Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

Len som mu ruky omotala okolo krku a znova som ho pobozkala.. po tom som ho tak nevinne začala navigovať smer môj skromný domček..
(presun)

Ráno som prišla a už som si v hlave predstavovala tú fúru papierov a podobne, bolo až zvláštne koľko toho trebalo spraviť po tom čo sa dostala Kirigakure, len som vošla do pracovne, na takým 5 minút som meditovala a usporiadovala som si myšlienky (xD) po čom som len zobrala pero, a pustila som sa do prvých papierov..

Došel jsem až ke dveřím kanceláře, zaklepal a vstoupil."Dobré ráno Lizz-chan." Řekl, když ji tam viděl zahrnutou papíry a v duchu ji litoval."Já...na něco jsem přišel...myslím, že už vím, jak získat svou paměť zpátky...."

hlavu som zodvihla od papierov a tak žiarivo som sa na Akiho usmiala.. Uuhm Ohayo Aki-kun, pozdravila som ho veselo a vypočula som si čo mi po tom povedal.. eh.. a ..ako? spýtala som sa pri čom som rukou tak mimovolne zašla k bunde v ktorej som mala schovanú jeho čelenku..

Došel jsem až k ní a dal ji jemnou pusu."Existují přece ninjové, co ztracenou paměť umí zpátky obnovit...využívají je, aby dostali důležité informace ze zajatců. Mohli by mě pomoc a už vím i kde je najít...v Konoze, tam jsou tím známý a je tam i klan na to ne?" Zeptal jsem se a pořád vypadal tak zamyšleně, ale docela radostně, protože jsem měl šanci si zase na všechno vzpomenout...čím jsem byl, kdo jsem byl, co jsem dělal, jestli mám rodinu, prostě vše...Byl jsem z toho úplně mimo.

T..to snáď nie.. ak pôjde do Konohy.. za klanom Yamanaka!!!!.. zapol sa mi v hlave nejaký "alarm" a ja som sa začala tváriť dosť ustarostene.. A..aki-kun.. ja..ja ťa tam nepustím.. povzdychla som nakoniec strápene po čom som si len jednou rukou podoprela hlavu a tak nešťastne som sa na neho pozerala..

Překvapeně jsem se na ni podíval."P-proč Lizz-chan?" Moje radost najednou utichla tak rychle, jak se objevila."Já-já myslel, že budeš ráda...že budeš vědět, kdo jsem a...a já se to taky konečně dozvím..." Díval jsem se na ni se zklamáním v očích.

J..ja.. chcem ťa iba chrániť.. šepla som pri čom som si rukou zašla pod bundu a tam som si stiskla čelenku Yukigakure.. oklamala som ťa, n..našla sa pri tebe aj.. čelenka.. te..teda ja som ju našla a.. nedokončila som páč som si oboma rukami zakrila tvár a na chvíľu som sa musela ukľudniť..

Naklonil jsem se k ní a pohladil ji po tváři."Co se děje? Jaká čelenka nebo co...vy jste ji našli?" Byl jsem z toho úplně zmatený. Nevěděl jsem, co se s ní děje.

Hai.. gomen... že som ti to.. nepovedala skôr.. pochopím ak ma kvôli tomu budeš.. nenávidieť.. zaśepkala som potichu pri čom som si mierne užívala už možno posledný jeho dotyk na mojej tvári.. naozaj som nevedela ako na to zareaguje.. pomaly som vytiahla jeho čelenku z bundy pri čom som ju len položila na stôl.. nemohla som sa mu ani pozrieť do očí.. cítila som sa ako ten najväčši odpad na svete.. no.. chcela som ho len chrániť..

Pomalu jsem vzal do ruky čelenku. Poznával jsem ten znak, byl to znak Yukigakure no Sato...hlavní vesnici zemi sněhu...Ale to nebylo nejhorší...uprostřed byla vyrytá dlouho rýha, která přeškrkávala označení niniji z dané vesnice. Díval jsem se na ni a skoro nedýchal. Věděl jsem to, co to znamená...bylo to označení nukeninu, kteří svou vesnici zradili...byli to vrahové, zločinci, prostě ta nejhorší špína světa shinobi. Pevně jsem stiskl kov v ruce. Celý jsem se třásl. Najednou jsem se otočil a vyskočil oknem ven. Utíkal jsem někam pryč a ani jsem nevěděl kam...musel jsem být teď sám....

Len som ostala sedieť na stoličke pri čom som mala tvár zaborenú v rukách.. jemne som si ju pošúchala po čom som len hodila taký neprítomný pohľad niekam na stôl, nezastavovala som ho, chápala som že už ma asi nebude chcieť vidieť.. aspoň som si to myslela.. toto bolo oproti tomu čo spravil včera a podobne dosť.. iné.. horšie..

Doběhl jsem do hlavní budovy a pak přímo tam, kde byla Lizz. Pomalu jsem vstoupil a zavřel za sebou dveře. Zůstal jsem stát, ale u nich."Potřeboval bych s tebou mluvit...prosím..." Řekl jsem, ale dál se nehýbal.

Zodvihla som k nemu znova hlavu a na jeho prosbu som len prikývla.. síce mi nebolo moc do reči a čakala som že sa na mňa rozkričí no zaslúžila som si to, odtrhla som sa od papierov a venovala som mu taký smutnejší a ospravedlňujúci pohľad..

Už jsem to nevydržel a doběhl až k ní. Přehoupl jsem se přes stůl a objal ji. Dal jsem ji hluboký a vášnivý polibek. Po dobré minutě jsem se teprve odtrhl, protože jsem se potřeboval nadechnou. Trochu udýchaný jsem ji šeptl do ucha."Omlouvám se ti...potřeboval jsem si to promyslet a z někým si o tom promluvit...nechtěl jsem tě tu nechat samotnou...mrzí mě to..." A znovu jsem ji políbil.

Ostala som tak trocha vyvedená z mieri, prvý bozk som neopätovala no to bolo len pre to že som bola mimo, po jeho slovách a po tom čo ma znova pobozkal som ho však tiež objala a jeho bozk opätovala ako najlepšie som len vedela.. padol mi kameň z duše.. dalo by sa povedať že som si vydýchla a znova sa mi začala vracať dobrá nálada.. nehnevá sa na mňa.. prebehlo mi hlavou pri čom som sa od neho nechcela odtrhnúť..

Odtrhl jsem se od ní, protože mě už začal docházet dech, ale byl jsem nevýslovně šťastní, že mě polibek opětovala. Zadíval jsem se do jejich světle modrých očí."Bohužel tě, ale zase musím zklamat...i tak, když vím, kdo jsem se chci o sobě dozvědět víc...chci, aby se mi paměť vrátila a já zjistil jaký ohavný činy jsem dělal...vím, že mě asi zavřou a nebo popraví, ale musím to zjistit nebo mě to bude tížit až dokonce života a já s tím nebudu moc žít...aspoň bude o jednoho takového jako já méně...možná mi zrovna tyto dny s tebou pomohou se stát lepším člověkem" Díval jsem se na ni a z mé tváře čišela upřímnost."Můžeš jít se mnou, jestli chceš, ale vím, že asi nebudeš moct...ještě dnes se chci do Konohy vydat, abych to mě, co nejrychleji za sebou...ještě jednou se omlouvám..." Objal jsem ji, jak jsem nejvíc mohl.

Nechala som sa objať pri čom som si hlavu položila na jeho rameno, pôjdem s tebou.. šepla som pri čom som sa len mierne pousmiala.. aj tak by som tu nemohla byť.. keby som nevedela čo sa s tebou deje.. dodala som ešte pri čom som bola pevne rozhodnutá v jednej veci, ochrániť ho.. alebo zasiahnuť keď mu budú chcieť niečo spraviť.. nakoniec som sa od neho len odtiahla.. postavila som sa po čom som mu dala ďalší bozk.. schytila som do ruky papier s ceruzkou a začala som písať odkaz keby sem náhodou prišla Himi.

Spoiler:

Môžme ísť.. povedala som ku koncu a len som s ním pomaly zamierila k východu z dverí.. zobrala som si taktickú vestu do ktorej som si dala dva zvitky, v jednom som mala Kiby a v druhom nejaké zbrane ktoré sa mi nezmestili do púzdra na zvn..

Já už jsem měl všechno na sobě. Taktickou vestu taky. Ta jediná vypadal docela v pořádku potom, co se mi stalo. Obmotal jsem se pásku kolem ramene a došel až k ní...Políbil jsem ji a trochu si vzdychl."Arigaro...Lizz-chan." Potom jsme hned vyrazili.
(přesun)

Dorazili jsme před kancelář. Zaťukala jsem a čekala, jestli někdo odpoví. Kolem , i přes celkem pozdní noční hodinu, čas od času někdo prošel. Když nás jeden ninja míjel asi po třetí, obrátil se na nás a prohodil.
"Jestli hledáte Lizzy, tak ta tu není, odešla dnes ráno narychlo pryč z vesnice."
Vyvalila jsem na něj oči, ale on už pokračoval dál svým směrem. Ještě jsem mu stačila v rychlosti poděkovat a pak se beze slova zamyšleně obrátila ke dveřím.

Po chvíli jsem si povzdychla a vytáhla jsem papírek a tužku.
Vypadá to, že Lizzy nezvolila nikoho, kdo by jí zastupoval, takže nejvyšší autorita pro mě by měl teď být můj sensei, což je Naruto, který zítra odchází, takže...
Začala jsem psát na papírek vzkaz, když jsem ho měla hotový, přeložila jsem ho a prostrčila ho škvírou pode dveřmi. Na papírku stálo.

Spoiler:

Pak jsem se otočila na Naruta. "Zítra jdu s tebou, ale teď se musím vyspat," usmála jsem se na něj. "Takže ti přeji dobrou noc."
Obrátila jsem se a odcházela jsem.
"Dobrou," zavrněla ještě Chikako, nežli jsme se mu ztratili z dohledu.
(přesun)

Kráčela jsem si to po nových schodech, které vedly až mé kanceláři. Takové divné to bylo, vůbec mi nebylo příjemně. Vzteku jsem si už užila dost a válka ve mně taky něco zanechala. Nějaký čas bude trvat, než se z toho vzpamatuji kompletně. Klíčky jsem ještě neměla, šla jsem sem poprvé od postavení vesnice. Otevřela jsem dveře a pode mnou cosi zašustilo. Ohla jsem se pro to a přečetla si vzkaz. Nechalo mě to chladnou. Další odešla z vesnice, ale je s Narutem-sama, no proč ne. Vzkaz jsem roztrhala a hodila do koše, který stál vedle stolu. Kancelář byla zatím krásně čistá. Ušklíbla jsem se. Brzy tomu tak nebude.. Ze stolu jsem sebrala další vzkaz. Tentokrát jsem nakrčila obočí a ušklíbla. Kecy pro nic za nic...Nikomu nevěřit, přesně jak nás to učili na akademii a v Anbu... I tento vzkaz jsem zničila a přešla k boxům se svitkami, které přežily zkázu vesnice. Přeci jen byly zajíštěné, ale i tak. Probírala jsem se jimi, ale myšlenkama jsem byla mimo.

"Pááááááá-chan!!!" vyjekl jsem a vběhl do kanceláře za malým, hnědým čímsi, co špinavými tlapkami špinilo všechno, co mu přišlo do cesty. "Pá-chan pojď sem! Zlá Pá-chan zlá!!" vrčel jsem na ni, než jsem ji konečně po půl hodině honění po maličké kanceláři chytil. Vzal jsem ji do náruče a skoro se zhoutil na stůl. "Hi-Himi!! Nesu ti to... dárek!" vydechl jsem umrle. "To je Pá-chan!" zvedl jsem před ni malou, hnědou chlupatou kuličku.

,,Hee?" vyjekla jsem, když mi pod nohama cosi proběhlo. ,,Pá-...co? o.O" dostala jsem ze sebe místo pozdravu. Opětovné shledání jsem si představovala trochu jinak. Naklonila jsem hlavu na stranu a dívala se do hnědých kuliček, tak roztomilých psí očí. Zamrkala jsem a pohladila si ji.
,,Kdo se o psa bude starat, hmm? Nestačí ti dítě?" pozvedla jsem obočí a vzala si to úžasné stvoření do náruče a hladila ji po hebké srsti.

"Pá-chan!" protočil jsem očima, jak něco tak jasného nemohla pochopit xD. "Palmička-chan ne?!" cvrnkl jsem jí do culíčku na hlavě. "Jistě že mi dítě stačí, ale našel jsem nám hlídače!" zazubil jsem se a začal po kapsách hledat zapalovač.