Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

I když se mi trochu ulevilo, pořád jsem neměla dost. Měla jsem sto chutí s ním vytřít podlahu, fasády zdejších domů, střechy a ve finále ho procpat komínem. Vůbec se nebránil a nechal by si i zlámat kosti, jak to tak vypadalo.

"Ty... ty se tady směješ, láduješ se párkama a je ti jedno že jsi Shijin ublížil? Ty zmetku." syčela jsem.

Je vážně tak dutej nebo to hraje?

Procházel jsem se po ulici a vyhlížel nějaké chuuniny.

"Copak si myslíš, že mě to nemrzí ?! To si myslíš, že jsem ji využil a odhodil ?! Měl jsem se zhroutit? Prostě to už není, nebudu se tím zaobírat dál a zbytečně se trápit nebo se tím oslabovat. Já se s ní nechtěl rozloučit navždy a úplně, ona zřejmě ano. Co bys dělala ty na mém místě, jak by ses zachovala? Jsem shinobi a taky se tak musím trochu chovat, už jsem si to konečně uvědomil.." vykřičel jsem to na a stále se koukal do jejích očí. Nevím, jak po té juukenové facce vypadal můj obličej, ale nemohlo to být nic pěkného.
Hm..

Tvářila jsem se stále stejně a pustila ho.

"Shijin ti byla dobrá, dokud se tu neobjevila ta blonďatá fizule. Udělala jen dobře že tě poslala k čertu. S tebou by to sotva vyhrála." zadívala jsem se na svou ruku a nechala čakrové jehly zmizet.

"Vím o sobě že nejsem o nic lepší než ty. Ale právě proto se podle toho chovám. Nezahrávám si s city druhých." povzdechla jsem si.

"Pokud možno mi nechoď alespoň týden na oči." poslední slova už jsem skoro zašeptala a zmizela pryč. Musím se připravit na tu misi...

přesun.

"Tse.. to jsem si mohl myslet, že to takhle bude vypadat.." pozoroval jsem její odchod.
"No nic, já už půjdu. Dnes už těch párků mám dost. Zatím pane," otočil jsem se pryč a odešel.
"Hai, hai..." za chvíli jsem sebou cukl, "a co peníze !" Už je pryč, to mi příště zaplatí.
.Přesun.

Nikde nikdo hm hm radši se vrátím k bráně.

V klidu jsem došel k lavičce a posadil se. "Doufám, že se Mikomi nic nestane, vážně se nesmí namáhat.." zamumlal jsem pro sebe a relaxoval při sledování Konožského ruchu.

"Začínám mít starosti, musím se po ní porozhlédnout.." z ulic jsem mířil hned do sídla Hyuuga klanu. Trošku jsem měl nahnáno, že tam potkám Shijin, kterou jsem teď potkat vážně nechtěl.

.Přesun.

Došli jsme do Ichiraku.
Posadila jsem se, obědnala si a tázavě se podívala na něj, co bude chtít.
Pak jsem s úsměvem pokračovala a oprosila jsem ještě rychle o něco pro Yuniiku a Rongua.

"Musíš sílit zároveň s ním. Nemůžeš dál, dokud vaše síly nejsou vyvážené. Je nanejvýš důležité, abyste byli spojení podobným způsobem jako dva shinobi na stejné úrovni."
Vzala jsem do ruky hůlky a ochutnala.
"Hmm... Jako vždy výborné."
Na mé tváři přitom pořád zářil úsměv.

Objednal som si aj ja po tom som sa tiez do toho pustil
"Tak to naozaj je .... "
pozeral som na Ashi a potom som dodal
"Ste vysmiata ako slnecko Ashi sensei zrovna aj mne to akosi zlepsuje naladu "

Trochu jsem se zarazila, ale nepřestala jsem se usmívat.
Chmm... Spíš jako měsíček na hnoji. Že by poznal nad čím přemýšlím? To už jsem tak průhledná? Ale co...
"Arigato Ryuuji-kun."

"Ale vraťme se tedy k tréninku. Žádné otázky? A jak vám s Ronguem jde... Ehmm... Pobíhání v ulicích?"
Nějak nevím, jak to teď nazvat. Splývání se stíny? Proč to, ksó, nemá pořádný název? Vždyť je to trénink jako každý jiný... Což mi připomíná, že bysme se měli zaměřit i na fyzikcou sílu... Docela rychle se minule zadýchal.

"To uz je aj dobre uz sa mi nestraca , to som tedam myslim ze aj dokoncil a inak neviem ci som vam ukazoval moj ohnivy mod myslel som si ze mi zvysi silnu no tak velmi zvysi rychlost ze si dovolujem tvrdit ze aj vasu najrychlejsiu techniku predbehnem no ale ked si to tak vezmen je mi to nanic lebo sila furt rovnaka a tak nikoho nezranim pri boji "
po tomto dlhsom preslove som sa zasa pustil do jedla

Předběhnout mě? Heh...
"Nemyslím, že ti bude k něčemu, když mě předběhneš. Výhoda bude teprve až zvládneš tu rychlost udržet, aniž by tě kdokoli spatřil. A navíc stejně rychlý musí být Rongu." Neudržela jsem se a s úsměvem mu jemně rozcuchala vlasy.
Menší chvála snad neuškodí...
"Ještě se máš co učit, ale jsi skvělý žák."

"Na tvůj ohnivý mód jsem zvědavá. Ale budeme muset vymyslet, jak budeš bojovat, kdyby proti tobě stál uživatel vody jako jsem třeba já." Líně jsem se protáhla a konečně začala pořádně jíst.
"Málem bych zapomněla." zamumlala jsem ještě. "Itadakimasu!"

"Heh hej Itadakimas! "
Nejak by som mal aj Ashi podakovat lenze neviem ako ...
poviem a chvili v tichosti jem no potom zacnem rozpravat
"Prave od toho keby tu bol niekto z vodou by boli komba z runguom najrv si musim nejakeho supera okuknut a keby ze ma vodu tak budem bojovat len z Ronguom a ked nebude mat vodu tak staci mi nanho len ohen a tak sa ani Rongu nemusi zranit "

"To je dobrý názor, ale oheň ti stačit nebude dokud nebude tvůj protivník slabší než ty. Klanová Jutsu provádíš výhradně s ním. A pokud bude silnější, budou se ti hodit ta nejsilnější Jutsu a ty nikdo bez psího společníka nedokáže."
Pokrčila jsem rameny.
"Od toho se je učíš. Krom toho Rongu je jako ty. Jako tvůj nejlepší přítel. Bude chtít bojovat."

"Kdysi jsem chtěla ušetřit Yuniiku boje, ale mám zřejmě talent jen na boj s ní. Bez ní už bych byla tisíckrát mrtvá a kdyby ne, tak kunoichi k ničemu."

"Pravda..."
Podala jsem svou prázdnou misku.
"Arigato, bylo to skvělé."
Zaplatila jsem a už jen čekala až Ryuuji dojí.
"Musíme zjistit, který element mu sedí. Výhodou by byl i katon. Při Fuutonu by ho mohla tvá Jutsu při sebemenší neopatrnosti poranit." Zamyslela jsem se.
"Voda by také nebyla k zahození. Mohl by potom vyvolat mlhu, která mě při útoku velmi pomáhá..."

"No ale voda by ma mohla skor znicovat silu ohna "
dojedol som
"No trebalo by co najrychlejsie zistit jeho element , aj ked Rongu mi uz aj teraz dost pomohl da sa s nim aj dobre zabavit a tak no "

Podívala jsem se na naše dva společníky.
Opravdu je tu klid... Vypadají spokojeně...
Pak jsem se znovu podívala na Ryuujiho.
"V tom případě bysme to měli jít zjistit."

"Shodou okolností..." sáhla jsem do své tašky. "...s sebou pár papírků, které nám to řeknou mám." Podala jsem mu je.
"Budeme to zkoušet a trénovat v sídle nebo v tréninkových místnostech?"

Šla jsem ulicí. Tréninku jsem měla dost, hlavně toho, co přišlo potom.
Vracela jsem se domů.

"Vážně?"
Zatvářila jsem se pochybovačně.
Ale já jsem společenský tvor... Ehmm... Tak osamělá jsem jen proto, že všichni raději utečou, když mne vidí! V duchu jsem se nad svými myšlenkami rozesmála.
"Nu dobrá, tak abysme šli."
Vstala jsem a zamířila pryč.

Siel som zanou

(Přesun)

(presun)