Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

"dobry den mizukage-sama mate pro mne nejakou misi"

Idateho hlas mě probral ze spánku. Trhla jsem sebou, promnula si spánky a zívla si.
,,Etto..Idate, copak..." nedopověděla jsem, protože se zvenčí se ozval rachot a křik.
,,Co se to.." opět jsem nedopověděla, ochromeně jsem zírala na monstrum, které ničilo vesnici.. ,,To ne." šeptla jsem.
,,Idate, pokus se dostat co nejvíc lidí z dosahu té odporné věci.. Buď opatrný, jasné?!" křikla jsem na něj a vyběhla z Kage budovy přímo na ulici.

Šla jsem dlouhou chodbou. Louče na stěnách chodby byly znahsuté, protože venku bylo krásné slunné odpoledne. Konečně jsem narazila na tveře vedoucí do pracovny Mizukage. Zaklepala jsem a čekala.

Čelaka jsem snad deset minut, ale neozvalo se žádné: "Dále." Tak jsem se otočila a odešla. "Možná bych Mizukage mohla zastihnout v jejím domě."
Venku bylo teplo tak jsem se loudavým krokem vydala ulicí k jejímu domu.

Zaklepal jsem na dveře no nikdo mi neotvíral. Počkal jsem ještě pár minut, pak mně to přestalo bavit. Nejspíš bude u sebe doma.

Zaklopala som na dvere. "Umm...môžem vojsť?" spýtam sa a čakám na odpoveď.
Je to tu pekné...
Hmm...máš pravdu...

,,Dózó!" křikla jsem a dál se věnovala papírování.

"Arigato!" a vošla som dnu. "Umm..idem nevhod?" spýtam sa a pozriem sa na kopec papierov vedľa nej.

,,Ne ne.." pousmála jsem se. ,,Copak potřebuješ, Yuuki?" zajímala jsem se.

"Hmm...prišla si na to..od koho zoženieme tie jedy...?" spýtam sa jej a sadnem si. "A...a nemám ti s niečim pomôcť?" spýtam sa jej.

,,Hai..Vím od koho.." spojila jsem ruce a položila si na ně hlavu. ,,Ale...Chci vědět přesný důvod, proč je chceš. Vím, žes mi lhala..Chci vědět pravdu!" zamračila jsem se založila ruce na prsou.

"Č-čo?! To je nezmysel!" poviem nahlas.
Ako na to mohla prísť
Mňa sa nepýtaj...
"Je to na tú zbraň..." poviem jej a postavím sa k oknu.

,,Yuuki.." postavila jsem se za ni a položila jí ruku na rameno. ,,Jsi sice z vedlejší větve, ale stále jsi má krev. Má rodina. Znám tvé oči, oči všech z klanu Yamada..Neumíme lhát, nikdo z nás." ušklíbla jsem se. ,,Řekni mi pravdu." trvala jsem na svém.

Zavrela som oči, "Aj keby som ti povedala...povedala čo všetko sa deje a čo sa ešte udeje...neverila by si ani jednému slovu..." poviem jej a otočím sa na ňu. Opriem si hlavu o jej rameno a dodám, "Musím ich mať, len tak zistím aký a kto boli moji rodičia...ak prídem na najlepší jed...dokážem to zistiť...viem že to bude bolieť...VIEM TO...ale chcem vedieť kto boli ľudia ktorý ma priviedli na svet Hitomi-chan...preto som tu..." plačem.

Objala jsem ji, tentokrát jsem ale neplakala. Něco ve mě zkamenělo. ,,Yuuki..Byly mi dva roky, nepamatuji si tvé rodiče, ale otec mi o nich vyprávěl... Tvá maminka byla velmi silná a krásná žena. Tvůj otec opravdu silný a milující manžel a otec své dcery. Byl pro tebe i tvou maminku ochotný udělat cokoli.."vzdychla jsem si, utřela jsem jí slzy a obě jsme se posadily na okenní parapet. ,,Tvá matka byla výborná s jedy. Jenže z ní měli strach, zvlášť když čekala tebe a chtěli ji zabít. Tvůj otec to tak nenechal, odešli z klanu. Když jsi se narodila, nechali tě u Anbu. O nich jsme už ale neslyšeli. Bylo po nich pátrání, ale..žádné výsledky." sklopila jsem hlavu. ,,Yuuki..Pomůžu ti s tím..Ale slib mi, že dáš na sebe pozor!" zadívala jsem se jí do studánkových očí, tak podobným těm mým.

Po tvári sa mi kotúľali slzy, "Tušila som že sa niečo stalo...ale...ale...nevedela som že to bude až také hrozné Hitomi-chan...prečo oni!?" kričala som. "Ja..ja som zakázaná, som prekliata, mám parazita....kľudne by som zvládla ich osud! Prečo im to urobili!?" kričala som viac a odtiahla som sa od nej. "Gomene....GOMEN!?" zakričala som a vyskočila som von z okna. Ešte pred tým som dodala, "Nájdem ten jed...a zmením ich osud ktorý je teraz vo mne..."
(Presun)

,,YUUKI!!" zakřičela jsem na ni, ale byla pryč. ,,Ksoo!" vrazila jsem pěstí do stolu a ten následně zmrznul. Opřela jsem se o něj a rozpadl se. Díky tomu jsem měla ještě větší vztek. ,,Výborně, rozmlácená vesnice, i můj stůl!" zamračila jsem se. ,,Baka no Yuuki!" zaúpěla jsem a zhroutila se na židli. ,,Jsem tak unavená..Z toho všeho...A trpím samomluvou." ušklíbla jsem se nad sebou. Se vzdychnutím jsem se sebrala a šla domů. Pro dnešek by to stačilo.

Přišel sem do kanceláře mizukage ´Sestro nechci provokovat ale proč máš rozbitej stůl´ začal sem se jí smát

Zamračila jsem se, seděla jsem na okenním rámu opřená o zeď a odpočívala. Papíry se mi válely všude kolem a já byla líná je zvedat.
,,Protože máš sestru cholerika!" založila jsem ruce na prsou.

Chceš něco posel mi donesl zprávu že něco chceš

,,Jasně." líně jsem se zvedla a přešla ke skříni, kde jsem uchovávala záznamy o ninjích z Kirigakure. Tři složky jsem mu podala.
,,Tohle jsou tři studenti, které máš od téhle doby na starosti..Idate Hikari-čerstvý jinchuuriki. Dej na něj pozor a na jeho zbraň Shin taky. Shizuka Yoru-kunoichi, která přišla ze Skryté Hvězdné a DarkSten-o kterém toho zatím moc nevím. Objevil se v Kumo těsně před válkou a řekl mi, že chce být ninjou v Kiri.." podala jsem mu stručné informace. ,,Ode dneška jsou tvým týmem a máš je na starosti. Idateho si někdy vezmu stranou já, jinak jsou tví." usmála jsem se. ,,Tak hodně štěstí, Tasu-sensei." uculila jsem se.

Tak čau (přesun)

Vojdem do miestnosti , skrabem sa na hlave a pozdravim vsetkých.
Zdravím vás
Zlozim ruku , a stojim ako keby v pozore

Překvapeně jsem zírala na místo, kde ještě před chvílí stál nii-chan. Ušklíbla jsem se. ,,Joo, chlapče, ty nebudeš po mámě." vzpomněla jsem si na tátovu "velkou" výřečnost a musela jsem se usmát. ,,Ty jsi celý táta, Tasu." pousmála jsem se. Povzdychla jsem si. Našla jsem si kus papíru, na který jsem napsala vzkaz, Udělala jsem pečetě, vyvolala jsem sněžnou lišku, okolo krku jsem jí uvázala vzkaz a ta ho donesla domů. Poté jsem se jala sesbírat ty papíry ze země. Musím si napsat o nový stůl, zase, ušklíbla jsem se nad sebou a pobrukovala sí písničku Dango.

Zaslechla jsem chlapecký hlas u dveří. V pokleku jsem zvedla hlavu. Chvíli jsem tápala, než jsem si vzpomněla, kdo to je.
,,DarkStene.." usmála jsem se. ,,Zrovna přicházíš vhod." postavila jsem se a hodila omluvný pohled k papírům na zemi, které jsem ještě nestihla posbírat. Kývla jsem pohledem k židli a pokynula mu, aby se posadil.
,,Počkej prosím, ještě to dosbírám." uculila jsem se. Za dvě minuty to bylo hotové a celý stoh papírů jsem nechala uspořádaně ležet na zemi vedle skříně.
,,Tak..Nejdřív, než se dostaneme k té hlavní věci..Řekni mi něco o sobě. V Kumogakure nebyl čas." pousmála jsem se a posadila se na okenní rám, kam jsem si donesla polštářek.