Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

njehly se odrazili asi metr předemnou veděla jsem že už to nemá smysl rychle dokud genjutsu zase nepřekonaly jsem se rozeběhla k nim a zaútočila

Rychle jsem poskládala pečetě.

"Shunshin no jutsu." tím pádem jsem se probleskla na nejbližší strom a pozorovala Naomino počínání z větve.

chitila jsem Shinjin pod krkem a jako by jí škrtila čekala jsem co Mikomi jestly taútočí nebo se jí pokusí zachránit ?

Krk mě pálil od nedostatku dechu.
Nutně jsem se potřebovala nadechnout.
Vší silou jsem stáhla ruce k sobě a udělala pečetě.
"Shukuuken..." pokusila jsem se zakřičet, ale spíše jsem to zachrapětěla a pak už jí vší silou udeřila do břicha.

Všimla jsem si, že sestra zastavila a obnovila tok své čakry. Hm... myslíš? Pro jistotu jsem udělala to samé a raději dvakrát. Poté jsem si všimla, že ji Naomi drží pod krkem.

Hej! Tohle už přehání! Znovu jsem poskládala ty samé pečetě a probleskla se hned vedle Naomi a chystala se jí praštit pomocí Juukenu přes ruku, kterou Shijin držela.

odletěla jsem asi 5 metrů ale držela jsem jí pevně takže jí to nepomohla leťěla se mnou když jsem si všimla Mikomi rychle jsem hnula rukou a nastavila jí sestru přímo před ní takže by trefila jí když jsem se ujistila že to neuděla Shinjin jsem pustila a připravila si bojový postoj "Juukenhou Hakke Sanju nishou"než se stihla Mikomi vzpamatovat už jsem byla dost u ní a pokračovala ve hmatu

Tvrdě jsem dopadla na zem, ale už automaticky jsem se rychle postavila.
Zahlédla jsem, jak míří k sestře. Složila jsem pečetě.
"Karasu Bunshin no Jutsu!" a vzápětí si nadávala, že mě nenapadlo nic jiného.
Můj klon z vran se pomocí Sunshin objevil před Mikomi, takže Naomi najednou zasáhla jeho. Rozplynul se a jí do obličeje praštila vraní křídla. Živá stěna...

Eh... díky Shijin... Sotva přestala Naomi útočit, připravila jsem si svůj vlastní útok.

"Hakke Sanjūni Shō."

GIFSoup

No to jsem zvědavá jestli se mi povede ji zasáhnout...

"fuj ptáci" zakašlala jsem a odskočila a zaútočila konečně pomocí ohně

Začala jsem akrobaticky uskakovat před plameny a začalo mi být nepříjemné horko. Jeden plamen mi popálil předloktí. Opět jsem skončila na větvi jednoho stromu a cítila se tam zatím v bezpečí.

No jo, ale co dál?

cítila jsem že taky nemám zrovna nejvíc chakry a ani oni neměli jak jsem se na ně dívala "Konec" prohlásila jsem nakonec

Vydechla jsem úlevou a seskočila ze stromu. Hned potom jsem si sedla do trávy a začala se vydýchávat. Byakugan se deaktivoval sám od sebe. Dnes už ze sebe nevymáčknu naprosto nic.

"Jak jsme si vedly Naomi-sensei?" zeptala jsem se a zájem v mých očích byl viditelný.

"Byly ste dobré...pokračovat dál možná mě porazíte...ale zapracujte víc na spolu práci...je dobrá ale není dokonalá a shinobi má být dokonalý.....a co se týče toho jak jsem jí chitila pod krkem...byla jsem nechráněná měla si na mě zautoči a nesnažit se jí osvobodit....jako shinobi se toho musíš vyvarovat...bude mnoho situací kdy se budeš muset rozhnout zachránit jednoho člověka nebo celý tým"

"Hai... Shijin je moje slabost." usmála jsem se. A hned zvážněla. Doufám, že se do takové situace nikdy nedostanu. Nebo alespoň ještě dlouho ne...

"Příště si to budu pamatovat." pravila jsem.

Zarazila jsem se.
Ano, měla pravdu. Bohužel... Jeden člověk nebo tým? Přítel na život a na smrt nebo tým? Proboha na tu otázku nedokážu odpovědět. Nedokážu se rozhodnout.

Shinobi má být dokonalý... Jen jsem přikývla. Budu se snažit se jen zlepšovat. Abych se mohla co nejvíce vyhýbat situacím, kdy mě někdo prostě chytí pod krkem.
"Naomi-sensei... Můžu se zeptat co se teď budeme učit? Nebo co budeme trénovat? Já ráda využívám své vrány, i když proti Hyuugům my nejsou moc platné." zeptala jsem se pro jistotu. Tentokrát jsem si chtěla být jistá.

"ani u jedné jsem si nevšimla že by ste využili Kaiten takže začneme s tím"

No bodejť bych uměla Kaiten... a přitom je to technika, která mě láká nejvíc.

"Tak to ráda slyším." spokojeně jsem se pousmála a v očích mi tančily jiskřičky, i když to v bílých očích asi poznat není.

Nadšeně jsem kývl hlavou, ale když jsem se pokusila vstát nešlo to.
Vyplýtvala jsem na své vrány příliš chakry.
Ksó... Zavrčela jsem tiše spíš pro sebe.

(Ehmmm... Nadšená sice jsem, ale věc se má tak, že musím končit. Takže jako bych tu byla, ale vyplýtvala příliš chakry a nemohla s vámi cvičit. Omlouvám se.)

(jo jo...měj se ) "No ale vypadá to že SHnjin nějak nemůže.....prcku vem jí domů trénovat budeme zítra"

Vyškrábala jsem se na nohy. Taky jsem toho měla plné kecky. Slovo prcek už jsem nějak přestala vnímat. Jak říká jedno krásné přísloví - člověk si zvykne i na smrt. Konec konců, mohla mi vymyslet mnohem horší přezdívku.

"Hai sensei. Zítra se budeme těšit. Nashledanou." pousmála jsem se a vzala Shijin za ruku.

"Tak pojď, potřebuješ odpočinek." ušklíbla jsem se na ni a sama si odmítala přiznat, že toho mám taky plný zuby.

přesun.

taky jsem doešla (přesun)