Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

Heeeh? tak skoro ? čo vojna? kedy? kde ? Akatsuki? Je Yuuki v poriadku? vychrlila som na ňu hromadu otázok pri čom sa mi v očiach zablisklo.. v momente som sa postavila až ma to zabolelo ale snažila som sa nedať to na sebe poznať. Môžeš so mnou počítať ! pôjdem do nej s plným nasadením !! povedala som hrdinsky po čom ma premohol menší kŕč v bruchu ktorý ma ihneď posadil späť do kresla.

Zasmála jsem se. ,,Uklidni se, Lizzy. Bohužel, jsme ve válce. Ale to zvládneme." usmála jsem se. ,,Yuuki je v pořádku, neboj se. V Konoze ji bude trénovat jiná Jinchuuriki, prozatímní Kazekage. Bude o ni postaráno." usmála jsem se znovu. ,,Což mi ppřipomíná, že bych jí měla dát vědět." naklonila jsem hlavu na stranu a už jsem sepisovala vzkaz pro Yuuki. Pomocí Kuchiyose jsem vyvolala Kitsu a vzkaz jsem jí připevnila na obojek.
,,Dones ho Yuuki Kuran." pohladila jsem ji a Kitsu se zhostila úkolu. Hned na to jsem sepsala další dopis, ale tentokrát pro Yo. Ten jsem poslala po jestřábovi.
,,Omlouvám se, že se ti moc nevěnuji, Lizzy. Je toho moc." pousmála jsem se.

T..to je v poriadku.. pousmiala som sa pri čom som ju zvedavo sledovala.. je tu niečo.. s čím môžem pomôcť? spýtala som sa Hitomi milo pretože som vážne pomôcť chcela.. aj keď som si nevedela predstaviť aká pomoc by to bola. .s mojimi vecmi mi aj tak asi bude musieť niekto pomôcť.. predstava že vláčim nejaký ruksak bola mierne bolestivá. V momente som pocítila chakru.. bol to len malý odraz no vedela som dve veci.. že je tu Yuuki.. a že ju chcem hrozne vidieť.. a že asi nie je úplne v poriadku, takže t oboli tri veci ale tak matika mi nikdy moc nešla.. bez toho že by som niečo povedala som sa postavila, otvorila som okno a vyskočila som ním na stenu budovy pri čom som tam koncentrovala chakru.. hlavne sa neprepínať.. povedala som a takým opatrným pomalším spôsobom som sa rozbehla na miesto kde som ucítila Yuuki (presun)

,,Yare?" zamrkala jse, když Lizzy vyskočila oknem. V tu chvíli jsem pocítila, že Kitsu zmizela. Něco se stalo...Kso...Proto Lizzy šla..Doufám, že to zvládneš, Lizzy. Půjdu vás za chvíli zkontrolovat..Nějak.. povzdychla jsem si a psala další a další vzkazy a oznámení, teré jsem pak rozesílala.

Opřela jsem se zádama o křeslo a otočila se k oknu. V tu chvíli se objevili v kanceláři zkontaktovaní Anbu.
,,Přejete si něco Lady Mizukage?" poklonil se jeden z nich.
Otočila jsem se čelem k nim a lokty se opřela o stůl. ,,Ano, jak už jistě víte, jsme ve válce s Akatsuki a Kumogakure. Dnes přišel vzaz z hlavního Velitelství, z Konohy, že se celá vesnice máme přesunout tam. Zajistím opatření pro vesnici. Některé hlídky Anbu tu zůstanou a budou se střídat. Vždy sem z Konohy někoho vyšlu. Kiri nemůže zůstat úplně bez dozoru. Po vás momentálně potřebuji, abyste postupně obcházeli všechny domy a kontrolovali obyvatele, jestli se balí a ti, co už dům opustili, jestli je vše v pořádku. Stejně tak evakovali nemocnici a ti, kteří nemohou chodit, nebo jsou po operaci, co nejopatrněji přesunuli do Konohy." rozdala jsem úkoly a opět se opřela o křeslo.
Anbu přikývli. ,,Hai, Lady Mizukage!" a s tím zmizeli.
Povzdychla jsem si. Vstala jsem a připravila si dokumenty, které budu potřebovat v Konoze. Dala jsem si je na hromádku a začala po místnosti rozmisťovat pasti, které by mě měli upozornit, e sem někdo vešel a hlavně-vetřelce zastavit.

,,Dobře, mohu jít." povzdychla jsem si a porozhlédla se po kanceláři. Vše potřebné jsem uklidila a zajistila svou čakrou. Zavřela jsem a zajistila okno. Vzala jsem si připravené dokumenty a a vydala se ke dveřím. Otočila jsem se a znovu se porozhlédla, jestli je vše připravené. Znovu jsem si povzdychla a vyšla ze dveří. Aktivovaly se veškěré pasti (popsané v prvním příspěvku v kanceláři nahoře.), zamkla jsem a vyšla ven. Zamkla jsem budovu a vydala se domů.

O niekoľko hodín po tom čo bol vydaný oficiálny plán na rekonštrukciu a výstavbu Kirigakure no sato sa niektorý remeselníci, stavbáry a shinobi pustili do základov pre hlavnú budovu .. okolo stojí tiež niekoľko stanov ako na ubytovanie tak aj "velitelské" stany ..

Konečně jsem dostěhovali poslední věc do jedné z místností. Byla to docela fuška, ale konečně to bylo za námi. Podíval jsem se na Lizz."Tak co budeme dělat teď?" Usmál jsem se na ni.

Hee?.. odpočívať.. zasmiala som sa pri čom som si len sadla na úplne nový a hladký stôl.. snáď sa to bude Himi páčiť.. keď sem príde.. povedala som si skôr pre seba keď som pohľad uprela na okno kde bol výhľad na väčšinu Kirigakure.. len som si mierne povzdychla páč som si spomenula aj na Yuuki, stále je.. v kóme.. ksoo.. už je v nej hrozne dlho.. snáď bude v poriadku.. pomyslela som si pri čom som mala viditeľne skleslú náladu..

"Určitě...dala sis na tom hodně záležet a bez tebe by Kiri ještě byla v troskách." Položil jsem ji ruku na rameno."No...jestli chceš, můžeš odpočívat, ale já bych teď rád o sobě něco zjistil. Zašel bych si třeba na cvičiště a nějak prostě zkusil, jestli něco vůbec umím a snažil se rozpomenout. Když jsem vzal do ruky ty meče, bylo to jako bych se s nimi už narodil." Druhou rukou jsem přes ně přejel a pak se pousmál na Lizz.

Uhm.. arigato.. Aki-kun.. pousmiala som a mierne som si povzdychla .. pozrela som sa mu do očí pri čom ma začalo trocha trocha hrýzť svedomie .. možno mu to mám povedať.. prebehlo mi hlavou no len som pokývala hlavou a znova som sa pousmiala.. ja s tebou asi nemôžem ísť.. moje miesto je tu.. aspoň kým nepríde Himi.. povedala som potichu a len som sa na neho tak ospravedlňujúco pozerala

Usmál jsem se na ni."Nevadí...já se pak vrátím..." Dal ji pusu a otočil se k odchodu. Najednou si vzpomněl, že neví, kde to je. Ale...už ji nebudu obtěžovat... Naposled jsem se na ni příjemně usmál a šel najít cvičiště.
(přesun)

Len som sa za ním pozerala pri čom som mu jeho bozk jemne opätovala.. po tom však už odišiel a ja som si len povzdychla.. Pomaly som prešla k oknu kde som si sadla na rám a sledovala som počasie vonku.. o chvíľu mi však znova doniesli hromadu papierov do ktorých som sa s menšou nechuťou pustila.. sadla som si za stôl a začala som ich vypisovať pri čom som takmer ronila krvavé slzy páč to bola .. aspoň pre mňa úplne hrozná práca..

Po tom som zrazu uvidela na obzore ohromného draka.. v momente som zmizla z kancelárie a trielila som jeho smerom..
(presun)

Keď som znova prišla do kancelárie len som si povzdychla a unavene som si sadla za stôl na ktorom sa zase hromadili papiere.. vedela som že nemám na výber a znova som si len povzdychla.. pustila som sa do tých papierov.. stále ma bolela hlava, len som si ju podopierala rukou a vybavovala som ďalšie a ďalšie papiere..

Došel jsem do budovy a pak rovnou do kanceláře Mizukage. Slušně jsem zaklepal a pomalu vešel. Lizz tam byla zavalená papíry a mě ji přišlo líto."Já...já...došel jsem se ještě omluvit a...no....nic takového jsem nechtěl udělat ono....nečekal jsem že by...že bych vyvolal toto a já...prostě...strašně mě to mrzí...radši půjdu...gomenasai... A otočil jsem se a rychle vycházel pryč ze dveří. Nedokázal s formulovat jedinou srozumitelnou větu. Cítil se provinile a věděl, že Lizz se s ním teď nebude chtít bavit.[i] Blbe...ani omluvit se nedokážeš...

Keď za mnou prišiel Akihiro tak som sa na neho iba takým unaveným pohľadom pozrela..bola som hrozne unavená no jeho slová som zapoćula dosť zreteľne, hlavne ten koniec.. keď odchádzal z dverí tak som sa len rýchlo postavila a chcela som bežať k nemu no len som sa zapotácala a oprela som sa o stôl.. A..Aki-kun! zamumlala som po čom som si len povzdychla a čo najrýchlejšie som pribehla k dverám kde som sa zase musela oprieť o rám.. Aki-kun! počkaj.. povedala som potichu páč som už hlasnejšie nevládala a bol to skôr taký nešťastný tón hlasu..

Zastavil jsem se a otočil se na Lizz. Nevypadala zrovna nejlépe a on moc dobře věděl, že na tom mám velikou zásluhu."Měla by sis jít lehnout...vypadáš špatně a vím že je to hlavně moje chyba. Chtěla si mě tu nechat a já tě zklamal...teď už určitě nepovolí, abych tu mohl zůstat a kdyby jo..vyhodí mě lidi nebo sepíšou petici...musel jsem je pořádně vystrašit a už před tím ve mě neměli důvěru a co pak teď? Nevíš o mě skoro nic ani o mé minulosti...co když jsem vrah? Nechci ti už přidělávat starosti..." Smutně se na ni podíval a radši už šel, aby ji ještě více nezranil.

Akihiro-baka.. zahundrala som takým detským a nespokojným hlasom.. pri čom som len tak tak docupkala až k nemu, chytila som ho okolo pliec a oprela som ho o stenu pri čom som sa na neho len tak nešťastne pozrela.. naozaj by si mi to spravil a ..a..odo mňa .o..odišiel?.. spýtala som sa ho, bolo vidieť že mám náladu úplne na dne..

Překvapilo mě to, ale nechal jsem se. Jen jsem klopil oči i z hlavou a vyhýbal se jejímu pohledu."Jen chci, aby si byla šťastná a neměla žádné problémy....a já ti je jen přidělávám. Dokonce ses díky mě takhle zřídila...jsem jen budiž ničema, který dokáže jen všechno kazí, ale s ničím nikomu nepomůže..." Díval jsem se do země a pořád si v duchu nadával.

Po jeho slovách som sa len mierne unavene pousmiala.. rukou som mu podoprela bradu čím som ho na chvíľu donútila aby sa na mňa pozeral. hai.. si budiž ničema.. ale je to jedna z vlastností ktorú mám na tebe tak rada.. usmiala som sa po čom som ho len jemne pobozkala.. zničil by si ma až vtedy .. keby si odišiel.. pošepla som ešte..

Když si mě zvedala, čekal jsem nějaký vynadání nebo něco ve stylu "Dívej se mi do očí, když s tebou mluvím!" . Díval se ji přímo do očí, ale vůbec nečekal to, co pak nastalo. Jemně ho políbila a pak se na něj usmála. Když to udělala vykulil překvapeně trochu oči, ale nebylo mu to nepříjemné. Potom se na ni podíval jen takovým nechápavým pohledem nebo spíše tázavým."Vážně?" Řekl a pořád se ji díval do očích, do kterých se vždycky tak propadal.

Hai.. povedala som znova po čom som ho len objala.. prosím už také veci nehovor.. ničíš ma tým..zamumlala som potichu pri čom som si len mierne povzdychla.. pôjdeme už spať.. uhm? poď so mnou.. včera to bolo celkom príjemné.. takto sa aj vybaví otázka tvojho bývania.. šepla som ešte pri čom sa mi len mierne zatvárali oči no plánovala som sa udržať hore a k sebe ho doviesť kludne aj násilím..

Stála tam obímala mě. Pořád jsem byl překvapený."Ano..." Řekl jsem jen odpovědět na otázku ohledně toho, co říkal."Já nevím...nebudeš mít z toho průšvih?" Zeptal jsem se stejně kvůli tomu, že jsem nechtěl, aby se do něčeho zapletla a nebo se jí něco stalo.

Prosímťa.. baka.. samozrejme že nebudem mať prúšvih.. zamumlala som po čom som ho znova pobozkala.. aj keby som mala.. vyzerá to tak že ma to trápi? zaškerila som sa veselo po čom som si poriadne zívla.. uhm.. viem že som otravná Aki-kun.. ale neodnesieš ma? .. keď ja som taaaaaka unavená.. dodala som nevinným tónom hlasu.

Chvíli jsem se díval ještě tak překvapeně, než jsem se pousmál. Obmotal jsem kolem ní ruce a pomalu ji zvyhl do náruče. Dal jsem jí jemný polibek na čelo."Měl jsem to v plánu...ale...ale nechtěl jsem tě ještě víc naštvat..." Znejistěl jsem trochu, jestli jsem jí to měl říkat."No tak, kam to bude? Nevím, kde teď spáváš, když je vesnice už spravená."