Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

Posadil som sa a povedal
" No ja som taky samotar , nie moc dobry ninja ale rad sa ucim nove veci , ale nie take ako v skole z cebnic "
a usklebil som sa

Přišel sem za mizukaga ´Čau sestro zase a kdy a kde se vůbec sejdu s mým týmem?

,,Chmmm...Zajímavé." zazubila jsem se. ,,No dobře...Přiřadila jsem tě do týmu se Shizukou Yoru a Idatem Hikari, DarkStene. Tvůj sensei bude Tasu Yamada." sdělila jsem mu. ,,Brzzy se s ním setkáš osobně. Tví týmoví parťáci o tom ještě neví, jsi z týmu se senseiem první...Přeji ti hodně štěstí, věřím, že si budete rozumnět." usmála jsem se na něj. Jen co jsem to dořekla, vlk je tu. Podívala jsem se na něj.
,,Ale ale, my o vlku a vlk je tu jako na zavolanou." uchichtla jsem se. ,,Tady.." ukázala jsem na DarkStena. ,,Je jeden z tvým studentů...DarkStene, tohle je tvůj sensei." představila jsem je navzájem. ,,S ostatními se setkáš později, až jim to sdělím...Tudíž..Zítra." uculilla jsem se sladce.

Vyšla jsem schody a šla ke dveřím, které vedly do kanceláře mizukage. Zaklepala jsem a vyčkávala na vyzvání.

´Podte dál´

Zarazila jsem se. Čekala jsem dívčí hlas. Otevřela jsem dveře. "Hm... Na tom vzkazu bylo, že je to důležité..." rozhlédla jsem se. "Nejdu nevhod?"

,,Dózó!" křikla jsem a počkala, kdo mě v kanceláři naštíví, předem jsem se usmívala.

"Neruším?" podívala jsem se na Mizukage.

,,Shizuko..Samozřejmě, že nerušíš." usmála jsem se na ni. Pokynula jsem jí, aby se posadila vedle DarkStena.
,,Shizuko..Dnes jsem ti určila tým." oznámila jsem jí novinku. ,,Budeš tady s DarkStenem." ukázala jsem na něj. ,,A taky Idatem..A můj bratr, Tasu Yamada, bude váš sensei." usmála jsem se.

Posadila jsem se vedle kluka. "Tým?" zaradovala jsem se. DarkSten a Idate... a sensei Tasu Yamada... přemejělala jsem.

Sledovala jsem její reakci. Byla jsem spokojená. ,,No, na ostatních věcech a kdy si uděláte první schůzku a trénink, na tom se musíte domluvit s Tasuem, že, bratříčku?!" zaculila jsem se na něj.

Takže zítra bysme se sešli v neznámou dobu ozvu se všem (na skypu)

A sestřičko Idateho budu trénovat já nevím proč by sis ho brala ty

(skype nemám na noťasu )

(stáhni si)

Nakrčila jsem obočí. ,,Ale..." zarazila jsem se. ,,Dobře, jak myslíš. Když zvládneš jinchuurikiho sám, proč ne." ušklíbla jsem se. ,,V tom případě, tým je tvůj, hodně štěstí." naklonilaj sme hlavu na stranu a pousmála se.

(bože to jsou lidi... už je stáhlej)

Konečně budu moci trénovat...! Zaťala jsem ruku v pěst.

Pokud se tu někdo zítra neukáže budu trénovat jenom s těma kteří tu budou takže pokud tu budeš tréning tě nemine i když tu budeš sama takže klid

(to nebyla přímá řeč jsem si to myslela ale už jsem si táhla icq a jelikož jsem zapomněla předchozí účty tak jsem musela založit novej yorushizuka )

Všimla jsem si Shizuky nadšení. ,,Stále kvůli ní, ještě jsi to nevzdala?" zapíchla jsem oči na krystal, který se jí houpal na krku.

"Ne, nevzdala." řekla jsem rozhodně.

´Co koho´Zamyšleně sem se podíval na Shizuku

"Promiňte, ale tohle je tohle je moje věc." odpověděla jsem.

Vzdychla jsem si. ,,Jen tak někoho nepřemluvíš, aby se změnil. K tomu prošení nepomůže. A boje...Tím si ji taky nezískáš, Shiz. Ten člověk musí chtít sám.." opáčila jsem jí smutně. ,,Ale když si myslíš, že to vyjde..Máš mou podporu, ale popravdě..Moc tomu nevěřím." pousmála jsem se smutně a omluvně.