Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

Zamračila jsem se. ,,Co chceš vědět?" ukázala jsem na židli a pokynula mu, aby se posadil. Já sama jsem se posadila, spojila jsem ruce, opřela se o stůl a položila si na ruce hlavu.

"Myslím, že na rozhovor bude čas neskôr. Už viac nechcem, aby sa opakovalo to, čo sa stalo."
Strhol som si napasované tričko a ukázal jej brnenie.
"Ak Kazahanu naozaj poznáš, potom isto vieš, čo to je. Vďaka tomu mám obranu voči genjutsu i ninjutsu a taijutsu budem schopný zvládať vďaka prekliatej pečati. Ale ako aj všetky ostatné, i toto brnenie sa raz rozbije. Potrebujem niečo viac. Nech sa v minulosti už stalo čokoľvek, nechcem byť od teba závislý. Nauč ma čo najrýchlejšie bojovať natoľko, aby som si bol schopný poradiť aj so shinobi vyššej úrovne sám a ten " dlh " môžeš považovať za splnený."

Na nic sem nečekal a vešel sem do kanceláře ´Čau ségra musím ti říct o jedné technice kterou vyvíjím´ a v tom okamžiku sem si všiml kazahany radši sem nic neříkal dále a čekal co někdo řekne

Milo som sa usmial a zakýval mu.
"Povedal si, že keď ma uvidíš nabudúce, zabiješ ma."

´Ticho před sestrou ne ještě mě zabije ona´

,,Tady žádný boj nebude a přede mnou už vůbec, Tasu." odpověděla jsem jim s klidem. Poté jsem se zamračila. ,,No.." zavřela jsem oči a přemýšlela. ,,O tréninku řeč ale nebyla Takashi..Mluvila jsem v Iwa o ochraně, to je ten dluh.." odpověděla jsem mu a trochu se ušklíbla.

chytl sem takashiho a prohodil ho oknem ´promin sestro to okno zaplatím´

,,TASU!" zakřičela jsem na něj. ,,Co to mělo sakra znamenat?! Víš, vůbec...Ksoo, vy mě dostanete do blázince, už abyste hledali nového Kage!" zavrčela jsem na něj.

Prošla jsem kolem Tasua a znovu hledala něco v jedné ze skříněk.
,,Tasu...Zkus se trochu ovládat, prosím..O jeho rodině taky víš. Jestli ho nemáš rád, tak alespoň nevybuchuj přede mnou. On, ani já nejsme nadšení z toho, že mám nad ním držet ochrannou ruku. Nechci po tobě, abys musel to samé. Tudíž, když ho necháš na pokoji, bude vše v pořádku, hai?" poprosila jsem ho s mírným úsměvem.

´Nechci ho tu nikdy vidět nesnáším tu jeho zavšivenou blbou rodinu a co vlastně po tobě chtěl´

Stál som na okne.
"Ty ma podceňuješ. Druhý krát ma už nedostaneš. Existuje iba veľmi málo techník, ktoré by mi dokázali ublížiť, keď mám na sebe to brnenie."
Usmial som sa.
"Ja sa ešte vrátim. Ak hovoríš, že ma máš ochraňovať, potom by bolo asi blbé, ak by som umrel v tvojej dedine."
Zoskočil som a zmizol niekam preč.

Plácla jsem se do čela. ,,Tomu říkám den." zamumlala jsem.
,,Přede mnou se ale budeš krotit, Tasu..Chtěl, abych ho trénovala. Tím bych mu prý splatila ten dluh. Jenže já mám nad ním držet ochrannou ruku, o tréninku nebyla řeč." pokrčila jsem rameny. Konečně jsem to našla. Bingo! umásla jsem se.
,,Půjdu trénovat, Tasu, zatím se měj." vzala jsem svitky a odešla.

šel sem domů

Zaklepu na dveře a vejdu opatrně dovnitř.,, Dobrý den. Byl sem vyslán Hokagem abych mu přinesl techniku Kirigakure no jutsu"

Došla jsem i se Sasukem do kanceláře. Uvnitř byl Shinobi z Konohy. Pousmála jsem se na něj. ,,Jasně. POčkej minutku." požádala jsem ho o strpení a začala se přehrabovat ve svitcích.
,,Tady je." usmála jsem se a předala mu ji.

,,Děkuji Mizukage". Mrkl jsem ještě očkem po Sasukem pak jsem se otočil a vyběhl zpátky do Lisotvé.

"Výš co Hitomi ?...uvědomil jsem si že jsem někomu strašně ublížil....musím to napravit takže s tím členstvým počkáme promin" obtočil se kolem mě had a já už tam nebyl

Sedla jsem si za stůl a rozbrečela se jako malá holka. Jak jsem mohla být tak blbá?!..Naprosto ve všem!.Nechala jsem se dobrovolně připravit o mou největší lásku pro bláhové zalíbení..Přišla jsem o bratra i o přátele...Navíc se stal SAsuke mým přítelem, o terého nechci přijít, ať si ostatní říkají co chtějí..Ksoo! Opřela jsem si ruce o stůl a položila si hlavu do dlaní a brečela.

Přišla jsem ke dveřím a zaklepala jsem na ně. Čekala jsem na vyzvání.

Z mikrospánku mě probudilo zaklepání. Celou noc jsem probrečela. Měla jsem oteklé oči a velké kruhy pod očima a celkově jsem vypadala strašně, ale to mi v tuhle chvíli mi to bylo jedno.
,,Dózó." křikla jsem znaveně.

Otevřela jsem dveře. Všimla jsem si, že má oteklé oči. Že by to samé jako Tasu? pomyslela jsem si, ale nic jsem neřekla. "Hm... chtěla jsem se zeptat, jestli bych nemohla začít trénovat..."

,,Umm...Shiz..trénovat zkusit můžeme, ale...neumím ještě pečetící techniky, nebudu tě moci zastavit, když by tě Yonbi začal ovládat." upozornila jsem ji a promnula si unavené oči. Vlasy jsem měla slepené od ustavičného pláče, alespoň jsem si je dala za uši.

Přišel sem viděl sem dveře otevřené tak sem tam vešel viděl sem sestru tak sem k ni skočil a objal ji ještě sem zašeptal´Už tě nepustím´

Objetí jsem nečekala. Seděla jsem jako opařená, neschopná jediného slova. Po chvilce vzpamatování jsem objetí opětovala. Zavřela jsem oči, ze kterých mi samovolně telky slzy.

´Odpouštím ti´tekly mi slzy z očí