Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

"Po kom...? " výraz překvapení v mé tváři byl upřímný a neznal mezí. Neměla jsem o tréninku ani ponětí.
Jen jsem zavrtěla hlavou.
"Lituji, ale nevím o nikom, kdo by mi předával nějaký vzkaz. Celý včerejšek jsem od rozhovoru s vámi byla sama a pracovala na záchraně použitelných věcí z našeho domu. " pokrčila jsem rameny.
"Každopádně se omlouvám, že jsem přišla pozdě..." vrhla jsem na Mikomi pohled, který zabíjel. Ale ještě před tou vraždou mohl znamenat něco jako ´To jsi mi to nemohla říct?´

Okamžitě jsem se přestala soustředit na jehly.

"Heeej! Já jsem Mikomi a ne prcek." loupla jsem po Naomi očima.

"A Shijin, nezírej tak. Hledala jsem tě, ale nebyla jsi k nalezení."

Můj pohled byl ještě vražednější.

"dvojka nedisciplinovaných prcku...no neznám vaše schopnosti takže více co vás čeká" vytáhla jsem dvě rolničky

Dva prckové? To už přehání...

Zaslechla jsem cinkání. Rolničky? Hm. To je tedy hezké... Byakugan jsem měla aktivovaný už z předchozího tréninku, takže jsem jen zaujala bojový postoj.

"Takže můžeme začít? Smíme použít všechno?" ušklíbla jsem se.

"blbě ste mě pochopili...mě se bojovat nechce" podala jsem každé jednu rolničku "vy bojujte a já se budu dívat" sedla jsem si na lavičku škoda že jsem neměla pohodlné křeslo se slunečníkem a pitím v kokosu

Myslím, že jsem koukala jako čerstvě vyoraná myš. Překvapeně jsem zamrkala. Jen tohle ne! To už tu bylo a...

"Minule jsme skončily v nemocnici." konstatovala jsem a otočila se na Shijin.

"Slibme si, že tentokrát se nepřizabijeme. Ano?"

Začínám mít pocit, že je Naomi pěkná lenora.

"Nejsem si tak jistá jestli to jde slíbit a přitom bojovat... "
Ale dobře, snad to nepozná, když budeme bojovat jen aby se neřeklo...
S úšklebkem jsem si vzala rolničku.
Super. Takhle skončíme zase obě v bezvědomí. Přinejlepším.
V tom horším případě jsem mrtvá.
Tak dobře... Můj oblíbený tah...
Poskládala jsem pečetě a snažila se nevnímat jednu vtíravou otázku.
Proč já vlastně všechny boje začínám takhle?
"Sanzengarasu no Jutsu!" vykřikla jsem a sarkasticky jsem se ušklíbla, když mých sedmdesát vran zakrylo svými křídly i slunce nad lavičkou.

Zadívala jsem se směrem k vranám.

"Ségra, ty se nepoučíš. Ale já ano." natáhla jsem před sebe ruce a vytvořila pořádné množství čakrových jehel. Jednou rukou jsem kropila vrány, druhou jsem zaměstnávala Shijin.

Zamračila jsem se.
Nebýt Byakuuganu už přes peří nevidím.
Vyhýbala jsem se jehlám. A kdo říkal, že se nepřizabijeme?

Nechala jsem vrány nalétnout přímo k ní. Některé se rozplývaly ve vzduchu, když je zasáhla, ale víc jich letělo přímo na ní. Vyčkala jsem, až byly dostatečně blízko a začala skládat pečetě. Že se mi přitom pár chakrových jehel zabodlo do těla jsem se snažila nevnímat.

"Fuuton: Reppushoo!" vykřikla jsem a sledovala, jak obrovský vír vstřebal její chakrové jehly a moje vrány a jako jedinou ničivou vlnu je nesl přímo na ní. Už byli blízko... Taky jsem se poučila.

Kdy už dá s těmi dotěrnými ptáky pokoj?

"Shijin? Kdy už začneš bojovat jako člen klanu Hyuuga a přestaneš se schovávat za ty ptáky?" opáčila jsem a zkoncentrovala čakru do svých rukou. Musela jsem jí vzhledem k tomu, že nebohé vrány byly hnány ještě větrem, přidat víc.

"Shugohakke Rokujūyon Shō!" vytvořila jsem si tak absolutní obranu a jedna vrána vedle druhé začaly padat k zemi.



http://www.narutoimagens.com/img/naruto305116292.gif

"hele to bly vtip...ale to s těma rolniškama je taky ohraný takže stop.....budete bojovat vy proti mě jako by ste mě chteli sejmout"

uskočila jsem "Jo myslím že jsem to zvládla" ukázala jsem jim prst jako Gai-sensei "Za prvé....v souboji se nenechte ovládnout vztekem"

Jáááá... já mám fakt sto chutí ji zabít. Vzpomněla jsem si, když jsem takhle kdysi bojovala proti Futoshimu. Dopadla jsem hrozně. No nic, hlavně v klidu... Zkusím něco jiného než ségra.

Vzala jsem kunai a připevnila na něj výbušný lístek. Hodila jsem ho směrem k Naomi. Když byl u ní opravdu blízko, nechala jsem ho vybouchnout.

"Hakkeshou kaiten !" vrány to odhodilo a částečně to tlumilo výbuch ale ne úplně celý protože technika byla pozdě když jsem se dotočila odletěla jsem asi 2 metry dál poté jsem párkrát složila pečetě a zmizela jsem

Eh? Podivila jsem se. Kdepak tě máme? Byakuganem jsem propátrávala širé okolí. Každičký detail. Musím ji co nejdříve objevit... Nemohla se přece jen tak vypařit.

nikde jsem nebyla pod nima začalo hořet a oni se propadali jakoby do ohnivé podlahy

Dopr... určitě je to genjutsu! Vypnula jsem byakugan, abych mohla okamžitě přerušit a znovu prudce obnovit tok své čakry. Doufala jsem, že to zabere.

Co? Ksó, jak?
Vyskočila jsem a snažila se dostat z dosahu ohně, ale byl všude kolem mě.
"Genjutsu?" vykřikla jsem. V mém hlase zazněla otázka směřovaná na sestru, ale vlastně to bylo spíš konstatování.

Jak jen nás to učili?
Přerušit tok čakry? Snažila jsem se o to, ale zprvu se mi to nedařilo.
Až pak. Přerušit, obnovit...
Otevřela jsem oči a čekala jestli to zabralo.

genjutsu se zrušilo "no na to že ste chuunini vám to trvalo dlouho" složila jsem další pečetě na prví pohled se nic nestalo ale vtáhla jsem je do dalšího genjutsu kolem sebe jsem udělala ohnivou stěnu pro ně to ale bylo jako bych se ani nehnula

A vida. Tady máme ten její oheň. No s Fuutonem na ni nepůjdu. Přiblížit se taky nemůžu... Rozhodla jsem se vyčkat co má za lubem.