozne ostrý zvuk ktorý trhal všetko v mojej blízkosti, doslova ako kvílenie nejakej sirény. Okolo mňa sa v zemi vytvoril menší kráter ako aj na strope a Akihira by to pravdepodobne malo odhodiť a ešte k tomu aj dosť nepekne dorezať. Ku Roke neprišla táto prvotná vlna ultrazvuku, ani ku Daisukemu a Niji.

Ta vlna mě měla odhodit, ale díky čakře jsem ji stále držel. Hlava mi začala třeštit a jakoby se moje tělo trhalo zevnitř. Ten zvuk byl otřesný a ten tlak... Pořád se to, ale drželo na té lepší úrovni. Musel jsem, ale aktivovat první úroveň. Znak se modře rozsvítil a ze mě se začalo uvolňovat velké množství čakry. Soupeřilo s tou její a navzájem se drželi. Taky nás obklopila a tak oddělila od ostatních.

Z puse mi začal vytékat pramínek krve. Popáleniny se objevovali už i jinde na těle."K-klid Lizz...to b-bude v pohodě...nechceš s-snad nikomu ublížit...v-vzpomeň se na Niji...H-hitomi....R-roku...." Schválně jsem sebe nezmiňoval nebo by ji to mohlo naštvat ještě víc.

Všude bylo tolik čakry, že jí Samehada začala okamžitě požírat a dávat jí mě. Vůbec jsem na to nebyla zvyklá, nevěděla jsem, co se děje a čakra ze mě začala unikat, takže jsem se celá modře rozzářila. Po chvíli jsem přišla na to, jak tu novou čakru, která se do mě hrnula ovládat a všimla jsem si co se děje, protože jsem do teď moc nevnímala.
Sakra, to je pečeť, aktivovala se, proč sem ten hlupák sakra chodil?!
Rozhlédla jsem se kolem a všimla jsem si těch dvou. Rychle jsem je popadla a vyskočila s nimi oknem ven, s tou novou zásobou čakry bylo mnohem jednoduší se hýbat.
Donesu je do bezpečí a vrátím se sem. Nukenin, ne nukenin, v tomhle Akihira nechat nemůžu.

Len som sa uškrnula, pootočila som hlavou k nemu a v momente som "aktivovala" shouhasou shunshin, vďaka pečati bol mnohonásobný a už len v základnom stave som dokázala dosahovať abnormálnej rýchlosti, mal však jednu výhodu oproti normálnemu shunshinu, ja som sa počas neho vedela hýbať bez obmedzenia a nebola som obmedzená len na priamočiary pohyb. Zrazu mohol Akihiro pocítiť že nedrží nič, v rýchlosti som sa totiž zohla a presunula za neho, nasledovala rana do chrbta ktorá bola natoľko silná že by s ním pravdepodobne prerazila aj nejakú stenu, bol však oproti oknu takže v horšom prípade preletel len ním.

Toto jsem vůbec nečekal, že se stane. Nestačil jsem ani zareagovat a taky díky využívání pečeti a jejího držení jsem byl trochu méně vnímá. Rána byla silná a tvrdá a já rychle proletěl oknem ven. Padal jsem prudce dolů. Trochu jsem stačil ještě zareagovat a přetočil jsem se na nohy, i když jsem stejně pak dopadl a natáhl se na zemi, kde se udělala menší puklina. Vyrazil jsem si při dopadu dech a teď to rozdýchával. Čakra ze mě pořád vlnitě proudila. Budu se muset dostat se k ní a aktivovat druhou úroveň. Musím té pečeti zabránit se rozšířit...Teď jsem byl na všech čtyřech a snažil se popadnout dech a co nejdřív vstát.

V té době už jsem dostala oba dva do bezpečí a vracela jsem se zpět. Když jsem viděla Akihira klečícího na zemi, přiběhla jsem a podepřela ho, aby se mu lépe vstávalo.
Dokážeš jí zablokovat čakru?

Jen jsem se na ni podíval."Dokážu...můžu využít další úroveň čakry a zkusit tu její pomocí své nasát, ale nevím, jak dlouho ji udržím...nejsem v nejlepším stavu...budu pak potřebovat pomoct..." Trochu jsem zakašlal.

Objavila som sa iba pár centimetrov nad ním, mala som napriahnutú ruku, na tvári dosť šialený výraz a v momente som mu vrazila do tváre čo najsilnejšiu ranu, aspoň som sa o to pokúsila, pečať sa začala naťahovať aj na druhú polovičku môjho tela a dokonca mi zašla až do očí.

Byla hodně rychlá,takže vykrýt Akihira jsem nestačila, zato jsem se jí však rychle pokusila seknout přes záda.
Když je tak rychlá, bude těžko vnímat protiútoky. Ale musím si dá pozor, abych jí nezranila moc vážně.

Jen jsem se podíval na vrch a pak už jsem jen viděl její pěst. Roko jsem ještě jednou rukou trochu odstrčil, aby ji taky nezasáhla. Já proletěl vedlejší budovou až na druhou stranu, kde jsem ve zdi udělal velký kráter. Potom jsem jen dopadl na zem. Vykašlal jsem trochu krve. Nemohl jsem se, ale moc zdržovat. Zvýšil jsem čakru a tím se i posílil v mžiku jsem se objevil za ní a znovu ji pevně stiskl. Roky útok mi pomohli ji rozptýlit a tak se to povedlo. Znak se rozšířil a najednou mi modře začal svítit celá ruka. Pod námy se vytvořil kráter, který se stále zvětšoval a do nebe vytrskl paprsek čakry .

Po ulici se roznesla modrá záře a já držel Lizz v takovém oválu. Její čakry pořád sílila a se spojení s tou mou začal jakoby černat.

Na nebi mohla jít vidět zářivá čára, která protínala oblohu. Pevně jsem ji držel a všechny energie se jakoby tlačila směrem dovnitř. Byl to nehorázný tlak. Kolem mého těla se obalila její fialová čakra a ruce mě už jakoby hořely, protože na nich plápolal fialový oheň. Začal jsem to, co vypouštěla nasávat. Trhalo mě to, ale potřeboval jsem její pečeť aspoň zmírnit, aby mohla pak Roka pomoct ze samehadou."N-no tak...L-lizzz..."