Hřbitov

Tu ležia tí ktorým doprajeme veční odpočinek.Spomienka na Orion-sama (Raikageho).

Opět, jako stará bába z Kumo jsem se vetřel na hřbitov. Tohle je Raikage? Heh, ubožák. Přešel jsem k velkému hrobu, udělal, že se modlím. Na Raikageho aplikuju svoji techniku...Sennō Sosa no Jutsu, ale nejdřív tohle. Když se nikdo nedíval, vyhrabal jsem ostatky Čtvrtého Raikage a uschoval je do velkého pytle. Ten jsem následně zapečetil do svitku. Jako stará bába jsem vypadal nenápadně. S mocichtivým výrazem, který nešel vidět přes tlustou dávku vrásek, jsem se přesunul pryč.

Prebral som sa z genjutsu ale tušil som že niečo nieje v poriadku.
Vybral som sa teda prehľadať okolie.

Prechádzal som sa po cintoríne a pozoroval okolie.

Došla jsem na hřbitov s jeho tělem v náručí.
Až mne překvapilo, jak je lehký. Do očí se mi draly slzy.
Jsou dvě věci, které nestrpím. Zrada vesnice a zrada někoho blízkého. A právě teď jsem zrádce svého žáka. Kdybych ho nepustila, nikdy by se to nestalo...
Přivřela jsem oči a nechala tu práci na jiných.
Sama jsem si klekla před jámu a s tváří bez výrazu tam zůstala.
Ale co znamenala tvář bez výrazu, když mi z očí stékaly slzy.
Nevzlykala jsem, prostě mi jen tekly slzy.Sklopila jsem oči.
Gomene... Gomene, nechtěla jsem nikoho zklamat. Možná na tuhle funkci ani nemám. Na tuhle odpovědnost za něčí smrt..

Kráčal som okolo.
Jediný kto tu plakal tak úprimne bol naposledy Everest-sama.

Když jsem uslyšela kroky, setřela jsem si slzy a otočila se.
Proč? Proč to vlastně muselo skončit takhle?
"Kdybych Raikageho nenechala utéct, nic z toho by se nestalo." utrhla jsem bílý kvítek, který vyrůstal hned vedle mne a položila jsem ho na provizorní hrob.
Příště přinesu hezčí květinu...
"A proto, až se příště setkáme, bude muset zemřít."

Everest-sama je silný naozaj si myslíťe že ho dokážeťe poraziť ak zomrieťe Kumogakure ostane bez Raikageho.

Kvetiny dokážu byť krásne ale niektoré môžu máť trne.

"Výslovně jsem mu zakázala, aby na tebe útočil. Víš proč?" otázala jsem se a setřela i poslední slzu.
"Porazím ho, protože budu mít trumf. Něco, co on nikdy nebude mít možnost ani získat, ani porazit."

Ale on onedlho urobí niečo čo pohne zo všetkými národmi dokonca s celou alianciou!

Ziadna technika vám nepomôže...
Od dedinčanov som počul že hladá spojencov sťe vo velkej nevyhode!

"Co by mělo pohnout celou aliancí?" trochu jsem zbledla a otočila jsem se na něj úplně.
"Mou povinností je udržet Kumo v bezpečí. Miluji tuhle vesnici a lidé v ní jsou má rodina. Stanu se silnou Raikage už proto, že musím. Že cítím, že musím. Ovládnu něco, co ho zničí. Něco, co nebude mít šanci porazit, i kdyby to mě mělo stát život." povzdechla jsem.
"Právě tohle byl důvod, proč ti neměl ublížit. Pokud vím, trávil jsi s Raikagem hodně času, ale pořád jsi ninja z Kumo, jsi jeden z nás. Jeden z mé rodiny. Proto nevěřím, že... Bys ho zabil úmyslně. I když je to pro mne těžké."

přišel jsem za Rin když jsem jí nenašel v kanceláři poptal jsem se lidí kteří mě nasměrovali sem "Ahoj"

"Zuko..." tvářila jsem se pořád stejně nevýrazně. Nebo spíš jsem se tam chtěla tvářit, ve skutečnosti se v mé tváři zračilo spíše zoufalství.
Vstala jsem a objala ho. Tak jsem hodlala setrvat co nejdéle to půjde.
Položila jsem hlavu na jeho hruď a klidně vdechla jeho vůni. Trochu mne to uklidnilo.

"copak se děje ?" začal jsem jí jemě hladit a políbil jí do vlasů

Znovu jsem cítila, jak se mi do očí hrnou slzy, ale rychle jsem ten pocit setřásla.
"Zklamala jsem. Jako Raikage i jako sensei." můj pohled směřoval bokem k čerstvému hrobu.

mlčel jsem ...svžm spůsobem měla pravdu..jen jsem jí dal hladil

Jak jsem mohla být tak neschopná a poslat ho tam? Vypadalo to tak... Bezpečně. Nedokázala jsem ze sebe už vypravit ani slovo.
Ne, vše bezpečí si jen namlouváš. A dobře to víš.

"potřebuješ si odpočinou" vzal jsem jí do náruče a šel s ní k ní domů (musím končit tak kdyžtak napiš ty jo ?...dobrou)

Ještě jeden pohled jsem vrhla na hrob.
Poslední slza dopadla na zem. Poslední na dlouhou dobu.
Přitiskla jsem se k němu a nechala se nést.

(Přesun)

(Hai, hai... Napíšu a krásné sny.)

...Prídem sem a vidím veľmi smutné miesto tak si poviem "Tu muselo padnúť veľa dobrých ninjov ale možno aj zradcov" a začal si prezerať hroby a cítil ten nádych smrti a v tom som uvidel hrob Raikageho tak som pristúpil k nemu pokľakol som a začal som sa modliť a po modlitbe som si pomrmlal "Síce som ho nespoznal ale je slušne aby som vzdal česť takej významnej osobe" ešte raz sa prežehnal a pokračoval ďalej...
(presun)

(presun)

Zastavila jsem se před Esuovým hrobem a poklekla.
Ruce jsem dala k sobě a sklopila hlavu. Mlčela jsem, no měla jsem co dělat, abych zase neměla v očích slzy. Pořád mi připadalo, že je to má vina.
Přecenit genina... Jak jsem to mohla udělat? A také proč?

Ako som videl že kráčame na cintorin skoval som kunai.Prišiel som z Raikage k určitému hrobu poklakla si a ja som sa na neho pozeral asi išlo o chlapca k otrom hovorila na náznak smutku som sa uklonil potom som videl Raikage ako mlčí no aj tak nechcel som aby to niesla sama všetko a aby si myslel že je na vine tak som jej jemne položil ruku na rameno.

Zhluboka jsem se nadechla a vzhlédla k němu.
"Arigato. Arigatogozajmas."