Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

Došla jsem na místo, kde by se měli nacházet tréninkové místnosti.
Potřebovala jsem nějak zahnat ty nepříjemné myšlenky. A toho dosáhnu jen tréninkem. Musím se zlepšit! Vyhlédla jsem si jedno místo, kde se houfovali stromy namačkaní jeden na druhém. Postavila jsem se naproti nim. Z nerostů jsem uvolnila písek a hromádku před sebou jsem vyslala proti několika stromům. Písek je dokonale spoutal. Mohla jsem použít Sabaku Kyuu, ale potřebovala jsem teď něco jiného. Poskládala jsem důvěrně známé pečetě.
"Fuuton: Dai Kamaitachi!" Přede mnou se objevil vítr, rozcuchal mi vlasy a pak se ostrý jako břitva řítil na spoutaný kmen stromu. Rozsekal ho na malé dřívka.
Na nepohyblivý cíl by mi to šlo, ale na pohyblivýt o bude horší. Ale kdybych si chtěla s někým zatrénovat, netuším jestli by chtěl.
Povzdechla jsem si a nakonec jsem jutsu nechala být a sedla jsem si pod pozůstalý strom. Přemýšlela jsem nad proměnou do Shukaka a nad proměnou Itachiho. Něco mě na tom neustále zaráželo.

Došel jsem na moje asi nejoblíbenější místo v Konoze. Rozhlídl jsem se kolem sebe a uviděl, zatim mě neznámou osobu. (Kdo to je? Nemám ji jít pozdravit?) Chvíli jsem se rozhodoval, ale nakonec jsem nešel. (Možná za chvílí za ní přijdu.)
Místo toho jsem si našel strom, na který jsem vyskákal. Sednul jsem si nahoře na větev, přemýšlel jsem a trošku i odpočíval.

Přišel jsem na Tréninkový plac... Rozhlédl jsem se.
Shijin, Mikomi, Yoko a kdo je ta další?... Upřímně mě to nezajímalo.
Přešel jsem na druhou stranu placu.
[Musím zkusit Raiton: Kage Bunshin.]
Překřížil jsem prsty.
"Raiton : Kage Bunshin!"
Modrá záře vyšlehla z místa vedle mě.
Záře se ohnula do mého tvaru.
"Wow!..." Vyhrkl jsem.
[To je jako koukat se do zrcadla.]
"Heh..." zasmál jsem se.
[Tak tahle technika bude užitečná... i když bere dost čakry.]
Klon se opět změnil v modré jiskření a pak zmizel.

Tak už zase.
Já se sem můžu rovnou přestěhovat a nic se nezmění.
Stejně tady jsem více než doma. Ušklíbla jsem se a líně se protáhla.
Vstala jsem a v dlani mi zářil Juuken. Čas na trénink...
Jen jsem se otáčela, pohybovala rukama. Bylo to jako tanec. Tanec, kterým vedou instinkty. Byla jsem v té chvíli v pokušení požádat někoho, aby na mě hodil pár kunaiů. Tentokrát bych se jim dokázala vyhnout. A až se naučím kaiten bude to ještě jednodušší.

Ze zamyšlení mě vytrhly až zvuky tréninku. Porozhlédla jsem se. Tréninkové místnosti se pomalu plnili. Pozorovala jsem trénující shinobi a stále tak nějak odpočívala. Vlastně se toho moc dělat nedalo. V ulicích Konohy jsem teď nebyla platná a stejně probíhali jen malé opravy. Svůj pohled jsem upřímila na hromádku písku vedle sebe. Kupičku jsem vznesla do vzduchu a chvilku na ní zamračeně hleděla, než jsem ji zase nechala klesnout k zemi vedle sebe. Fajn, zkusím tohle.. Soustředila jsem se a démonní plášť mi obalil část ruky. Proč mám na plášti písek? Kvůli Shukakovi? Ale..
Plášť jsem odvolala. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou. Zeptám se na to později Hokageho.
Dost jsem se nudila, tak jsem si jen zaklonila hlavu a pozorovala koruny stromů, které mě chránili před ostrými slunenečními paprsky. Párkrát jsem se podívala po okolí, jestli nezahlédnu někoho známého. Ale i kdyby, z tréninku je vyrušovat nebudu..

Tak jsem tu zase...

Vyhledala jsem si klidnější místečko, kde mě nikdo neviděl a dala se tréninku. Napřed jsem s aktivovaným byakuganem zkoušela pár výpadů, poté jsem začala pilovat Kaiten. 10... 11... 12... 13...

Třináct otoček a musela jsem přestat. Možná, že kdybych se nenechala tak chytře poranit, tak mi nohy slouží lépe.

Zkoušela jsem to znovu, ale se stejnými výsledky.

Přišla jsem na známé místo. Nejdříve si zopakujem základy a pak se vrhnem na novou techniku. Rozhodla jsem se. Svitek jsem odložila pod strom.
Začala jsem s chůzí po stromě. Soustředila jsem čakru do chodidel. Pomalu jsem stoupala po kmeni. Jednou se mi smekla noha, ale hned jsem upravila koncentraci čakry. Vyšla jsem k první větvi. Pokračovala bych dál, ale větve byly blízko sebe. Seskočila jsem dolů a zamířila k jezeru...
Zase jsem se soustředila. Vykročila jsem na hladinu vody. Měnila jsem koncentraci čakry. Přišla jsem do prostřed jezera. Ruce jsem dala do znamení ptáka. Vyvolala jsem Kujaku Myouhou. Fialová čakra mě obklopila a zformovala se do svého tvaru.
Složila jsem pečetě. "Kujaku Myoho: Kemono." Čakra se mi zvedla do výšky a zformovala se do bestie. Z fialové čakry zářily žluté oči. Zaútočila jsem na imaginarního protivníka. Pohyby byly plynulé a docela i rychlé.
Od té doby, co mě Tsunade vyléčila, jsem byla schopná lépe používat techniky Kujaku Myouhou. Zrušila jsem techniku a odešla ke stromu, kde jsem zanechala svitek...

Rozevřela jsem ho a posadila jsem se. Svitek jsem položila na nohy a začetla jsem se do něj.

Dotočila jsem se a spadla na zadek. No... pro dnešek už toho mám fakt plný zuby. Byakugan jsem deaktivovala a chvíli jen tak seděla. Snažila jsem se nad ničím příliš nepřemýšlet. Místo toho jsem si raději zkontrolovala vybavení. No... Vypadá to, že jsem si až příliš oblíbila výbušné lístky. Zejména ti přerostlí hadi by mohli vyprávět. Je na čase doplnit zásoby a myslet i na svou chudší sestřičku. To už je halt osud starších sourozenců. Povzdechla jsem si a vyrazila do ulic Konohy.

přesun.

Zívla jsem a hned nato jsem se protáhla.
Fajn, to nic nedělání by dneska stačilo.. Ušklíbla jsem se a vstala. Porozhlédla jsem se kolem, nikoho známého jsem nezahlédla, tak jsem se pomalým krokem vydala pryč.
(Přesun)

Přišel jsem a rovnou zamířil na vodní hladinu. Je načase zkusit nové jutsu. Pomyslel jsem si a poskládal pečetě. ,,Suiton: Koka Suijin." Hm to je dost dobré. Po chvíli jsem se posadil vedle rozvířené vodní hladiny a díval se všude kolem sebe.

"Tak, teorii bych měla naučenou." promnula jsem si oči a masírovala spánky.
"Už jen stačí prakticky." podívala jsem se kolem. Tahle technika se nemohla zkoušet bez protivníka. Povzdechla jsem si a stoupla. Protáhla jsem se.

Měla bych se jít podívat na Alex. sehnula jsem se pro svitek a začala ho motat. Také jsem si uvědomila, že než začali chuuninské zkoušky jsem si chtěla koupit zbraně, ale nějak mi to nevyšlo. Zamířila jsem domů.

Pomalu jsem došla na místo tréninku.
Neobtěžovala jsem se s obvyklým schováváním. Dokonce jsem ani nezvolila cestu kolem svého oblíbeného stromu. Prostě jsem šla. Rozhlížela jsem se, ale vlastně i kdybych něco viděla, tak to nevnímám.
Připadám si tak... Jak jen to říct... Nepotřebně? Ušklíbla jsem se nad svou myšlenku a přivolala Hiiko, svou malou vránu, která mi dosedla na rameno. Už byla téměř stejně velká jako normální vrány. Tiše jsem jí vyprávěla, jak se cítím a odhodlávala se k začátku tréninku.
Ach, jak se mi dnes nechce s ničím začínat...

Šel jsem cestou mezi stromy, vypadalo to skoro jako alej budovaná přímo pro mě. Vítr se mi opíral o vlasy a foukal mi do tváře, slunce už zapadlo.
[V poslední době jsem se naučil 2 nové jutsu, jediné co potřebuji je umět rušit genjutsu a můžu chodit na mise sám... Když teď nad tím přemýšlím, už je to doba od mé poslední mise.]
Došel jsem až k jezeru, které, i když už slunce zapadlo bylo krásně vidět.
Vešel jsem na hladinu, popošel jsem pár desítek metrů od břehu a tam stál, ruce v kapsách.
[Taký krásný večer.]
Pomyslel jsem si s pohledem na potemnělou oblohu.
Poté jsem uvolnil čakru a žbluňk do jezera.
[Ku**a ta je studená!]
Vykulil jsem oči.
[Tak jak to dělal Hokage. A teď ji soustředit.]
Voda mě obklopila a já začal pomalu, ale jistě, stoupat k vodní hladině, až jsem zase stál, celý mokrý, na hladině.
[Tak to by šlo, stejně je to s genjutsu milionkrát těžší.]
Povzdechl jsem si a začal kráčet domů.
Bylo vidět kudy jsem šel, přecejen jsem za sebou nechával potok vody.

Nudila jsem se a obvyklá procházka po Konoze už mě nebavila. Pomalu si začínám zvykat na její novou podobu. Snad už nic mě tu nemůže překvapit. Přišla jsem na cvičiště a udělala pár rychlých protahovacích cviků. Je na čase zopakovat si co umím a pokud možno to rozšířit.

Stála jsem přesně uprostřed tréninkových prostor a začala se otáčet kolem své osy. Napřed pomalu, postupně jsem zrychlovala.

GIFSoup

Řekla bych, že potřebuju ještě jeden den tréninku a budu to zvládat dokonale. Zkoušela jsem to tedy znovu a znovu.

Dorazila jsem na místo tréninku a líně se protáhla.
Měla bych začít něco dělat... Kupříkladu cvičit kaiten, stejně jako Mikomi...
Mávla jsem sestře na pozdrav a zamířila ke svému oblíbenému stromu.
Na okamžik jsem uvažovala, jestli by ho můj Kaiten zničil, ale pak jsem tu myšlenku zavrhla. Bude mi stačit, když dokáže ničit nepřátelské zbraně.
Pousmála jsem se. Nutno říct, že v tom úsměvu trochu ironie bylo.
"Kaiten!" začala jsem se prudce otáčet.
Za chvíli už tuhle techniku také zvládnu. A pak bych se snad mohla začít učit lékařské techniky... I když další techniky Byakuuganu jsou také velmi lákavé.
Zastavila jsem se a moji tvář rozzářil úsměv.
Dnes mi to jde... Až podezřele dobře.

Byla jsem spokojená s výsledkem tréninku. S každým kaitenem jsem lepší a lepší. Pak bych se mohla naučit 64 úderů. Těch 32 je skoro pro srandu. Měla jsem radost z dobře odvedené práce a tak jsem si hodila i menší otočku ve vzduchu.

GIFSoup

"Nazdar Shijin! Jak to jde?" pousmála jsem se.

"Ahoj." pousmála jsem se.
"Vyjímečně skvěle. Nikdo se mě nesnaží zabít, cvičení mi jde." zamyslela jsem se.

"Jediný problém je, že už docela dlouhou dobu si povídám jenom s Hiiko." ušklíbla jsem se a vzpomněla si na malou vránu, která se mnou tráví dost času. Alespoň někdo, kdo to všem nevyžvaní...

Nikdo se ji nesnaží zabít? Jak krásný život vlastně má... ehm... Kdybych měla počítat kolikrát už jsem mohla čuchat k fialkám zespodu tak se nedopočítám.

"Eeh... Gome. Byla jsem na misi s Hokage. Nemohla jsem se ti věnovat. Jestli máš něco na srdci tak mluv, popřípadě se ptej." pravila jsem a upřela na ni zkoumavý pohled.

"Na misi s Hokagem?" To vypadá na zajímavý příběh...
"To je v pořádku, mám na mysli spíš dnešní den. Předtím jsem hodně trénovala a to jsem raději sama. Dneska už je to dlouho... Jak tak o tom přemýšlím od útoku jsem spoustu lidí neviděla."

Začala jsem trochu protahovat ztuhlé svaly.

"Od útoku... to je pravda. U některých téměř pochybuji že jsou naživu." ušklíbla jsem se. Hezká teorie, až na to že jsem viděla hroby všech padlých shinobi a vyjma lidí z našeho klanu a Tsunade-sama tam nebyl nikdo, koho bych blíže znala.

"Postrádáš někoho konkrétního?" nasadila jsem tázavý pohled.

V první chvíli bych ji za tu "určitou" otázku nejraději uškrtila.
"To také." zavrčela jsem místo toho a ušklíbla se.
"Ale spíš jsem teď měla na mysli ostatní. Ti, kteří stejně s námi postoupili v chuuninských zkouškách, našeho bývalého senseie..."

Aaaha... Shijin je docela zvědavá. To není dobré. Zvědavost je totiž mojí slabinou a je to dost... pitomé. Nasadila jsem přemýšlivý výraz a začala pátrat v paměti.

"No... Našeho zkoušejícího, toho jsem kupříkladu zahlédla, ale nemluvili jsme spolu. Infi byl se mnou na misi a náš sensei se vypařil ještě před útokem na Konohu mám ten pocit..." že by pro jistotu? Pche...

"Jinak o ostatních chuuninech nic nevím. Pročpak tě to zajímá?" hodila jsem po ní očkem.

"Našeho zkoušejícího? Vážně?" V očích mi zajiskřilo. Chvíli mi trvalo, než mi došel skrytý smysl. Ušklíbla jsem se a raději změnila téma.
"Sensei tu po útoku byl. Ale když jsem na něj zavolala, tak zdrhnul." Nepříjemná věc... "Nejspíš má nějakou misi mimo vesnici, i když je pryč už dlouho."

"Ze zvědavosti." odvětila jsem prostě. "A taky bych neodmítla, kdyby si chtěl někdo dát cvičný souboj."

"Ale Hyuuga raději ne." dodala jsem směšně a rozesmála se.

Jak jsem si myslela. Stačí se o Alliim zmínit a hned ožije. Cítila jsem, že mimoděk v ruce vytvářím čakrové jehly. Allii je doufám uvidí hezky zblízka... No nic, změníme téma.

"No vidíš, na to bych málem zapomněla že jsme Futoshiho viděly... Ale máš pravdu. Určitě za tím bude mise pro dobro Konohy." kua jak on vlastně vypadá?

"Co se týče cvičného souboje tak jsem se zařekla, že už s tebou nikdy bojovat nechci. Vždycky se začneme předhánět a jak to dopadlo když jsme se do toho opřely naplno... to víš sama." dodám neurčitě a sleduju trávu, se kterou si pohrává mírný větřík.

Skoro bych myslela, že to rozlosování při chuuninských zkouškách nějakej grázl zmanipuloval. Mám pocit, jako kdyby tu byla osoba, která mě a Shijin přeje jen to nejhorší.