Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

Vzáchím na cvičiště a rozlížím se. (Že by tu nikdo nebyl? No nic.)
Dál to neřeším a najdu si místo pro trénování.
Rozbalim svitek a začínám pomalu číst.

(No, tak pujdu na to! To zvládnu!)
Po přečtení svitku, jsem začal trénovat Hi kage bunshin.
"Hi kage bunshin," zakřičím. (Heh, kde je?)
Klon se neobjevil, tak pokusy opakuji pořád dokola.

Přicházím na cvičiště a spokojeně konstatuju, že tu jsem sama. Krátce se protáhnu a poté aktivuju byakugan. Začínám s tréninkem taijutsu.

Doufám, že dnes bude se sestrou rozumná řeč. Ale jestli zase nepřijde, tak už to na mě nehodí.

Zkoušela jsem si výpady a povšimla jsem si přítomnosti své sestry. Zase sedí na stromě a fláká se.

"Naomi-sensei tě pěkně zpucuje za to že sedíš a nic neděláš." pravím znuděným tónem a zase si hledím svého taijutsu.

"Ehm..." přešla jsem blíž k ní a zamávala prsty prodlouženými o chakrové jehly.
"Já dělám... Jehly... " ušklíbla jsem se, ale bylo jasné, že jsem pořád duchem nepřítomná.

Uchechtla jsem se.

"Tak tohle jí zkus říct. Ten tvůj trénink vypadá asi jako když si dává táta dvacet po obědě. Nauč se s těma jehlama alespoň mířit. Ale to vyžaduje soustředění." rýpla jsem si do její věčné duševní nepřítomnosti.

Když jsem si uvědomila, co říká, pousmála jsem se.
Vážně je můj pravý opak...
"Náhodou mířit už celkem umím. Ne tak jako ty, ale umím." ušklíbla jsem se a nasadila andělský výraz. Ale pravda, radši abych začala makat.
Teď už to nebude takový klid, když se o nás mistr zajímá...

Aktivovala jsem Juuken a začala s něčím, co se mohlo podobat tanci. Prostě jsem se pohybovala. Uhnout, dopředu... Ani jsem to nevnímala. Nechala jsem se prostě vést instinktem. Zlepšovalo to mé vnímání a ještě jsem u toho mohla být mimo.
Cítila jsem všechno. Skoro všechno. Občas jsem neodhadla počet vran na nebi či podobné. Mátlo mě to, ale jinak mi to docela šlo.

pomalu jsem přišla na místo obě trénovali tak jsem si zase jen sedla na lavičku a sledovala je

V dlani mě už chvíli hřál Juuken, tak jsem na chvíli přestala a vydechla.
Jen co jsem zvedla hlavu, spatřila jsem Naomi.
Kdo ví, jak dlouho už tam je? Zamířila jsem k ní.
"Dobrý den, Naomi-sensei."

Otočila jsem se směrem k Naomi.

"Dobrý den přeju." pousmála jsem se a soutředila se na čakru ve své dlani.

"jo jo dobrej....zas*aný slunko" dávala jsem si ruky před obličej

Trochu jsem se podivila jestli slyším dobře... Ale asi ano... zdá se. Začaly mi cukat koutky ale naštěstí jsem se ovládla.

"A naučíte nás dnes něco Naomi-sensei?" zeptala jsem se.

Vyjma škodlivosti slunečního záření...

vytáhla jsem svitek "Nastudujte si to jsou to základy ke kaitenu....až se je naučíte naučím vás kaiten používat"

"Hai, arigato." pravila jsem a převzala svitek. Hned jsem se dala do čtení. Moudrá jsem z toho dvakrát nebyla, ale to ostatně u žádné techniky. První den je co se učení týče nejhorší.

Dočetla jsem svitek a podala ho zpět Naomi.

"Uhm... zajímavé to bylo. Myslím, že základy už tak nějak chápu." poškrábala jsem se na hlavě.

"dobře...teď se budem učit základ techniky" začala jsem je obě učit techniku Kaiten

Když už jsem byla z tréninku unavená, omluvila jsem se a šla se na chvíli někam projít. Už se začalo stmívat, tak jsem stejně měla za to, že je na trénink pozdě. Ta absence elektřiny mě jednou zabije. Ale osvětlení lucernami a pochodněmi má také něco do sebe...

přesun.

Vidím, že hodně lidí směřuje k hřbitovu. (Je to tady...)
Rychlým krokem jsem vyrazil na hřbitov. (Přesun)

Jakmile jsem vkročila na půdu tréninkových prostor, aktivovala jsem byakugan. Byla jsem stranou od všech ostatních. Soustředila jsem se a snažila si vzpomenout na všechno důležité, co musím udělat, abych zvládla Kaiten. Chvíli jsem se protahovala a najednou jsem se začala otáčet. Zvládla jsem to desetkrát a pak jsem se trapně zamotala a spadla. Mimoděk jsem si vzpomněla na Toru, který bojoval ožralý a Kaiten se mu dařil asi tak, jako teď mě. Vstávám na nohy a zkouším to znovu a znovu.

Díky byakuganu jsem si všimla sestry. Jen jsem se pousmála jejímu pokusu o Kaiten. Ale nevadí. Zvládneme to. A další boj potom bude vypadat zase jinak. Chvíli jsem ležela na zemi a vydýchávala se. Pro dnešek toho mám dost. Měla bych se podívat do ulic Konohy. Určitě je tam mnoho nového.

přesun.