Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

Pomalu a trošku nejiste vyjdu schody zaklepu jen pootevřu a nastrčím dovnitř jen mou vystrašenou tvář abych zjistil jestli tam nekdo je tak vejdu 'dobrý den' smutně pmovím a čekám co řekne

Otočim se a vidim tam nějakého kluka

Ahoj co by jsi potřeboval?

Zvedla jsem hlavu, abych se usmála na oba chlapce.
,,Děkuji, Toshihiro, myslám, že to zvládnu." usmála jsem se a zvedla se. Obešla jsem stůl a posadila se na něj. Oči jsem upřela na nově příchozího chlapce.
,,Co potřebuješ?" naklonila jsem hlavu na stranu a usmála se.

AAA pálí pálí. vykřikl jsem a viděl tam umyvadlo tak jsem si tam pustil studenou vodu a dal si pod to ruce.

'ja no jen sem chtěl poznat mizukage' pokusím se o usmě ale bohužel se zmohu jen ma to že trošku nadzvednu koutky a hned mi zase spadnou dolů

,,Toshihiro!" lekla jsem se a přiběhla k němu. ,,Proboha, co máš s rukama?!" vzala jsem je do dlaní. Levou rukou jsem mávla a jeho ruce se pokryly slabou vrstvou ledu, které ho mají chladit. Vzala jsem ho vzala za ramena a dotlačila ke křeslu, kam jsem ho posadila. ,,Opovaž se ten led dostat dolů!" zakázala jsem mu přísně.
,,Omlouvám se." otočila jsem se ke druhému chlapci a ukázala na křeslo vedle Toshihira, ke kterému jsem si přisedla, abych ho měla na očích.
,,Jak se jmenuješ?" pousmála jsem se.

Podival jsem se mizukage sama.

To asi ta nová technika. řeknu a koukám na led.

Povzdychla jsem si. Vzala jsem ho kolem ramen a opřela si ho osebe, přičemž jsem ho hladila po vlasech a čekala na odpověď druhého chlapce.

'haruka' a znovu se pokusím o usměv ale znova marňe 'ne dekuji budu stát'

Připadalo mi,že Mizukage sama je nějak neklidná.

Mizukage sama co se stalo? Nebo se stane? Připadá te mi trochu neklidná jako by něco brzo mělo vypuknout. řeknu.

,,Vše je zatím v pořádku, Toshihiro." pohladila jsem ho po tváři a vstala od něj.
,,Haruko, řekni mi něco o sobě." přišla jsem tentokrát blíž k druhému chlapci. Zvědavě jsem si ho prohlížela.

Podívám se na toho kluka


Hele můžeme být kámoši jestli chceš.

'nic moc zajmavého' zasmutním a ukápne mi slza pokusím se to zakrýt tím že začnu povídat o svém dojutsu' no vlastne mám klanové dojutsu'

Mizukage tak já už asi brzo půjdu. řeknu a ruce mam pořád trochu červené.

Přišla jsem až těsně k němu a klekla si před něj, abych byla stejně vysoká, jako on.
,,A copak to umí?" mluvila jsem na něj klidně a pomalu, aby se přestal bát. Mírně jsem natočila hlavu na Toshihira.
,,Ještě počkej!" nakázala jsem a znovu se zaměřila na Haruku.

Ale Mizukage sama já se musim doučit tu techniku. řeknu.

,,S takovýma rukama nemůžeš, Toshihiro. Ublížíš si a pak už nepoužiješ ŽÁDNOU techniku." zamračila jsem se. ,,Musíš si taky odpočinout."

'um-mi' zakoktám se 'o-ovladat e-e-lektřinu' a na ukazku ho zaktivuju a po chvilce vypnu 'j-jmenuje s-s-se a-a-kagan'

Vždyť to už ani nebolí nic. řekl jsem a snažil se ten led rozbít abych mohl jít cvičit.

Maminko...pomoc!!
,,Haruko, klid. Mě se bát nemusíš." usmála jsem se a pohladila ho po vlasech. Vzala jsem ho za ruku a postavila se. Luskla jsem prsty a led se roztříštil.
,,Toshihiro a ty toho nech. Trénovat můžeš později. Když jeden den vynecháš, nic se nestane. Ruce se ti mezitím trochu uzdraví." pousmála jsem se.
,,Haruko, máš kde bydlet? Máš rodiče?" zeptala jsem se.

Uz z chodby su pocut velke ale zaroven kratke vzdichy "Och,Ach"
Pridem do kancelarie cely vystraseny , cely odblata , saty potrhane a vravim
"Prepacte ale neviete kto som ? nic si nepametam"

Kso!

Už to trochu povoluje! řeknu a najednou led křupne
Konečně! řeknu

Daisuke

Po tréninku jsem směroval přímo za Hitomi.Bral jsem ji spíše jako přítelkyni než jako Mizukage.Vešel jsem dovnitř,byl tam hluk.Pootevřel jsem dveře,byli tam tři kluci,a jeden z nich v úplně otrhaných šatech...''Sate Hitomi'',usmál jsem se a podíval se na toho kluka,co neví kdo je.''Ztratil pamět?A pamatuješ si aspoň něco málo?''

Když jsem zaslechl slovo rodiče tak jsem se rozbrečel 'n-ne nemam kde bydlet ' vzlykal jsem

To snad ne!
,,DarkStene!" pustila jsem Haruku a přiběhla k černovláskovi. ,,Co se ti stalo?...Daisuke, to je DarkSten." představila jsem mu kluka, který měl potrhané všechno oblečení. V tom se Haruka rozbrečel a Toshihiro se radoval, když led povolil. Dřepla jsem si na zem. Klekla jsem si stylem, jakým si klekávala Sakura. ,,Už nemůžu." vzdychla jsem a zaklonila jsem hlavu. Prohlédla jsem si všechny tři kluky a poté i Daisukeho.
,,Vezmu je k sobě, tam se možná všichni tři uklidní." zamumlala jsem unaveně.