Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

,,Stalo se toho hodně..Změna přijít musela, Takashi..." vzdychla jsem. ,,A neříkej hop, dokud nepřeskočíš...Kirigakure zůstane! I kdybych za ni měla položit život." postavila jsem se.

Objevil jsem se před místností a otevřenými dveřmi nahlédl dovnitř. Vstal jsem, až se kolem mě roztočil plášť. "Mizukage?"

Objevil jsem se hned za Daiem.
,,Co se to tu děje?" zamračil jsem se pod maskou.

,,Zdravím hoši..." usmála jsem se. ,,Akorát se mi tu hodíte..." ukázala jsem na Takashiho.
,,Nukenin." vysvětlila jsem jedním slovem. Věděla jsem, že to oba pochopí.

"Uhnite."
Z rúk mi vyliezli nite a odtlačili oboch Utsushi. Keď som bol vonku, vytvoril som pečať.

,,Ne tak rychle, Takashi!" utvořila jsem ledovou stěnu, která ho zastavila.
,,Tu jen tak nerozbiješ, Takashi. Zruší se jen, když ji zruším já." vyšla jsem zpoza stolu.

"Myslím, že Mizukage by tě ráda viděla ve vězení!" usmál jsem se, což nebylo pod maskou vidět.

"V tom prípade skúsime niečo úrovne S, čo by to mohlo zdolať. Ešte totiž nie je čas, aby sme sa spolu stretli v boji. Ale nebojte sa, ja sa vrátim a nabudúce sa zdržím až do konca."
Z rúk mi povyliezali hlavy všetkých štyroch srdcí. Transformoval som sa do plnej podoby prekliatej pečate a odpálil pritom pomocou fialovej chakry všetky 4 elementárne techniky naraz v miestnosti. Nastal obrovský výbuch a v ľadovej stene ostala menšia diera. Ja som už doslova letel preč. (Presun.)

Rychle jsem vytvořl pečetě a zvedl přede mě, bratra a Hitomi vodní stěnu.
"Sáákra, člověk po letech přijde do týhle země a hned aby zachraňoval malý holky!" zašklebil jsem se a rozcuchal Hitomi vlasy. "Koukám, že jsi vyrostla!"

Přikrčila jsem se. ,,Hej, tohle už nedělej!" zahrozila jsem mu. ,,A prej malý holky, tse!" urazila jsem se a dala hlavu na stranu.

,,Jo jo...Záchrana jako před lety, Hitomi?" zasmál jsem se a přešel k ní blíž.

Sedl jsem si na stůl a zapálil si cigaretu. "Jo jo... některý věci se hold nemění!" ušklíbl jsem se a posunul si masku na stranu.

Přešla jsem k Daiovi a vytrhla mu z úst cigaretu. ,,Zákaz kouření v kanceláři!" zamračila jsem se.

Zabručel jsem něco o rozmazlenejch kozách a strčil si do pusy alespoň párátko, ač mi potřebu nikotinu nenahradilo. "Tak.. jak už je to dlouho cos mě nepeskovala?" usmál jsem se na ní.

Posadil jsem se do jednoho z křesel a zasmál se. ,,Ach ta nostalgie, ach ty vzpomínky.." ušklíbl jsem se pod maskou. ,,Je to už dlouho a znovu to vaše pošťuchování začíná." ušklíbl jsem se znovu a masku si odkryl.

,,Haha.." zašklebila jsem se a posadila se do křesla. ,,Jsou to tři roky..Tak dlouho to zase není." usmála jsem se zákeřně.

"Tři roky a ty jsi stejně pořád malá holka!" vyplázl jsem jazyk. "Ale sluší ti to!" dodal jsem jako by mezi řečí. "Tak povídej, jak mi zahříváš křeslo Mizukage. Já i Nii-chan jsme zvědavi, jak jsi na tom!" vyndal jsem ožužlaný kousek dřeva a strčil tam nový.

Pohodlněji jsem se usadil a vyčkával na vyprávění. Jak ji znám, rozkecá se. Možná si stihnu i zdřímnout, přemýšlel jsem a sám se tomu v duchu zasmál.

,,Nejsem malá...Za ty roky jsem něco vyrostla..A nejen fyzicky!" zamračila jsem se a zrůžověla, když dodal, že mi to sluší. Přešla jsem to však bez poznámky.
,,Dělat Kage je dřina..samé problémy a povětšinou na mou hlavu..Nic růžového..Mám trochu problémy..." vzdychla jsem si, opřela jsem se o opěradlo křesla, zaklonila hlavu a zavřela oči.

"Nepovídej! A já myslel, že sis jen chtěla pokecat se starýma kámošema!" ušklíbl jsem se a začal se přehrabovat papíry na stole. "Hmm vidíš a já vždycky myslel, že být Kage je sranda... ale k věci... je sice fajn tě zase vidět, nestěžuju si na to, ale rád bych věděl, proč jsi nás zavolala..."vzal jsem jeden z papírů, zmuchlal ho do kuličky a hodil na Daisukeho. "A on taky!"

Kulička mě zasáhla do nosu a skončila na hrudi. Vzal jsem si ji do rukou a pohrával si s ní.
,,Jistě...Naposledy jsme o Kiri slyšeli, že tu byla návštěva z Akatsuki..Jeden z Uchihů..Dál nic..Co se děje?" vyhodil jsem kuličku do vzduchu a chytil, poté jsem se podíval Hitomi do očí.

,,Hmm...Tím to tak nějak začalo..Myslím..Je toho na mě moc..." vzdychla jsem si. ,,Podobných návštěv, jako byl Sasuke Uchiha, bylo více..Ta dnešní je jedna z nich, ale netuším, pro koho Takashi pracuje.." plácla jsem Daie přes ruku, když se mi prohrabával papírama. ,,Včera tu byl další z Akatsuki, chtěl po nás nějaké informace..Proto jsem vás zavolala..Potřebuji vás tu jako ochranku. Abyste hlídali a okamžitě oznámili, když se někdo bude chtít dostat do Kiri.." těkala jsem očima z jednoho na druhýho.

,,No..Takže jsme přece jen budygardi...Opět ti zachraňovat zadek." olízl jsem si rty. ,,To bude zábava."

"Csss mám dělat poslíčka? Saaakra vždycky jsem myslel, že mám na víc!" podrbal jsem se ve vlasech. "Ale že jsi to ty, tak s Daisukem souhlasím!... vlastně se mi po Kiri stýskalo... po tý zimě a dešti a možná trochu po tobě!" znovu jsem jí rozcuchal vlasy a pousmál jsem se.