Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

Neřekla jsem ani slovo, jen jsem přikývla. Tiskla jsem ho k sobě, jako by se mi měl vytratit a plakala jsem.

Neměl sem slov prostě sem ji pořád držel

Podívala jsem se mu do očí. ,,Tasu..Včera..Co jsem ti říkala já, i Sasuke...Vše to bylo vážně..Krom toho při boji..Nic víc nebylo a ani by se nestalo..Měla to být jen spolupráce. Poté měl zůstat zde v Kiri, ale nic víc..Změnil se, vím to..Pokud mi ale neuvěříš, nevadí..Jen jsem ti to prostě chtěla říct." uhnula jsem pohledem.

´Tak kde je?´

,,Nevím..Řekl mi, že mi nechce přidělávat problémy a zmizel.." podívala jsem se mu do očí a tentokrát neuhnula.

´Kdybych někdy na něj narazil přivedu ho´usmál sem se na ni

Překvapeně jsem zamrkala, poté jsem se usmála. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Necháme to tak. On se rozhodne sám..Někdy..." znovu jsem ho objala. ,,Mám tě ráda bráško. Jsem ráda, že tě mám."

´O čem mluvíte mizukage´začal sem se tam hrozně moc smát

,,Ty!" zatvářila jsem se na oko dotčeně, ale taky jsem se smála. Postavila jsem se a protáhla se. ,,Myslí, že bych měla jít domů se trochu...zkulturnit, nebo ten kdo mě takhle spatří, nikdy do kanceláře nepřijde." zašklebila jsem se sama sobě a pomalu se vydala směr dům Yamada.

Sedl sem si za stůl a hrál si na mizukage

Odešla jsem k jezeru.

Doslechl sem se že u jezera jsou nějaké problémy obrovskou rychlostí sem vyskočil otevřeným oknem a pelášil k jezeru

V kanceláři jsem otevřela skříňku, vyndala z ní svitky a schovala je k sobě. Poté jsem se pomalým krokem vydala k nemocnici.

Otvoril som dvere na jej kancelárií tam som ju položil na gauč prikril ju dekou aby jej nebola zima a šiel som pmaly na ulicu

Probudila jsem se v kanceláři přikrytá dekou.
,,Jak jsem se sem.." potom jsem si vzpomněla na Nawakiho. Pousmála jsem se a posadila se. Promnula si oči a přešla k oknu, které jsem na sebe otevřela. Vítr mi rozvířil vlasy a chladil tvář. Ve vzduchu byly cítit stopy po dešti, ulice pomalu začaly schnout.
,,Asi mě přemohla několika denní nespavost.." mumlala jsemsi pro sebe a sedla jsem si za stůl a dala se do papírování a promýšlení plánu nápravy.

Protáhla jsem ztuhlé údy, zkontrolovala, jestli mám při sobě svitky. Po zjištění, že ano, jsem se vydala k jezeru trénovat.

Prišiel som pred dvere kancelárie, na ktoré som následne aj zaklopal. Snáď tu bude, byakugan sa mi tu veľmi používať nechce, ešte by mali reči...

Zrejme nikto... Odišiel som od dverí preč a potom som sa vydal do ulíc dediny.
(Presun)

Bez klopania som vtrhol dovnútra.
Je čas.

Seděla jsem za stolem a s klidem ve tváři jsem se na něj podívala.
,,Ahoj, Takashi."

"Ahoj."
Posadil som sa na stôl.
"Prišiel som na ten pokec."

Nakrčila jsem obočí. ,,Na pokec?...Změnil jsi se." ušklíbla jsem se.

Zavřela jsem oči.
,,To asi ano.." přikývla jsem. ,,Ale Kirigakure je pro mě důležitější, takže...dluh klidně splácet nebudu.." odpověděla jsem klidně a zavrtala se do křesla.

"Aj ty si sa zmenila."
Usmial som sa, zoskočil som zo stola a pomaly som odchádzal.
"V tom prípade ti môžem sľúbiť, že táto dedina splanie v popol. Bohužiaľ to asi nebudem ja, kto to urobí. A len tak mimochodom, nečakaj, že sa tvoj brat ešte niekedy vráti."
Opúšťal som miestnosť.