Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

Přiložil sem k sobě rucce... "Hi kage bunshin," zaštěknu.
Přede mnou se objevila moje kopie, uplě stejná. (Heh, nevěděl jsem, že jsem až tak krásný.) Pousmál jsem se a začal mluvit na klona.
"Vůbec netuším, co se stane když do tebe někdo praští." Ani nic neřekl, vzal jsem ho za nohy a hodil proti stromu.
Klon po nárazu prostě bouchnul a a byl fuč. Strom začal pomalu hořet.
(Tohle jsem teda nečekal.) Byl jsem příjemně překvapen a něvěděl, co dělat dál. Zatim si sednu a pokusim se na něco přijít.

Přišel jsem na místo, kde se má kamarádka asi nejčastěji zdržuje. Zanedlouho jsem ji opravdu viděl. Trénovala Kaiten jako divá. Zamával jsem na ni.

"Čau Mikomi! Dlouho jsme si nepopovídali. Nechceš to napravit?"

Pak už jsem jenom stál a čekal na její odpověď. Ten čas letí. Pamatuju si, jak jsme si jako malí spolu hráli a teď už tu předemnou stojí jako velká kunoichi. Smutně jsem si povzdechl... to byly doby. Žádné starosti, žádná pravidla hlavního a vedlejšího rodu...

Do Konohy se nábor ruší!
- Síly jsou velmi nevyrovnané! Do ostatních vesnic je nábor pořád volný. -

> Už je to zasa spustené?!

Zaslechla jsem povědomý hlas a nechala trénink tréninkem.

"Nori! Co ty tady?" zvolala jsem překvapeně.

"Jasně že to chci napravit. Ale pojďme na nějaké klidnější místo. Třeba na to naše, kde jsme si vždycky jako malí hráli." pousmála jsem se.

Konečně po dlouhé době zase někdo normální na pokec... Počkala jsem až se mnou Nori srovná krok a vyrazili jsme pryč v družném hovoru.

přesun.

Hyuuga Futoshi napsal:Do Konohy se nábor ruší!
- Síly jsou velmi nevyrovnané! Do ostatních vesnic je nábor pořád volný. -

> Už je to zasa spustené?!

Jestli to platí na nového Hyuugu, jedná se jen o fillerovou postavu, která si zahraje akorát krátkou úlohu. Žádný nábor nebyl v plánu.

Nepříliš nadšeně jsem si v hlavě přehrávala okamžik, kdy Mikomi zmizela s jedním z našeho klanu. Ten kluk je fajn, ale má zvláštní oči. A jako kdyby neměl cíl. Po tom, co jsem ho tak dlouho neviděla... Kdo ví, život ninji lidi změní. Doufám, že mě ne. I když... Jak je to dlouho, co jsem jen tak bezstarostně seděla na naší střeše a povídala si s ochočeným havranem jako s nejlepším kamarádem?
Povzdechla jsem a vstala. Protáhla jsem se.
Tak dobře... Výdech, nádech...
"Kaiten!" vykřikla jsem a nadšeně se začala otáčet.
Pak jsem se rozesmála.
Chce to ještě hodně cvičit, ale zdá se, že už to zvládám!

Shijin to už zdá se taky dobře zvládá. Nesmím se nechat zahanbit. Aktivovala jsem byakugan a zaujala bojový postoj. Jde se na to.

"Hakkeshō Kaiten!"

GIFSoup

Na chvíli jsem se zarazila a zamířila k Mikomi.
V obličeji jsem měla nadšený výraz.
Už je to dlouho, co jsme měli možnost něco nového se naučit. A přitom to utíká tak rychle...
"Ahoj..." zavrněla jsem.
A navíc tohle Justu. Obě jsme ho tolik chtěli zvládnout...
"Myslím, že už nám to oběma slušně jde."

Otočila jsem hlavu směrem k Shijin, i když to díky mým očím vlastně není třeba.

"Ano, zdá se, že jsme to zvládly." přikývla jsem na souhlas. Nebylo to zase tak těžké... kdysi jsem se pokoušela naučit Kaiten sama, ale kromě pár pomalých otoček a následného pádu jsem nic převratného nedokázala.

Myšlenkama jsem byla pořád trochu jinde, ale ihned jsem se vrátila na zem.

"Mimochodem, něco pro tebe mám. Všimla jsem si, že nám dochází vybavení. Takže jsem byla doplnit zásoby." vytáhla jsem z pouzdra pár věcí a podala je sestře: 50 x kunai, 10 x fuuma shuriken, 20 x výbušný lístek.

"Navíc jsem si nevšimla, že bys tyhle věci používala. Je to škoda, pomůže ti to a šetříš si čakru."

"Páni..." nenacházela jsem slova. Jen jsem si vzala věci a usmála se.
"To abysme našli Naomi sensei a dali si konečně misi jako tým." ušklíbla jsem se.
"Musím ti to nějak oplatit..."

Z ulice som prešiel rovno sem, so sebou som mal jednu bagetu a tú som tlačil do hlavy akoby to bolo posledné čo kedy budem jesť. Keď som prišiel na cvičisko, všimol som si tam Mikomi a jej sestru. Niečo tam vymýšľali, boli obe ďalej a poriadne som nevidel tak som ich nechcel rušiť a len som prešiel k jednému z množstva stromov, ktoré sú tu k nájdeniu. Posadil som sa na zem a oprel sa o kmeň. Bageta, ktorá už bola z polovice zjedená mi dlho nevydržala a dojedol som ju.

S aktivovaným byakuganem jsem se rozhlížela kolem a přemýšela, co napáchat za škody. Hm? Hisagi? Aby se tou bagetou nezadávil... Toho jsem taky dlouho neviděla.

"Misi jako tým? To jsem měla ani nepamatuju..." zamyslela jsem se. Většinou jsem spíš na výpomoc a k ruce někomu jinému. Hyuugové jsou prostě populární.

"Copak asi Naomi sensei dělá? Jak ji znám nic zvláštního. Viděla jsem ji sice krátce, ale není ten typ co se může přetrhnout." pousmála jsem se.

Technika Štvrtého Hokage... Rasengan... Fukasaku ju opísal ako veľmi silné útočné jutsu... ale kto ma ju naučí??? A ešte aj tie pečate... hmmmm... Ľahol som si do trávy a pozoroval som oblohu.

"Stejně doufám, že tu misi brzy mít budeme." krátce jsem se zamyslela.
"Viděla jsi někdy chuunina, který v životě nebyl na misi?" rozesmála jsem se.
Asi budu jediná...

Také jsem se zachechtala.

"Ne, neviděla. Vypadá to, že jsi speciální. Možná talent."

"Jak jen vkusně odpovědět..." ušklíbla jsem se a protočila oči -. Nebo bych to udělala, kdyby to s Byakuuganem šlo.

"Znáš mě, nikdy si neberu servítky. Ale co ti taky na to říct viď?" zamrkala jsem a usmála se jako neviňátko.

Vstal som na nohy, po tom ako ma už obloha nudila. YOSH! Mal by som sa ísť popýtať, kde zoženiem senseia... Sasukeho som videl naposledy keď mi dal zvitok na klony... chjooo. Ako som stál mávol som na Mikomi a pobral sa pomaly preč. Gamaboy... that's me...

No nic... je tu jistá záležitost která...

"Promiň Shijin, budu muset odejít. Ale neboj, brzo zase přijdu." pousmála jsem se i když mi moc do smíchu nebylo.

Musím najít Noriho a pak... nevím co pak. Možná to budu vědět až ho zase uvidím...

přesun.

Hmmm? Ani neodzdravila. Pokrčil som ramenami a odišiel som z cvičiska.
(Presun)

Ještě nesmířená s náhlou smrtí Noriho jsem přišla do tréninkových prostor. Jestli chci něco změnit a jestli si nepřeju další zbytečná úmrtí, musím zesílit. Myslím že od dob co jsem byla genin jsem udělala slušný pokrok. Ale pořád to nestačí... Chvíli jsem jen tak stála a přemýšlela kde začít. Aktivovala jsem byakugan a bezmyšlenkovitě začala zkoušet obranu Shugohakke Rokujūyon Shō.



Důkladně jsem si prohlédla strukturu této obrany. Připomíná mi to něco, co jsem už viděla. Tenkrát u Sayuri! Vytvořila podobnou síť. Bylo to něco jako bariéra, ve které jsme byly zavřené.



Možná že... Že bych to zvládla taky. Ne třeba naprosto stejnou techniku jako ovládala ona. Jistě v tom byla lepší. Ale třeba pro to najdu vlastní využití. Povzdechla jsem si. Další technika kde je třeba perfektní ovládání čakry a rychlost. Sayuri tuhle síť vytvořila během vteřiny, neměla jsem šanci uniknout. Kdybych tu síť dokázala udržet... mohla bych po celé její délce vést svůj Jūken?

Po tréninku jsem odešla pryč.

přesun.

Přišla jsem zpět na tréninkové prostory. Konec teorie, čas uvést věci do praxe. Žádný učený z nebe nespadl...

Protáhla jsem se a zopakovala si aktuálně svoje nejoblíbenější jutsu.



Podemnou zůstal menší kráter. Ooops. Měla bych přestat ničit trávník...

Došla jsem pomalu na cvičiště a zívla.
Měla bych začít cvičit.
Mávla jsem na Mikomi a vykouzlila na tváři zářivý úsměv, i když tolik mi zase do smíchu nebylo.

"Tak..." odmlčela jsem se a nechala Ryuujiho, ať si to tu nejdřív prohlédne.
"Tréninkové místnosti."
Pořád jsem se snažila o ten veselý, bezstarostný výraz.

No tak je to tu velke trenovat sa tu dat bude
obzeral som sa okolo seba
"Aspon ze to tu je velke "