Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

,,Ne mí budygardi..Ale ochránci Kiri..V tom je rozdíl, Daisuke." zamračila jsem se a znovu se opřela.
,,V posledních tu bylo pěkně, o dost jsi přišel." vyplázla jsem na něj jazyk a urovnávala si vlasy. ,,S tím bys měl zase rychle přestat. Už nejsem malá, abys mě mohl cuchat, kdy se ti zlíbí..Ode dneška jsem tvá nadřízená, milej zlatej." usmála jsem se zlověstně a poté mile. ,,Taky se mi po vás stýskalo...Snad konečně někdo normální ve vesnici, jinak by mi brzy hráblo."

,,Jashin-sama, zachraň, nás, když je Hitomi nadřízená.." spráskl jsem hranně ruce a zasmál jsem se. ,,Dělám si legraci...Neboj se, úkol bereme na vědomí a to pečlivě!" usmál jsem se.

"Děsil jsem se, kdy tohle řekneš!" ušklíbl jsem se. "Nadřízená možná, ale malá holka pořád!" zasmál jsem se a stoupl si před ní, čímž byl dobře patrný rozdíl v našich výškách. "Docela ses změnila..." prohlížel jsem si jí zblízka. Na jazyku jsem měl ještě asi padesát přívlasků typu krásná a úžasná, ale radši jsem si je nechal pro sebe. V duchu jsem děkoval, za lekce ovládání v anbu!

Nadechla jsem se v úmyslu něco říct, ale nechala jsem pusu zase zavířt. Tváře jsem měla červené a jsem si jistá, že to nebylo jen horečkou, kterou jsem měla. ,,Za to ty ses moc nezměnil." usmála jsem se.
,,No nic..Běžte si lehnout, od zítra vás čeká práce." usmála jsem se, tentokrát na oba.

,,Jasně.." vstal jsem a šťouchl do bratra.
,,Prober se Romeo." šeptl jsem mu do ucha a raději ho chytil za rukáv a odtáhl ubytovnu. ,,Dobrou noc, Hitomi." usmál jsem se a poté jsme oba opustili její kancelář.

Do kancelárie vtrhli piati ANBU.
"Mizukage-sama ! Máme problém !"
"Napadne nás skupina elitných nukeninov !"
"Bojím sa, že vzhľadom na čas, už nás možno aj napadli !"

,,NANI?!" vstala jsem prudce ze židle, až se převrhla. To snad ne!... Zmobilizujte všechny schopné ninji a obyvatele přesuňte někam do bezpečí!" křikla jsem na Anbu a vyběhla ven se podívat, co se děje. Vyskočila jsem na střechu budovy Kage a dívala se směrem k bráně. ,,Bože.." venku byla panika a armáda se stále blížila.

Otáčela jsem se kolem dokola.
,,Co se to ksakru děje? Kdo jste?!" křičela jsem po nich. Tohle je zlé a velmi.

Telo ANBUA stojaceho pred Hitomi sa roztrhlo a z neho som vyliezol ja.
"Fuj, tak odporná technika. Santetsu dokáže prerobiť ľudské telo na niečo ako obal. No čo, bolo to užitočné."

(Pre tých, ktorí nevedia, ako som sa k tým ANBU dostal, máte to tu: https://nsgoon.forumczech.com/t313p120-ekypotokylesy )

Zamračila jsem se. Takže Takashi..Myslel to vážně, když říkal, že se vrátí. Stála jsem naproti němu. Stále pršelo a zvedal se vítr, který mi rozfoukal vlasy do stran.

Snažila jsem se zůstat klidná. ,,A co jsem měla dělat?! Chránit nukenina?!...Možná jsem za několik měsíců zhřešila, ale naučila jsem se mnoho nového..Tobě bych věřit nemohla, Takashi.." zavrtěla jsem hlavou.

,,Proč kvůli Tasuovi?!" křikla jsem po něm.

,,To je blbost Takashi." křikla jsem na něj. ,,Tím, že získáš sílu a budeš zabíje nevinné, tím nedokážeš svou sílu, ale ubožáctví! Nic víc, ni míň...Každý není, jak ty říkáš, krvelačná bestie, toužící po moci...To se právě stalo z tebe, Takashi...A myslím, že tím, cos provedl..Tvůj otec na tebe pyšný nebude! Jeem si jistá, že jsi ho tím zklamal na celé čáře. Vkládal do tebe velké naděje!" zaťala jsem ruku v pěst.

S Daisukem, kterého jsme podpíral jsme došli až téměř ke kanceláři Mizukage. Bariéru jsme viděli už z dálky, nebylo těžké ji najít. Vyskočil jsem i s bráškou na střechu, skoro až k ní, ale uvnitř jsem stejně skoro nic neviděl. Uvnitř mě to slušně bublalo. Posadil jsem Daisukeho a opřel ho, zatím co jsem se sám postavil a šel co nejblíž, abych alespoň něcom viděl. Strčil jsem si do pusy párátko a začal ho nervozně žvýkat. Zvládneš to!

Mimoděk jsem pootočila hlavu a zahlédla Daie. Je v pořádku, díky bohu, pousmála jsem se.

Stál jsem před bariérou.

,,Ne..Tím, že mě teď zabiješ dokážeš akorát to, co jsem řekla..Že jsi jen krvelačná bestie, která jde po moci a já nevím po čem ještě..Takoví lidé jako ty, Orochimaru, Akatsuki, Kabuto a další..Vy tyhle činy omlouváte tím, že chcete nastolit mír, a že lidé jsou sobečtí a tak dále...Ale mou smrtí nevyřešíš vůbec nic, naopak si vše ještě zhoršíš.." ušklíbla jsem se. ,,A to, že chráním něco, co je mi drahé, to neznamená, že myslím na sebe. Myslím na vesnici a na ostatní a na mě mi už tolik nezáleží, to přece nejsem sobecká, ne?...A ano, kdybych tě stále chránila, i když jsi nukenin, vyvolala bych válku, čímž bych ublížila mnohem více lidem..Já bych tě nenechala zabít, možná bych tě nechala zavřít, ale ne zabít. Už proto, že je tam ten dluh..."

Zahlédla jsem Kina. I on je v pořádku..oddychla jsem si a usmála se.

Pokrútil som hlavou a zasmial som sa.
"Ľudí, ktorí svoje činy ospravedlňujú tým, že chcú nastoliť mier, nenávidím ešte viac. Nikdy som nič také nepovedal. Hovorím iba, že ak na takéto niečo máte právo vy, potom neexistuje jeden rozumný dôvod, prečo by ho nemohli mať aj ostatní. Robím to isté, čo vy, akurát bojujem za menšiu skupinku. Koľko ľudí už kvôli tebe umrelo ? Tým, že ťa teraz zabijem, nedokážem nič a ja to veľmi dobre viem. Takže navrhujem kompromis. Položím ti otázku. Ak zodpovieš správne a dokážeš tým, že nie si sebecká, dobrovoľne sa ti vzdám."

Zamračila jsem se. ,,Jakou otázku?"