Hřbitov

First topic message reminder :


Tu ležia tí ktorým doprajeme veční odpočinek.Spomienka na Orion-sama (Raikageho).

Situácia bola teraz dosť napiata no pomerne smutná všetci sme boli bez seba zo všetkého ako sa to ruti.
"Prosím Roka-sama a Tsukikage-sama myslím že po dnešnom dni by sme si mali všetci oddýchnuť bol velmi napiaty a smutny a pomerne mali by sme šetriť energiu prosám dovolte mi aby som vas zaviedol do vašich izieb"

Čakra se stáhla úplně. Začala jsem se trochu vzpamatovávat. Otřela jsem si oči.
Gomene. Je toho v poslední době na mě moc. Popotáhla jsem.
A navíc Mizukage. Jestli to takhle půjde dál, budu to muset pustit ven.

(pred Vámi skolaboval človek a vy nič pekne pekne )

(ode mě nic nečekej, jsem mimo xD)

Ako som videl ako je na tom Roka prišiel som bližšie .
No videl som že jej teraz pomohla Ayame preto som sa usmial .
Bolelo ma ale keď takto plakala ale vedel som že toho má veľa no teraz som ju asi nemal ako podporiť teraz som nemusel bola tam predsa len Ayame .
No ja som bol úplne na inej strane preto som toho človeka ja si všimnúť som nemohol .
Teraz som ale bol radšej v zadu tak aby som na ňu len videl

(Už si napísala že si sa vrátila do normálu )

(trochu vzpamatovávat bereš jako úplně okej? xD)

Odtáhla jsem se. ,,V pořádku.'' Taky jsem si otřela oči, které se ale stále leskly. ,,Chci, abys věděla, že jestli tě bude něco tížit, mě to můžeš říct.'' Usmála jsem se na ní. Asi jsem mluvila trochu jako matka, ale Roka mi velice připomínala mladší sestru...kdybych někdy nějakou měla, samozřejmě.

(No tak nejak )

Otočil som sa a zbadal som Shitakuho podošiel som k nemu.
Ah čo si si zase to urobil zobral som ho na ruki a podišiel som ku nim dvom.
"Ked sa rozhodnete odísť v Uliciach Kumo je jedn velký dom kde vas s radotou privitaju a postaraju sa o vás takže ked budete rozhodnute odísť len tam chodte ja zatial tohto shinobi odnesem do nemocnice a dufam že zajtra sa porozprávame o tych doležitych veciach džana"
(presun)
(dobre už daj pokoj a nesp.)

(To bola konverzácia taka menšia)

Podívala jsem se na ní a pokusila se o úsměv. Vypadalo to všelijak, ale rozhodně ne vesele.
Díky, ale to by toho na tebe bylo opravdu moc, byla jsem jí opravdu vděčná, ale nechtěla jsem jí zatěžovat svojí hromadou starostí, když jistě sama jednu pěknou vlastnila.

,,Jak chceš. Ale moje nabídka stále a vždy platí. Moje schopnosti zbavit jiné smutku a starostí jsou legendární.'' Úsměv se mi trochu více rozšířil a snažila jsem se ji rozveselit.

Prešiel som k nim aj ja ....
"Roka chan prepáč ... akosi stále tu niesom keď by som mal ...
A to som hovoril že budem u teba ...
No ale povedal som to a budem pri tebe vždy ťa budem podporovať ...
Stalo sa toho veľa ale nezabúdaj nikdy niesi sama ."
(Keby som napísal blbosť gomen som tu nebol a pc mám až teraz úplne v poho sa do diania len dostávam XD)

Smutně jsem se pousmála.
Promiň, ale jeden člověk, ať už sebe lepší nenahradí čtyři. Vzpoměla jsem si na tu čtveřici, na které mi záleželo a nepřítomě jsem se dotkla jílce Samehady. Tím, co jsem před chvílí udělala jsem vypotřebovala poslední zbytky Akihirovi a Lizzyny čakry.
Pak jsem se obrátila na Naruta.
V pořádku Naruto, už tak toho děláš víc než dost.

Prááveže skoro nič ... a to sa musí zmeniť ...
Pozrel som k nej a usmial som sa .
"Tý ľudia určite sa niektorý vrátia a keď tak ich určite niektorých privedieme späť teda ak by si chcela ."

Podívala jsme se na Naruta a pak si pořádně prohlédla i Roku. Oba se změnili za dobu, co jsem je neviděla...teda hlavně Roka.
Usmála jsem se na blonďáka i na modrovlásku. Shi se v tu chvíli odtáhla od Roky a vrhla se na Naruta.

Prišiel som opať na cintorím prišiel som ku hrobu Rin a videl som tak všetkých troch.
"Prepáčte viem že si toho máte vela čo povedať a jedno s druhým ale nemyslám že toto je to správne miesto takže keby som vás mohol poprosiť či by ste toto miesto mohli opustiť a presunuť sa do vašich apartmánov"uklonil som sa.

Ja som ju zachytil a hneď aj pohladil .
"Prepáč že som ťa nepozdravil .... akosi som ani nestihol ."
Usmial som sa a potom som pozrel k Isasovy ale nič som nepovedal .

Chtěla jsem něco odpovědět, ale přerušil mě Isas. Podívala jsem se na něj a přikývla jsem.
Jistě, ještě jednou jsem se smutně zadívala na hrob Raikage a pomalu jsem se rozešla do Kumo.

Ešte raz som pohladil Shi a potom som sa vybral za ňou .

Naposled jsem s zadívala na hrob a vydali jsme se za nimi.

Nehcel som byť k nim hnusný no chcel som tu ostať sám.
Sadol som si k jej hrobu a aj ked bola tma celkom som videl obris jej fotky, oči boli zaliaté slzami a ja som sa cítil čoraz chladnejiše a chladnejšie.
Stále mi v hlave sa opakovala tá veta-Vím že zabít je byla mise mého staršího bratra, škoda jeden přežil. Ale by to docela pěkný obrázek, všichni v jezeru krve.... nebyli tak silní jak se zprvu zdálo.Toto ma privádzalo k šialenstvu v jeden den sa dopočuť kdo zabil mojich rodičov a z zapetí stratiť Rin bolo dosť.
Nemal som teraz žiadnu oporu nikoho kdo by ma podržal čo mi na vonok v podstate bolo jedno ale vo vnutri som to cítil inak.
Sklonil som si hlavu do ruk a len tak tam posedával stale premýšlajuc či vobec sa mi podari zaspať.

Prišil som na cintorím a podišiel až k hrobu Rin sadol som si na zem a porel sa on.
"Tak Rin už je zvolený nový Raikage všetko sa ničí každy sa rozchádža už to nei čo to bol prečo prečo sa to stalo tebe nám všetci su s tvojho odchdou smutny hlavne ja"začali mi tiecť slzy s očí bol som nevyspaním cez seba už mola peken dlha doba ťo osm naposledy spal lenže nedalo sa mi padala mi hlava no ja som spať nechcel orpel som si hlavu o jej hrom a plakal a plakal a premýšlal čo bude dalej.

Přišel jsem ke hřbitovu .Vzdal čest padlým za Kumogakure .
Pak jsem přikráčel k místu kde byli pochování rodiče změnil kytky .
Na chvíli jsem byl sticha.
"Ne proč zrovna vy."žalosným hlasem jsem odpověděl později se vschopil a potichu odešel.
(presun)