Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

"mam tu studentku, než se naděješ může jí zabít, nevíš jakou sílu má jeho pečeť"

Vzdychla jsem. ,,Jestli chceš, utvořím kolem sebe a Kisukeho vězení. Nestane se nic ani tygrům, ani Roce, ani tobě." začínala jsem být nervozní.

Dívala jsem se z jednoho na druhého a absolutně jsem netušila co dělat.
Toliko k naději na v rámci možností normální den.

Pozoroval jsem jak se začíná pomalu topit a jen jsem se pousmál
"neboj se, už to nebude trvat dlouho"

,,Tak dost!" přistoupila jsem k němu a chytila mu obě ruce, čímž vězení přestal držet a to prasklo a Kiseuke se dostal ven.
,,Poradím si s tím!" svraštila jsem čelo, mávla rukou a kolem mě a Kisukeho se utvořilo ledové vězení, kam se nikdo nedostane.

"zabiju tě" vrhl jsem se po mizukage

,,Kisuke, dost! Tohle nejsi ty!" vykřikla jsem a nechala mu zamrznou tělo do půlky paží, aby nemohl použít ani ninjutsu. Pomalým krokem jsem se vydala k němu.

"kvůli tomuhle jsem opravdu nepřišel .." otočil jsem se od nich a odešel pryč z kanceláře, nasměroval jsem si to k jezeru

"ano jsem to já...tohle je mé nové já !" kolem mě se oběvili bleksy "chidori nagashi !"

Nerozhodně jsem se dívala mezi odcházejícím senseiem a ledovím vězením.
Ale co když se to tu zvrtne?
Nakonec jsem zůstala prostě stát na místě.

Zastavila jsem se. ,,Ne to nejsi ty, Kisuke..Omlouvám se, ale nedal jsi mi na výběr." vytáhla jsem z brašničky kunai, který jem po něm hodila. Tomu se musel vyhnout. Mezitím jsem vytáhla senbon a v rychlosti ho po něm hodila. Nevšiml si ho a jehlice mu směřovala do krku, kam se i zabodla. Zastavil se tak tok čakry. Chidori zmizelo a pečeŤ se začala stahovat. Bezvládně padl k zemi. Neublížilo mu to, jen bude chvíli v bezvědomí. Luskla jsem prsty a ledové vězení zmizelo. Přešla jsem ke Kisukemu a odrhnula mu vlasy z čela.
,,Proto jsi za mnou přišel, Kisuke.." povzdychla jsem si.

Takým pomalším a opatrným krokom som išla do kanclu.. na schodoch som sa pridržiavala zábradlia a steny aby som náhodou nespadla dole.. možno som to ešte trocha precenila opustiť nemocnicu takto skoro ale nemienila som tam ostať ešte o niečo dlhšie.. pootvorila som dvere do kanclu Mizukage a len som sa na prítomných pozrela tak bez výrazu.. mala som trocha pootvorené ústa a jednou urkou som si pridŕžala miesto kde som mala pečať páč mi stále tak nepríjemne pulzovala.. aj keď som vedela že sa toho tak skoro nezbavím.. pohľad som uprela na Himi a na Kisukeho no len som sa oprela o rám dverí a sledovala som ich.. bola som dosť bledá.. mala so mrozpálené oči a celkovo som nevyzerala moc dobre no už som sa hýbala aj za horších situácii..

Zvedla jsem hlavu a když jsem ve dveřích spatřila Lizzy, zamračila jsem se.
,,Nezakazovala jsem ti snad před lety, že nemáš utíkat z nemocnice?!" prskla jsem a kecla sebou na zem. Sledovala jsem na střídačku oba dva. Momentálně se v místnosti nacházeli tři lidé s pečetí, jak milé.

Přiblížila jsem se k těm dvěma a jen jsem nevěřícně zavrtěla hlavou.
Co je tohleto sakra za zrůdnost?

J..ja.. nevydržala by som tam.. povedala som potichu a ospravedlňujúco pri čom som sa posnažila vystrúhať taký.. milý úsmev no bol mierne skrivený bolesťou..chcela som ti poďakovať Himi.. keby si tam neprišla ja.. ja.. by som asi tých.. doktorov pozabíjala.. povedala som už potichšie a pohľad som hodila niekam na zem,,

Povzdychla jsem si. ,,Co je to za zrůdnost?...Věc, kterou dostávají lidé, aby získali obrovskou moc, Roko. Moc, za cenu, že se stanou sluhou toho, jež jim toto umožnil." ušklíbla jsem se. ,,Všichni ti, kteří pečeŤ dostanou, nakonec skončí u jejího poskytovatele, protože sami pečeť ovládat nedokážou. Stanou se z nich nukenini a postrach pro ostatní Shinobi." odfoukla jsem si vlasy z čela a zavrtěla hlavou.
,,Byla jsem ve správnou chvíli na správném místě.." pousmála jsem se, i když nějak veselé to nebylo. ,,Tohle se totiž stane ještě několikrát...A to, co jsi viděla dneska, Roko, tohle též." vzdychla jsem si.

Po delší procházce jsem už zase z berlou, o kterou jsem se opíral, dorazil ke kanceláři Hitomi-san a jemně zaklepal.

To je šílenost, zavrtěla jsem hlavou.K čemu by mi byla moc, kdybych stejně nakonec nerozhodovala o tom, jak bude použitá.
Pak mi něco došlo.
Ale Mizukage-sama, vy jste přece pořád tady.

,,Hai, hai." křikla jsem na toho, jež klepal, aby vstoupil.
,,Ne, Roko. My s ní můžeme nakládat jak chceme. Ale poskytovatelé po nás většinou něco chtějí. Je to něco za něco. Někteří nás používají jako zbraně, někdo..to zřejmě dělá jen tak. Oni pořčítají s tím, e za nimi prostě přijdeme. Stáváme se pak nechtíc jejich loutkami." podívala jsem se jí do očí. ,,Ano, já jsem tady." usmála jsem se. Ano...jsem ještě tady...Gomene..

Pomalu jsem vstoupil dovnitř. Když jsem tam uviděl Lizz, srdce mi poskočilo radostí. Chtěl jsem se k ní hned rozběhnout a obejmout ji a dát velikou pusu, ale s berlou to nějak nešlo. Jen jsem tam tak stál a byl teď na chvíli mimo z toho, že ji vidím zdánlivě v pořádku.

Zhluboka jsem si oddechla.
Jsem ráda, že jste tady. Bůh ví, jak by to bez vás dopadlo.
Pak jsem se otočila ke dveřím a všimla jsem si vcházejícího Akihira.
Zdravím.

Opierala som sa o stenu za mnou a popravde som si Akihira nevšimla.. pohľad som mala uprený niekam do zeme,, bola som taká zamyslená a jednou rukou som si stále prechádzala po pečati.. teda po mieste kde som ju mala.. cítila som sa s ňou taká.. poškvrnená..

Znovu jsem se musela usmát. Kirigakure by prosperovala lépe...Celý můj klan je akorát tak prokletý! Co jsem nastoupila na post, mám jen samé problémy..Dobře, nepřátele většinou chtějí smrt Kageho, ale tohle je příliš..A já nemám na ýběr...Proto doufám, že mi to jednou odpustíte, pokud..se to provalí.. Postavila jsem se. Jednu Kisukeho ruku jsem si dala kolem krku a tak napůl si ho dila na záda, aby se mi s ním lépe šlo.
,,No, věřím vám třem, že to zvládnete. Akihiro, dávám ti na starost Lizzy, že mi ji dovedeš bezpečně k nám, přijdeš tam i s ní! A Roko, ty máš na starost oba dva. Na stole jsou klíčky, tak prosím zamkni kancelář. Já jdu s Kisukem napřed." pousmála jsem se a vydala se z kanceláře.

Konečně jsem na chvíli odtrhl pohled od Lizz, která si mě zřejmě nevšimla."Ahoj Roko..." Potom se pohlédl na Hitomi-san."Hai..."

Šelmy vyběhli z kanceláře. (přesun)