Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

Hm, něco mi tu nesedí.
"Hned se vrátím." vstal jsem a odešel.

Yonbi no Sokou
"Ano, tak pojď, dávám ti prostor! Ale nejdřív! Pusť mě holčičko z té klece, ať si ověřím tvé schopnosti i z blízka, hu-hu!" Zasmál jsem se a hromově zacloumal s mřížemi. "Ukaž mi, co se skrývá za těmi nebojácnými slovy! Tedy.. Pokud se mě nebojíš.." Znovu jsem se hlasitě rozesmál.

No super. Je po mě! Pomalým krokem jsem přišla k mříži a strhla pečeť. Hned jsem uskočila. Klec se pomalu a skřípavě otevřela.

Yonbi no Sokou
Počkal jsem, až se klec otevře. "Krásný pocit, ta volnost!" Mumlal jsem si pro sebe a pak svůj pohled stočil na ní. "Ale něco mi to tu kazí. Tak dělej, co chceš. Bojuj se mnou, pokud chceš uznání a mou pomoc. Přiznej si to. Beze mne si bezmocná! HU-HU!!"
Vyplivl jsem před sebe lávu a z ní zformuloval několik kuliček. Líně jsem máchl ocasem a všechny střely jedna po druhé letěly na Shizuku.

Ruce jsem dala do znamení ptáka. "Kujaku Myouhou."

Čakrou jsem lávové kuličky odhodila. V jeskyni bylo docela teplo. Utíkala jsem ven. Vyskočila jsem na horu, abych nebyla na zemi a čekala na opičku.

Yonbi no Sokou
"To si jako budeme hrát na kočku a myš? Teď spíš opici a myš!" Hlasitě jsem se rozchechtal a pak šel za ní ven.
"Ale, ale. Co máš v plánu?! Porazit mě s těmihle ubohými technikami! Sleduj a uč se!" Znovu jsem před sebe vyplivl lávu, nechal ji ztvrdnout do tyčí s ostrými hroty nejrůznějších velikostí a jednu podruhé je ve velké rychlosti házel nahoru na Shizuku.

Oči mi nabyli fialovou barvu. Čakra rozdrtila kameny skály, které se poté zvedly do vzduchu. Přímo před lávové tyče. Seskočila jsem dolů. Tyče kameny rozdrtily.

"Kujaku Myoho: Kemono!" čakra se mi zvedla a zformovala se do bestie. Zaútočila jsem na něj.

Yonbi no Sokou
Všiml jsem si, že se nějak odhodlala. Vyplivl jsem další spršku lávy a vyzvedl jsem ji do vzduchu. Nechal jsem ji ztvrdnout, čímž jsem vytvořil jakousi zeď. Bestie do ní narazila, ale byl jsem donucen ustoupit.
"Jedno se mi na tobě líbí a to ti musím nechat.." Zamrskal jsem ocasy. "Kuráž ti teď rozhodně nechybí!" Zahromoval jsem a znovu zabušil do hrudi.
"Mám pro tebe nabídku. Pokud vyhraješ.. Podřídím se ti a dám ti pokoj. Budeš moct využívat všechny mé lávové techniky a mou sílu, ale.. Pokud prohraješ.." Hrůzostrašně jsem se usmál. "Propustíš mě. Doopravdy!" V očích se mi zablesklo a já vyplivl další lávu. Z ní jsem utvořil miniaturní jehličky a vyzvedl je do vzduchu. Znovu jsem mávl ocasy a jehlice se z každé strany rozletěli na Shizuku.

Bestie narazila na lávovou stěnu. Rozpadla se.
Všimla jsem si, že na mě ze všech stran řítí jehlice. Nechala jsem se obalit čakrou. Jehlice zabodly do čakry. Následně byly odmrštěny tím směrem, kterým přiletěly.
(animačku jsem nenašla tak spoň něco xD)
Při každém útoku mrštil ocasy... Možná bych to mohla zvládnout... jenže mé útoky na něj plati nebudou... Kruci! přemýšlela jsem.

"Moc výřečná teda nejsi! HU-HU!" Řekl jsem a jehlice odmršil pryč ocasem, který jsem obalil lávou.
"Tvá technika je sice zajímavá, ale prozatím nic platná!" Zamumlal jsem a pak vyčkával. "Tak pojď, dávám ti první ránu HU-HU!" Zahromval jsem a opřel se o "tlapy" xD.
Bedlivě jsem ji pozoroval.

"Ty to zvládneš i za mě." ušklíbla jsem se. "Navíc nevím, kdo se bál, než mě Tsunade-sama vyléčila. Nemohl si používat čakru, co?" Jenže teď ji používá rád!
Dostala jsem se mu za záda. (pokud to tak možu nazvat ) Použila jsem čakrové lano, abych svázala jeho ocasy.

Yonbi no Sokou
Zamračil jsem se.
"Kdyby jsi nebyla tak slabá!" Zahromoval jsem a začal se vztekat.
Vyplivl jsem lávu a celou tu obrovskou hmotu vyzvedl do vzduchu. Pak jsem si všiml toho, jak stojí za mnou a svázala mi ocasy. Pokoušel jsem se jimi pohnout, ale bezúspěšně.
"Co si myslíš, že děláš?! HU-HU!" Řekl jsem a upřel na ní tmavé oči. Přestal jsem se soustředit a pustil veškerou lávu nad námi dolů.
"Mě láva neuškodí, ale tobě ano!"
I přesto, že jsem měl svázané ocasy, já teď držel triumf v ruce!

Nepolevovala jsem v ostražitosti. "Kruci!"

Čakru jsem zvormovala do křídel. Vznášela jsem se několik centimetrů nad lávou. Natáhla jsem druhou ruku a druhé čakrové lano se opičce omotalo kolem krku. Odletěla jsem mimo lávu, abych se mohla postavit na pevnou zem. Zapřela jsem se nohama a zatáhla jsem za lana.

Yonbi no Sokou
Zafuněl jsem, jako rozzuřený býk. Vytočila mě na maximum. Vyplivl jsem lávu několik set metrů před sebe, takže pokrývala celou zem.
"Uvidíme, jak dlouho ti chakra vydrží, jinak si své drahocenné nožičky popálíš!"
Hrdelně jsem se zasmál, ale pak jsem si všiml lanka okolo krku. Zapřel jsem se a nehodlal jít dál, ale lanko mě na krku škrtilo. Byl jsem donucen jít k ní.
"Jako poslušný pejsek. Překvapila jsi mě!" Řekl jsem.
Já jsem snad.. Přiznal porážkul?

"Něco jsem ti přece řekla, ne?" spojila jsem ruce, abych lana držela jen v jedné ruce. Druhou jsem vytáhla katanu a zabodla ji do země. Dala jsem do ní svou čakru. Lana jsem omotala kolem ostří katany. Aspoň na chvíli!
Rozeběhla jsem se k němu. Vyskočila jsem do vzduchu. Jakmile jsem byla u jeho hlavy, dala jsem mu ruku před oči a vypustila z ní čakru.

Snad to zabere a usne!

Yonbi no Sokou
Švihl jsem ocasy a vyrval Katanu ze země. Byl jsem znovu volný.
Je rychlá..
Pak mě udeřila do obličeje její chakra a mě se zamotala hlava.
"Já svou dohodu splním..hu.. hu"Podařilo se mi říct, než jsem usnul, čímž jsem souboj prohrál.
Všechno kolem zmizelo a souboj v Shizučině mysli konečně skončil.

Vyčerpaně jsem se zhroutila. Katana se zabodla blízko mé hlavy. Kdyby to byl boj v real asi bych to nezvládla. Jistota, že mě nemohl zabít, měla něco do sebe.

Přiskočil jsem k Shizuce.
Hm, tak asi to skončilo. Zvládla to. Mokuton jsem odvolal a vzal Shizuku na rameno. Odnesl jsem ji do nemocnice.

Šel jsem na cvičiště.
Táto, jak moc mi chybíš..Koukej se uzdravit! Všichni tady se mnou jednají jako s malým.. Povzdechl jsem si a šel přivolávat.

Přestal jsem trénovat.
Ještě bych se mohl jít podívat za tátou..a za Shijin, ukázat ji pokroky. otočil jsem se a odešel.

Přišla jsem do tréninkových prostor. Šla jsem k jezeru. Soustředial jsem čakru do noh. Rozešla jsem se po něm. U prostřed jezere jsem se postavila a začala se soustředit.

Přišel jsem a sedl pod svůj oblíbený strom. Roztáhl jsem svitky a začal se z nich učit. Po chvíli už jsem zkoušel i nějaké pokusy...

Vstal jsem a šel k bráně.(přesun)

Došla jsem do tréninkových místností.
Stejně jako na ostatních místech, která jsem navštívila od odchodu z nemocnice i tady na mne všechno padalo.
Chmmm... Už ani nevím, co si mám myslet.
Netušila jsem, z čeho ten pocit pramení, ale bylo mi divně.
Vyskočila jsem na svůj oblíbený strom - Bůh ví díky čemu ještě stál - a na jedné z větví se posadila a opřela zády o kmen. Studovala jsem drobnou chakrovou vránu, kterou jsem utvořila v dlani a propadla se do svých myšlenek.

Ladně jsem seskočila ze stromu a pustila se konečně do tréninku.
Aktivovala jsem Byakuugan a na chvíli zavřela oči a soustředila se.
Když jsem je otevřela, postavila jsem se proti jednomu ze stromů.
"Tak jdeme na to..." sarkasticky jsem se ušklíbla.
Musím zesílit!
"Hakke Hasangeki!" vykřikla jsem a připravila se na Drtič hor.
Tentokrát ho zvládnu.

Moje rty se zvlnily v jemném úsměvu.
Ještě jednou...