Kancelář Otokageho

Faito

Před rezidencí jsem se na patě otočil. Kdybych používal obyčejný vchod, všimnu si ho. pomyslel jsem si a rychle se shunshinul zpět.

KOuknu na Faita a pokynu Tatsuovi aby se posadil
"CO tě ke mě přivádí?"

"Mohli by jsme mluvit o samotě?"řekl jsem a posadil se.

Faito

Něco jí uděláš a najdu si tě... řeknu a opět odběhnu (přesun)

Tomu co řekl jsem se jenom usmál."Já jsem tady delší dobu jak ty ty hňupe."

"Dost Tatsuo! Takhle mluvit nebudeš Faito je důstojník jednotek ANBU Otogakure, má daleko víc zkušeností než ty a zasloužil by si úctu, kterou k němu chovám i já. Laskavě ho tak nenazývej ani předemnou ani jindy, jasné?" zvýšil ajsem nazlobeně hlas.

"Promin ale to že je to tvůj miláček neznamená že se k němu musím chovat hezky."vstal jsem."Víš co to povídání mě přešlo.Tss důstojník ANBU?Nechtěj mě rozesmát."jak jsem to dořekl využil jsem Rain no Hokou a odešel pryč.(Přesun)

"Tohle miluju, všichni utákají z boje." spojila jsem prsty a byla mimo (projekce)

vrátila jsem se zpět do sebe a vstala a odešla z kanceláře na dveřích jsem nechala cedulku

jsem někde ve vesnici, pokud budete chtít mě vidět nebo mluvit najdete si mě
Otokage

(přesun)

Kashike


Dorazil jsem před kancelář a našel cedulku. Fail. Tak jo, hledáme..

Faito

Dorazili (respektivě prorazili jsme) oknem do kanceláře Otokage a fénix zmizel. Padl jsem na podlahu a zaúpěl. Reino? Reiničko? Jsi tu? byl jsem zblbnutý. Bolest nepřestávala a i přes velkou psychickou odolnost se mi pletly myšlenky a já začal z bolesti blouznit. Nějak jsem se převalil na záda a začal jsem křičet bolestí. Co křičet, naprosto bezohledně nepříčetně řvát. Tady můžu...

přišla jsem do kanceláře a uviděla ležet na zemi Faita
"Faito proboha!" přiskočila jsem k němu a hne dna prnví pohled mi bylo jasné, že to nebyla mise podle jeho gusta. Prohlédla jsem ho
"Nech mě hádat, Kazekage řádil, že?" usmála jsem se a povolala jsem do kanclu ANBU, pomohli mi ho odvést do nemocnice a já šla s nimi (přesun všichni do nemocnice)

vrátila jsem se do kanceláře a zabývala se informatoriem vesnice a ostatních organizací a nukeninů poblíž nás nebo přímo u nás

K Reině do kanceláře vběhl malý bílý vlk a začal na ni štěkat jelikož štěňata ještě neuměla mluvit.Naznačoval jí tak že má jít za ním.

"Copak?" vstala jsem a šla k němu ho pohladit táhnul mě ven tak jsem šla za ním (přesun)

Najprv miesto rezidencie otokage som sa objavil tu .
Zaklopal som na dvere a čakal som či sa niekto ozve keby nie mal som v pláne sa ísť pozrieť ďalej po nej .
Chcel som sa jej opýtať na pár vecí .
A k tomu zistiť ako sa jej tu v poslednej dobe darí nebol som tu predsa len veľmi dlho.

Faito

Zrovna jsem sháněl Kashikeho a Atsuku, když jsem málem vrazil do...Uzumakiho? Co tady děláš? jsem neřek, zato jsem se uklonil a řekl jsem. Reina Kana je ještě stále ve svém pokoji. Počkejte, prosím, zde. a odběhl jsem pryč.

Trocha som ustúpil keď do mňa vrazil a potom som sa len usmial .
"V poriadku kľudne počkám ..."

Nakoniec som sa ale odtiaľto ja vybral preč.
Predsa len som nemal čas na to aby som ním rozhadzoval čakaním .
Musel som si ísť niečo ešte zariadiť .
(presun)

objevila jsem se v krystalu v kanceláři rychle jsem se podíval do zrcadla a zkotrolovala jsem se jak vypadám a pak se posadila za stůl a čekala

Chlapci z ANBU mě doprovodili přímo před kancelář."Děkuji."řekl jsem s úsměvem a potom jsem vešel dovnitř kde jsem uviděl okouzlující slečnu sedět za stolem.Tohle byla moje slabina."Dobrý den."pozdravil jsem ji a šel jsem blíže.

"Dál ani krok pokud nechcete přijít o ruce" vzhlédla jsem k němu "Jaká vzácná návštěva, co vás přivádí do těchto nebezpečných končin?"

Zasmál jsem se."Nebezpečná a krásná to musí být pro mladé chlapce velmi lákavá kombinace."usmál jsem se."Ale to já nejsem."řekl jsem vážnějším hlasem."Přivádí mě sem to že jste se chovali nepřátelsky k jednomu s mích žáků a než něco řeknete tak vím že je možná drzí ale to že jste napadli jeho Kuchiyose bylo trochu moc nemyslíte?"znova jsem se usmál.

"Vašeho studenta.....hm.... myslíte toho co chtěl za obyčejnou bingo knihu mě? myslím, že vím, nijak jsme mu neublížili, vlastně kromě mě jsm ese ho ani nedotkli." provokativně jsem se usmála. "Nemám ráda psy. Jasně jsem mu to dala najevo, a můj ochránce dělá jen svou práci." pozorovala jsem ho tak trochu provokativně

Došel jsem před kancelář, nějak jsem tušil že tam někoho má tak jsem si jen v hlavě opakoval tu básničku. Tipuju že má blbou náladu tohle ji ji zvedne. Opřel jsem se o stěnu a kápi jsem si dal víc do obličeje.