Hřbitov

First topic message reminder :


Tu ležia tí ktorým doprajeme veční odpočinek.Spomienka na Orion-sama (Raikageho).

"Nie je to jedno! Si hanba dediny a ďalej ťa už utekať nenecháme!" Poskladal som pečate a čakal čo sa bude diať.

(Tak a teraz si počkáme. xD Keďže k nicku Kumo má prístup iba Raikage musíme si počkať na jej príchod. Sme od brány dosť ďaleko a určite by sa vám po spustení poplachu nepodarilo iba tak prebehnúť ulicou -.-" Nehovoriac o tom, že brána by už bola dávno uzatvorená. A Raikage-sama by sa určite po spustení poplachu dostavila na miesto. xD)

Doběhla jsem dřív než stačili odejít.
"Přestaň..." zarazila jsem se, protože mi došlo, co se děje.
Takže se to dozvěděl... Mé rozhodnutí před dvěma lety nebylo správné..

(Gomene, gomene, byla jsem bez notebooku XD Samozřejmě, že odejít jste nemohli - hloupost. Ani Raikage nemůže podruhé opustit dědinu plnou Jouninů a chuuninů, kteří i stráží bránu.)

(Super. xD Až na to, že Everest-sama už behá po ulici.)

Když zmizel, přivolala jsem několik hadů, kteří obklopili Mountha i přivolané zvíře Raikageho. Víc jsem nemohla udělat, prioritou teď bylo chycení Raikageho.

(Přesun)

(Hai, hai, však už to vidím XD Nechte mě se trochu zorientovat XD )

Rozbehol som sa za Everestom a cestou skladal pečate. Nemohol som ho nechať utiecť.

(Presun.)

Oni ma podcenujú Kaibutsu tak sakra niečo použi!
Kaibutsu použil ladový dych a hadov zmrazil.

"Takže ja radšej idem za Everestom"
(Presun)

Prišil som konečne do ticha od všetkého cítil som sa zvláštne pomerne po celu to dobu ako keby nadomonu prevádala iná osoba.
Podišiel som k najvačšiemu hrobu v Kumo uklonil sa a modlil sa ku pochopeniu pretože som bol zmatený a pod stálim tlakom.
Postavil som sa dneska nam počasie nedoprialo kedže som pomerne nemal čo tunak teraz robyť tak som sa rozhodfol si isť opať lahnuť.
(presun)

Prišla druhá hodina a všetci obyvateli v čiernom sa zišli pri truhle Raikage ktorá bola krásne vyzdobená,stáli sme všetci vedla seba a nastalo ticho,ako keby kumo bola bez obivatelov náznaku života jeden s toho čo to usporiadal hovoril o nej jej živvot no celkom som ho nevnímal a ani vačšina kedže boli sme všetci s toho mimo.

Spoiler:

Vela ludí plakalo boli s toho zrutený,ešte nejaku chvílu sme tam stáli potom sme sa dali do radu každý s jedným kvetom a po jednom pristupovali k nej.

Spoiler:

Nevnímal som nič okolie nikoho bol som celi zarmutený a oči zaliate slzami v tom niekdo do man drgol jemne že som na rade prsitupil som k jej hrobu držal kvet pevne v ruke a zapremýšlal sa čo všetko som snou prežil.

Spoiler:

Položil som kvetinu na jej truhlu a odošiel dalej so sklonenou hlavou postavil som sa k ostatným čo už kvety dali.Pozeral som sa na jej fotku čo tam bola.

Spoiler:

Po tichu som si hovoril pre seba keby som bol silnejší alebo prišiel včas ochránil by som ťa zaťal som pesť a hlavu sklonil dole s ktorej mi teikly slzy.Postupkne prichádzalo viac a viac ludí.

došla jsem též v černých šatech k ostatním, když na měpřišla řada šla jsem s květem bílé magnólie, která symbolizovala útěchu a klid až k rakvi a fotografii mírně jsem se uklonila a květinu položila na ty ostatní pak jsem sklopila hlavu a vrátila se k davu a jen tam tak nečinně mlčky stála a vzpomínala na ní. Už jen jak jí vzdávali holt obyvatelé Kumogakure bylo jasné že jí měly rádi a neradi o ní přišli. viděla jsem vdálce i Isase který z toho viditelně nejvíc zasažen....

Přiblížili jsme se ke hřbitovu a mě došlo, že nejen, že nejsme oblečení ve smutečním, ale nemáme ani kytku. Povzdechla jsem si a udělala jsem kuchyiose. Předemnou se objevila Chikako, která momentálně procházela samostaným tréninkem.
Ahoj Chikako, prosím tě, něco bych od tebe potřebovala. Donesla by jsi mi prosím dva květy Anubisu?
Chikako se na mě trochu zaraženě podívala, ale pak přikývla.
Hai.
Nechala jsem jí chvilku času a pak jsem jí přivolala zpátky. V tlamičce držela dva drobné bílé kvítky této vzácné rostliny, která žije jenom ve velmi čisté vodě.
Vzala jsem si je od ní a vytvořila jsem okolo nich dvě malá vodní vězení.
Díky, usmála jsem se na ní a ona zmizela.
Jedni z kytek jsem dala Narutovi a zařadili jsme se s nimi do řady lidí, kteří přistupovali ke hrobu.

Stál som tam ako keby kus kamena s ktorého teče voda.
Na chvílu som pozdvihol hlavu a zadíval sa na dav ludí ktorý tu boli.
V dialke som zbadal Crystal ako tam stála a pri podávani kvetov som zbadal ludí ktorý neboli v čiernom,toho chlapa už som niekde videl pomyslel som si.
Asi bolo mojou povinostou ásť za nimi alebo niečo no popravde som nemal chuť nemal som chuť na nič.
Opať som sklonil hlavu na zem len plakal.

Konečně jsme přišli na řadu. Přistoupila jsem k hrobu, podívala jsem se na fotku a přečetla jsem nápis. Z obličeje se mi ztratila barva.
Raikage? Proč sakra nenapsal, že umřela. Ale, já to vlastně chápu, vzpoměla jsem si na mizukage, ze které teď vlastně byl nukenin.
Ale stejně, tři Kage za tak krátkou dobu, sklonila jsem hlavu. Cítila jsem něco mezi smutkem a vztekem. Nevědomky jsem začala uvolňovat přebytečnou čakru do vody, v které jsem držela kytku. Koule s vodou začala modře zářit a pak vybuchla. Trhla jsem sebou a začala jsem se všem okolo omlouvat. Pak jsem udělala nové vodní vězení a položila jsem kytku, která v něm byla uzavřená na hrob.
Sakra, to je tím, že jsem si ještě úplně nezvykla na Samehadu. Občas mi to ještě ujede.

Pomali som zdvihol hlavu a odfukol si takto to nemože ísť dalej toto nikam nevedie,krátkimi krokmi som sa vydal za tymy 2 shinobi čo prišli.
Pristupil som k nim no pred tým som si poutieral slzy aj ked som mal oči ako keby zničené a bolo mi celkom zle muselo sa konať.
"Zdarvim vás som Michio Isas predpokládam že ste shinobi s Kurikagure"Ostal som na nich tupo pozerať.

Podívala jsem se na něj a přikývla jsem.
Hai, jsem Roka Hoozuki, a tohle, ukázala jsem na Naruta.
Je můj sensei, Uzumaki Naruto, ten je ovšem samozřejmě z Listové. Je mi opravdu moc líto, toho co se stalo, sklonila jsem smutně hlavu.

Pozrel som sa na Naruta takže som vedel že som ho už videl uklonil som sa.
"Ako vidíte naša zem je od včera dosť v kritickom stave ospravedlnjuem sa že som nespomenul informáciu o Raikage no nechcel som vyvolávať velké nepokoje.
Ale cenníme si vašej pomoci a sme radi že ste nám prišli pomocť".

Přikývla jsem.
Když už jsme u té pomoci, nemohla jsem si nevšimnout, že všude zbylo spousty trosek. Máte nějaké priority v tom, jaké věci a odkud by jste potřebovali co nejdříve dostat? To je asi to nejlepší, co pro vás můžu s Hijutsu svého klanu udělat.
Navíc jsem si téměř jistá, že už zvládnu Kakusu, o to by to mělo být účinější.

došla jsem k ISasovi a té dívce
"Zdravím." pousměju se na dívku a podívám se na Isase "Jak se cítíš?"

"Neviem či ja som vobec ta správna osoba s ktorou by sa toto malo preberať ale kedže zatial nemame na výber takže ako pomoc by sme potrebovali ponachádzať všetkych zranenich ludí a pomocť im a dalej keby sa dali oapť budovi do poriadku poprípade čo su uplne zničené tak opať postaviť ale ked tak rozmýšlam bolo by niečo s trosiek s nemocnice by sme potrebovali rozne veci lekárske čo tam ostali určite by sa pre zranených hodili".

Dobře, kývla jsem na souhlas.
Za chvíli máte to, co tam zbylo vytahané, rozhodně to bude rychlejší, než, kdyby se měli odhazovat trosky. Pak za vámi příjdu. Obrátila jsem se k odchodu, když jsem si všimla dívky, která mě pozdravila. Kývla jsem jí na pozdrav.
Omluvte mě, nevydržím jen tak nečině stát, když vidím co se tu děje, kdyby jste chtěla, můžeme si promluvit po práci.
Vyrazila jsem najít trosky nemocnice.
(přesun)

"Dakujem velmi pekne"Uklonil som sa a moj pohlad spadol na Crystal"moje oči opať zbadali svetlo no k čomu mi je ked ....."
Ostal som chvílu mlčky"Crystal cením si tvojej pomoci ktoru si našej zemi poskytla a keby som ťa mohol poprosiť či by si sa nešla pozreť ako sa darí ludom čo sa o nich stará shinobi od vás".Rozhliadal som sa či tu niekde neuvidím Shitakuho alebo Mountha a Richiho no nikdo zatial nechodil.

Mířili jsme sice do vesnice, ale letěli jsme nad hřbitovem, kde se to hemžilo lidmi v černém.
Já to tušila.
Drak s hlasitým žuchnutím přistál a jeho ,šupiny' nyní vypadaly úplně černé, takže jsme sem zapadli. Pomalým krokem jsme se přibližovali k davu.

kývla jsem a odešla (přesun)

Crystal odišla takže o ludí by bolo postarané teraz ešte dať vesnicu dohromadi dať nového Raikage je to strašne vela a pri tom nedržíme spolu.
Pomali sa ludia začali rozchádzať a ostalo ich tam už menej no ja som pristupil opať k jej hrobu a zamyslene som sa na nu pozeral.

Postpovali jsme dál do hřbitova, až jsme se zastavili těsně za Isasem. Drak nozdrami vyfoukl vzduch a uctivě skonil hlavu. Zrak mi padl na fotku Rin.
V očích se mi zalesklo a po tváři sjela jedna jediná slza. Dopadla na drakovy ,šupiny' a pokračovala dál, až se dotkla země.
Z místa, kde dopadla se najednou začaly vymotávat květy. Od bílé po modrou a fialovou barvu. Sklonila jsem hlavu, přitiskla si pěst na srdce a tiše sledovala, jak květiny obmotávají a zdobí místo Rinina věčného odpočinku.

Môj klon sa objavil na pohrebe Rin...
Tak smutné