Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

,,Ani se o to nepokoušej, lásko..Tady se kouřit nebude." usmála jsem se medově a prohlížela si naši novou Palmičku.
,,A hlídače jo? To teda...No jsem zvědavá, jak ji budeš česat, koupat ji, venčit ji, hlídat ji..." vyjmenovávala jsem a křenila, protože mi bylo jasné, že tohle stejně bude na mně.

Odfoukl jsem si vlasy z čela. Děsivá! Napadlo mě a já zapalovač zase schoval. "Náhodou!! Koukej!! Trhej Palmičko trhej!!" otočil jsem se na psa, který Himi vyskočil z náruče a začal mi cupovat nohavici od kalhot. "Ale ne mě ty pako!!" vzdychl jsem a zatím co jsem se jí snažil setřást se otočil na Himi. "Ummmm česat? Koupat...? Myslel jsem, že tomu dám dvakrát denně nažrat a bude v pohodě! Vždyť máš velký dům, třikrát ho proběhne a je vyvenčená!" pozvedl jsem ramena.

Klekla jsem si. ,,Pá-chan, fuj!" křikla jsem na ni a ona Daiovy kalhoty pustila. Pleskla jsem si dvakrát o stehna a štěňátko ke mně přicupitalo. ,,Hodná." pohladila jsem ji. Zvedla jsem k Daiovi hlavu.
,,Jo, to ses trochu spletl, zlato..Nenechám psa, aby vykonával potřeby v domě. A o pejska se musíš starat jako o dítě, zvláště o psa takovéhle rasy." postavila jsem se a opřela se o stěnu.

Založil jsem ruce na prsa. Za a) jsem byl smrtelně uražený, že to malý koš´tátko poslouchá jí a ne mě a za b) jsem byl smrtelně uražený, že mě neposlouchá. "Prosím tě!! Te´d taky žila venku, našel jsem jí v Konoze, když jsem šel domů... člověk jí zachrání a ona se mu mrcha takhle odvděčí!" díval jsem se, jak se lísá k Himi. "Doufám, že naše malá nebude taková!" naštvaně jsem nafoukl tváře a dramaticky koukal do dály.

Jemně jsem se zasmála. ,,Jde vidět, kdo tu má autoritu..A taky, nezapomeň, že v tom mám praxi." přešla jsem k němu blíž. Stoupla jsem si na špičky a dlaní mu natočila hlavu tak, aby se díval na mě. ,,Ale něco ti prozradím. Fenka si ve většině případě jako svého pána vybírá muže, i když třeba poslouchá někoho jiného. A když si ji naučíš, poslouchat tě bude..A naše malá, zlato, bude poslouchat oba, až bude starší, nejen tatínka." usmála jsem se a zase si stoupla na paty.

"Proč jsem si sakra za ženu vybral Mizukage?!" vzdychl jsem zdeptaně. "Ani ten pes mě už nebere, to je teda úroveń!!" nakrčil jsem nos. "Co tu vůbec děláš?!" pootočil jsme se po kanceláři a prohlížel si jí. Vypadala... jinak!

Pousmála jsem se. ,,Přišla jsem se podívat, jak to tu vypadá. Stejně tahle kancelář bude záložní.." natočila jsem hlavu k oknu. ,,Můžeme začít na novo a snad lépe, než předtím."

"Záložní?" naklonil jsem hlavu na stranu a opřel se o desku stolu. Do pusy jsem si strčil tyčku od lízátka, kterou jsem našel bůh ví kde a zálibně ji začal ocucávat.

Přikývla jsem. ,,Co bude nutné, přestěhuji k sobě..Kancelář si udělám doma, ale tak, aby to nebylo na obtíž. Bude to praktičtější a pohodlnější..Už se nesmí stát, co se stalo teď." nakrčila jsem obočí.

"Hmmm hmmmm!" kýval jsem hlavou. "A budeš moct být častěji s malou i když na mateřský budu stejně asi já co?!" zazubil jsem se vesele.

,,Kdo ví." pousmála jsem se. ,,Třeba si to rozdělíme." zadělala jsem okno a místnost nechala zahalit mlhou prosycenou mou čakrou. Prozatímní pojíštění, abych věděla, jestli tu někdo je nebo ne. Vzala jsem pejska do náručí a podala Daiovi.
,,Je tvá, tatínku. Musí si zvykat, aby věděla, kdo je jejím páníčkem." vyplázla jsem na něj jazyk. ,,A měl bys ji vyvenčit, než udělá loužičku na tobě. Štěňata by se měla venčit každé dvě a půl hodiny." křenila jsem se a zamířila ke dvěřím.

"Na mě?!" vyjekl jsem a rozeběhl se ven tak rychle, že jsem na schodech stačil srazit vázu a ještě se dole přozabít o prách. Rychle jsem ji položil na zem a úlevně sledoval, jak si našla pěkný zelený drn. "Huf, to bylo o fous!" vydechl jsem a ze samého stresu si vytáhl cigaretu a nedočkavě popotáhl xD.

Pobaveně jsem zakroutila hlavou, zamkla kancelář a odešla. Venku jsem se opřela o zeď čerstvě postavené budovy Mizukage a dívala se na Pá-chan, jak vesele pobíhá kolem nás. Tady venku mi nevadilo, že si Dai zapálil, ale v místnostech mi to vadí.
,,Zotavila se rychle, na to, že byla opuštěná." pousmála jsem se.

"Hai hai... to hned jak ke mě přiběhla byla ochočeníhodná!" usmál jsem se a postavil se vedle ní. "Nevadí ti, že si jí necháme? Nějak... jsem ji tam nemohl nechat.." pousmál jsem se.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Přece bychom ji nevyhodili..Je zlatá, ale budou to starosti, uvědomuješ si to? Stane se členem rodiny a když se bude něco dít, zasáhne nás to." zahleděla jsem se na něj. To byl další důvod, proč jsem nechtěla domácí zvířátko.. Skousla jsem si ret, ze kterého stekl slabý pramínek krve, který jsem použila pro přivolání Kitsu a Kitsune. Obě se ode mě nechaly pohladit a když zbystřily štěně, ostýchavě k němu došly. Během chvilky ze všech tří byly největší kamarádky.

"Jsem nevěděl, že jsme adoptovali hned tři!" naklonil jsem hlavu na stranu. "No co, aspoň mám na čem trénovat... ještě se musím naučit zapínat tu mikrovlnku!" pousmál jsem se a chytil ji okolo pasu. "Neměli bychom... já nevím třeba nakoupit nějaký věci? Ne že bych se v tom vyznal, ale stejně..." zamyslel jsem se, což u mě bylo opravdu unikátní!

Zasmála jsem se. ,,No jo, máme hned trojčata..A počkej, až se k nim přidá naše maličká..Jéje, to bude křiku." usmála jsem se. Objala jsem ho a hlavu si položila jemu pod klíční kost. ,,Hai, asi měli. Ale nejdřív si to musíme upravit doma, když nám domeček Reinička rozbořila." zašklebila jsem se. ,,Potom budeme nakopovat pro děťátko." zvlnila jsem rty v úsměv.

Políbil jsem jí do vlasů. "To je fakt, to mi nedošlo... no co, budu hold muset makat někdy rukama a ne jen mozkem!" nasadil jsem chytrý výraz. "Dobře, to nebylo vtipné!" ušklíbl jsem se a vzal ji za ruku. "Nemáš hlad?!"

Usmála jsem se. ,,No, ani ne..Pokud ty máš, můžeme si někde něco koupit a jít se projít..Alespoň uvidím, jak se mi vesnice zotavuje." pousmála jsem se a stiskla mu ruku.

Našpulil jsem nabručeně rty. "Jo a co jsi dneska jedla hm?? Zase nic co?! Nechci mít manželku a dceru anorektičku už od narození!" pohodil jsem ofilkou ve stylu Elvise. "Takže se najíte mladá dámo, na to dohlédnu!"

,,Hai, hai.." odfrkla jsem si a neposlušné prameny vlasů dala za ucho. A to kdybys věděl, že kromě vody jsem nejedla už dlouho nic, asi by tě trefil šlak, zlato.. zakřenila jsem se v duchu, ale následovala ho.
,,Pá-chan, Kitsu, Kitsune, jdeme!" zavolala jsem na ně. Všechny tři zvedly hlavy a rozeběhly se před nás, přičemž se škádlily a dováděly jako děti xDD ^^.

Chytil jsem Himi za ruku a rozešel se do ulice. "Jsem jak šťastná rodinka s trojčatama!" zazubil jsem se. "A do toho ještě naše maličká.. to bude tanec!" kývl jsem hlavou. Pak jsem se rozešel kamsi do spleti ulic. (Přesun)

Do kanceláře mizukage přiletěl orel skalní a v zobáku držel svitek... na svitku je malá pečeť a pod ní je napsáno:
"pro:Hitomi Yamadu"

Doťapkala jsem do kanceláře. Hned, jak jsem vešla se mlha, která uvnitř byla, rozplynul. Otevřela jem okno a hned mi dovnitř vletěl orel, který upustil ze zobáčku svitek a zase odletěl. Na svítku bylo mé jméno.
,,Hmm..Z Iwy? Děje se něco?" dumala jsem nad tím a nejdřív svitek s pečetí zkoumala, než jsem se ho chystala otevřít.

Dalším návštěvníkem okna jsem byl já. Potichu jsem se proplížil až k oknu a pozoroval tiše Himi přes svou anbu masku.