Hřbitov

First topic message reminder :


Tu ležia tí ktorým doprajeme veční odpočinek.Spomienka na Orion-sama (Raikageho).

Došiel som na cintorín no bol tam Isas a Mounth a ešte niekto neznámy šiel som pomaly a stál som dosť vzadu pretože pretože som nebol vhodne oblečený Raikage-sama prepáčte...nedokázal som vás ochrániť a z očí mi začali ešte viac tiecť slzy ktoré dopadali na zem...

Stál som zahladený do jej obrazu ked som si povšimol že pod mojími nohami nejak začali rašiť kvety obzrel som sa za seba.
Tu žensku tvár som poznal aha takže to už je dalšia.
Jedným okom som zazrel Shitaku a Mountha na tvári sa mi urobil menši usmev.
V halve mi začali prebiehať rozne myšlienky čo bude teraz s nami všetkými nemáme nič dá sa povedať že sme všetko stratili.
Medzi tým som čakal kedy sa vrátia shinobi čo som ich poslal na misiu pre to hlavné. aby sa mohlo začať.
Ešte chvílu som popozeral len tak na nič no potom som vyrazil smerom ku Shitaku.
Dal som mu ruku na rameno"pod somnou shitaku musim sa s tebou o niečom porozprávať"
(presun)

Stál som o kus ďalej a sledoval situáciu. Okrem Raikage sme prišli takmer o celú bojovú silu. A stále nemáme nového Raikage. Everest sa nám nestane. To nedopustím! Zostáva Isas, Shitaku a ja. Mali by sme čo najskôr zvolať hlasovanie.
Predstúpil som pred hrob Raikage, utrel si slzu a prehovoril k Isasovi. "Nie je na to práve najlepšia príležitosť, ale ešte dnes musíme vyriešiť otázku, kto bude ďalší Raikage."

(Isas už odišiel ...)
Videl som ako ku mne smeruje Isas a potom som mu odpovedal "Počkaj ešte niečo urobím" a vydal som sa pomalým krokom k hrobu a položil som tam kvet Tak a teraz môžem odísť trošku sa pousmial no hneď mu to zmizlo a išiel za Isasom
(presun)

Po odchode Isasa a Shitakuho som položil kvet na hrob a išiel som do hlavnej budovy. Hmm, zdá sa, že už sa v Kumo pripravujú menšie spojenectvá.

(Presun.)

Opať som prišiel na cintorím a pomerne už tu skoro nikdo nebo lno zo zarmuteni mpohladom som pozeral všetci tu boli všetci až na neho.
pokíval som hlavou kedže tu už nikdo nebol teda na pár ludí tak som si sadol ku jej hrobu a pozeral sa na nu.

Drak se rozpadl a ocitli jsme se na zemi. Stále jsem svůj pohled upírala na stejné místo. ,,Bude dál v našich srdcích.'' Zašeptala jsem tiše, ale zvučně. Ať v nich žije, jako by nikdy neumřela. Shi prošla kolem Isase a dotkla se čumákem hrobu.

Zahladene som sledoval obraz Rin bol som myšlienkami preč dokonca keby ma teraz niekdo napadol tak by mi to bolo jedno.
Moja rodina moja láska všetko za to može ona prečo to vždy dopadne takto prečo.
V tom okolo mna prešla mačka jemne som sa zlakol ale prebral k životu otočil som sa a zbadal som Tsukikage.
Postavil som sa utrel som si slzy oprášil sa a podišil k nej"zdravim vás Tsukikage-sama som rád že ste prišla dufam že budete ochotná pomocť našej zemi no teraz by som sa s vami rád o niečom porozprával keby ste mohli"a podal som jej ruku aby sa postavila zo zeme.

Zadumaně jsem došla zpátky na hřbitov.
Kdo mohl být tak silný, aby zabil Raikage? Napadaly mě jen dvě osoby a na obě jsem byla pěkně naštvaná. Všimla jsem si, že je tu Isas a taky Ayame. Kývla jsem hlavou na pozdrav.
Ahoj Ayame, pak jsem se obrátila na Isase.
Veškeré lékařské náčiní už mají medici.

Otočil som sa na Roku"dakujem vám velmi pekne som vám povdačný za celu Kumo no ocenil by som keby to bolo možné keby ste našej vesnici ešte trocha pomohli už ste urobili vela ale ak by vás to nezaťažovalo ale samozrejme až zajtra potom čo si dneska oddýchnete".

Usmála jsem se a přikývla.Samozřejmě, že pomůžu, moc dobře vím jaké to je mít vesnici srovnanou se zemí, povzdechla jsem si při vzpomínce na poslední válku. Pak jsem se zahleděla trochu stranou do země. Můžete mi říct, kdo má tohle všechno na svědomí? zeptala jsem se tichým hlasem.

Vstala jsem se země. ,,Samozřejmě, že má vesnice s radostí pomůže vaší.'' Pousmála jsem se. Pak jsem viděla Roku. ,,Ahoj.'' Snažila jsem se znít jako obvykle, ale nějak to nešlo. Shi přešla k Roce a smutně jí zabořila hlavu do břicha.

"Som vam velmi povdačný a dávam vám svoje slovo že Kumokagure vám to určite oplatí":
V očiach sa mi zjavil opať prázdny pohlad a prehovoril som takým temnejším hlasom."Kedže ste prišli nam na pomoc a ste s inich zemí tak vam to prezdarím len prosim nevyvolavajte hned paniku vo vašich vesiciach uršite ste mali tušenie ale ano ide o Reinu a jedného člena Akutsuki".
Po tomto prekovorení opať moje oči zaliali slzy.

,,Kumogakure nám nic nebude dlužit. Pomohla nám už dříve.'' Pak jsem uslyšela, co říká. Mysela jsem si to... ,,Nějaký jiný člen? Nevíte, kdo to byl?''

Slyšela jsem ten tón hlasu Ayame a musela jsem si povzdechnout pohladila jsem Shi po hlavě.
Za tak krátkou dobu se toho tolik změnilo. I já jsem jiná. Všechno je prostě nějak mnohem komplikovanější.
Pak jsem uslyšela to jméno. Zavřela jsem oči.
Reina! Jak se opovažuje lézt do každé vesnice a všechno ničit!
Z mého těla se začalo uvolňovat obrovské množství čakry, takže jsem začala modře zářit.

"Neviem v živote som toho muža nevidel no asi to bol nejaky blízky Reini mal akatsuki plášť a jeho meno znelo Ha Haruko nejak tak jeho špecializáciu boli výbušniny, a bol velmi silný snažil som sa ho zastaviť aj Reinu no nedokázal nedokázal som to"slzy v očiach sa mi ešte viac spustili a len som sklonil hlavu dole

Ja som až teraz som sa tu ukázal Roku som teraz sledoval len z diaľky bližšie som nešiel .
(pc mi už ide )

,,Haruko...'' Zasyčela jsem vražedně. Ani jeden z nich tenhle tón ode mě pravděpodobně nikdy neslyšeli. Mrazilo z něj v zádech, byl prosycený hněvem, zlostí a...krutostí.
V tu chvíli se mi v hlavě promítly všechny okamžiky mého působení u Akatsuki.
Zavřela jsem oči, abych se uklidnila, a když jsem je opět otevřela, byl výraz v nich opět klidný a milý...alespoň na povrchu.

(Presun)

Zdvihol som hlavu a nadýchol sa.
"Dobre rád by som ako zastupukuci na chvílu Komu váš požiadal kedže ste tu všetci zastupcovia alebo samotny vladcovia vašich zemí až na sunu rád by som toho využil a zajtra zvolal zasadaciu radu ohladne príchodu Reini a dospeť k určitému riešeniu ako dalej dzúfam že s tym suhlasite".

Moc jsem okolí nevnímala. Měla jsem vztek, neuvěřitelný vztek, všechny ty věci, které se ve mě poslední dobou hromadila. Ta hromada pohrom, které se na mě valili jedna za druhou. Tohle byla pověstná poslední kapka. Uvolňování čakry ještě zesílilo a z očí mi začali kapat slzy. Místo aby ale padaly k zemi začali stoupat s čakrou nahoru.

Dotrmácal som sa až k bránke kde som ťažko vydychoval a bol som opretý o plot potom som sa vydal ďalej až k Hrobu Raikage-sama...Isasa a ostatných som si ani nevšímal došiel som k hrobu a chvíľu som plakal no nakoniec som skolaboval...

Roko... Shi ,zašeptala'. Podívala jsem se na modrovlásku, jak doslova začala zářit. Tohle nedopadne dobře. Pomysela jsem si a než jsem si uvědomila, co dělám, byla jsem u dívky a sevřela jsem ji v pevném objetí. Nevnímala jsem tu chakru. Jenom ty pocity z toho, co se poslední dobou stalo...

Cítila jsem, jak mě někdo objímá. Trochu jsem se začala uklidňovat. Někdo zůstal se mnou, stále ještě někdo zůstal se mnou. Čakra ze mě přestala tak mohutně tryskat a zůstala jen tenká svítící vrstva. Slzy začali kapat na Ayame. Vztek opět přecházel ve smutek a depresi.
Proč? jen jsem tiše zašeptala otázku, kterou jsem se zaobírala pořád.

,,Šššš....'' Utišovala jsem ji a rukou ji hladila po zádech. Na místech, kde se její chakra dotkla mé holé kůže, se objevily slabé popáleniny. Automaticky se kolem nich obalily lístky a ,splynuly' se mnou, takže jsem si toho ani nevšimla.
,,Já nevím...nevím.'' Zašeptala jsem téměř neslyšně. Aniž bych si to uvědomila, po tvářích mi začaly stékat slzy a uvoňovaly všechno napětí ve mě.