Kancelář Otokageho

Do kanceláře přiletěl holub který měl na sobě zprávu.

Spoiler:

Přistála jsem přímo před budovou Otokage. Sotva čakrový drak dosedl na zem, začala jsem čakru stahovat zpět do sebe, takže jsem se brzo nevznášela uprostřed draka, ale stála pevně na zemi. Vyrazila jsem přímo ke kanceláři a zaklepala. Doufala jsem, že tu Otokage bude.

Po půl dením čekání jsem to vzdala. Povzdechla jsem si, odlepila se od stěny a z tlumoku vytáhla papíry, které jsem zasunula pod dveře. Byla na nich mapa a informace o Kemono no sato. Podrbala jsem se na hlavě a vyšla z budovi.
Vypadá to, že Kage neradi tráví čas, ve své kanceláři. Ani se jim nedivím, ale mohli by tam třeba nechávat cedulky na dveřích jako: "Šel jsem trénovat, do večera mě nečekejte" nebo " Mám nějaké ty osobní pochůzky, když se nevrátím do týdne, informujte prosím mojí matku" a nebo snad " Šel jsem do války, počkejte prosím, až zvolí mého následovníka, věřím, že si na vás najde čas."
Takové a jiné myšlenky se mi honili hlavou, když jsem vzlétala vstříct Tsukigakure.
(přesun)

zjevila jsem se ve své kanceláři oklepala ze sebe střípky krystalu, všimla jsem si papíru u dveří sehnula jsem se pro něj byla tam mapa a informace o nějaké vesnici šla jsem si sednout do křesla a tam jsem viděla další dopis přečetla jsem si ho
"No tak skvěle pánové budou mít mise." pousmála jsem se

prišiel som pred kanceláriu a otvoril som dvere...
"Prepáč že otravujem po tak krátkej dobe ale niečo si si zabudla"

Do ruky som jej vložil prívesok: http://s7ondemand4.scene7.com/is/image/Signet/4464842?$detail$

podívala jsem do dlaně a s úžasem pak na Everesta
"Zapomněla?" spiklenecky jsem se na něj podívala a postavila se
"Připneš mi ho?"

Prišiel som bližšie a prívesok som jej pripol na krk...
Dnes vyzeráš naozaj krásne povedal som a pobozkal som ju na tvár...

"Díky." sáhla jsem si na na eRko otočila jsem se na něj "Nemusel sis dělat škodu."

To je v poriadku (Pousmial som sa)
Máš niekedy v blízkom období čas? (Opýtal som sa milým hlasom)

"Právvě teď." řekla jsem

Výborne pousmial som sa a chytil som ju za ruku...
Pod prosím za mnou (presun)

(přesun)

Dorazil jsem do kanceláře a stráže věděli kdo jsem tak mě tam pustili.Sedl jsem si za Reinin stůl a v očích mi zářil sharingan.Bylo na mě vidět že se něčím trápím.

S¨Dorazil jsem před kancelář a odvolala vlka, potom jsem vešel dovnitř.Podíval jsem se na Rukiho."TY nejspíš chceš abych tě sejmul že jo?Jen tak mě tam nechat a vypařit se to si ještě slízneš."řekl jsem vážně naštvaným tonem potom jsem se posadil do sedačky a dělal uraženýho.

Gomen potřeboval jsem si něco zařídit,ale prosím odejdi potřebuju mluvit s Reinou o samotě"Řekl jsem vážným naštvaným hlasem.

"To je smůla nejsem zde z osobních důvodů ale abych ohlásil průběh mise omlouvám se ale myslím že je to důležité a měli by jsme u toho být oba."nevnímal jsem jeho naštvaný hlas a mluvil jsem klidně.

došla jsem s milým úsměvem a Akihirem do kanceláře i když jsem věděla že pro mě nemá dobré zprávy a tam viděli kluky
"Páni jste nějak rychle z mise pánové, jaké to bylo zjistili jste něco?" a pokynula Akihirovi aby se posadil

Prohlídl jsem si Reinu a potom toho co jsem neznal."Vážně to chceš probírat před někým kdo není z vesnice?"zeptal jsem se Reiny normálním tónem.

Šel jsem za Reinou a když jsme vešli, tak jsem si tam všiml dalších dvou kluků, které jsem viděl na Chunninské zkoušce. Jen jsem se na její pokynutí posadil a prohlížel si kancelář. Na jejich reakci jsem já nijak nereagoval.

"Akihiro to nevykecá stálo by ho to život, pojď semnou Akihiro a vy dva tu počkejte." šla jsem do místnosti naproto kanceláři to jest sekretatirát. Byla prázdná tak se to hodilo
"Povídej." vyzvala jsem Akihira

Vstal jsem a šel za ní. Ty dva jsem ještě jednou projel pohledem, než mi zmizeli z očí. Potom jsem za sebou zavřel dveře a podíval se na Reinu."Byl jsem tu na misi." Řekl jsem z povzdechnutím a podíval se kolem sebe."Měl jsem za úkol vesnici prozkoumat a taky zjistit něco o těch, co tu přebývají, teda o vás. Jelikož to však nemuselo stačit, musel jsem si na chvíli vypůjčit toho vašeho genina a potom ho vyslechnout. Nebyl jsem, ale na žádné straně. Snažil jsem se to udělat nějak, aby to neuškodilo žádné straně a nakonec mi řekl jen to, co už jsem věděl a já ho zase přivedl zpátky. Udělal jsem to tak, aby to vypadlo jako opravdový, protože stejně mám své vlastní způsoby, jak si něco zjistit a ty to moc dobře víš." Na chvíli jsem se odmlčel a potom pokračoval."Nemám to vůbec lehký. Já bych tu vlastně s tebou teď vůbec neměl mluvit. Spadám pod Mizukage a teď mám i nový tým. Snažím se to řešit nějak, aby každá strana dosáhla toho svého, ale když je mezi vámi tolik nenávisti a pohrdání, tak jak to mám dělat? Jsem jeden z těch, co tě opravdu berou takovou, jaká si a neberu ohled jen na to, jaká život vedeš. Nemůžu si dovolit abych zůstal na jedné straně. Důvody, které mě nutí se na tebe vykašlat znáš a není to je tady to..." Šáhnu si na krk."A s Kiri je to to podobný. Jako jediná mě přijala, mám tam své povinnosti a ještě tu jsou..." Zasekl jsem se a nevěděl, jak pokračovat. Nechtěl jsem o Akiovi a Lily mluvit a teď jsem se málem prořekl."Prostě mám také důvody..." Dokončil jsem nakonec větu a podíval se jí do očí.

"Jakou reakci teď ode mě očekáváš Akihiro? Víš moc dobře co se stane těm co mě zradí." dívala jsem se na něj s klidem i já

Neuhnul jsem očima a stále se díval do těch jejich."Ano vím a taky vím, co se stane těm, co zradí svou vesnici. Jsem na tom stejně, ať se podívám z jakékoliv strany. Nebojím se ale toho, co by se mohlo stát, bojím se toho, že kdybych přestal mezi oběma stranami střídat, dopadlo by to špatně a já mám své důvody, díky kterým jsem to ochoten postoupit. To je moje odpověď..." Řekl jsem potichu, ale jistě. Čím blíž byla ona, tím víc jsem krystal ve svém těle cítil, i když to zatím byl jen takový nepříjemný pocit, který jsem mýval hodně často. Stále jsem však s ní nespouštěl oči.

"Nikdy jsem po tobě nehctěla nic náročnějšího než mi podávat informace o Kiri a ani to jsi moc důkladně nedělala mám být teď hodná a nechat tě v klidu odejít a naivně doufat že to nevykecáš ostatním? Přivedl si Reie do vězení do Kiri a vyslýchal ho místoto toho aby jsi se k tomu postavil čelem. Jak hluboko si to nechal zajít AKihiro takhle sprostě mě a mou vesnici protdat i když víš že by tě to stálo život." zvýšila jsem hlas "Když chtěj o mě vesnice vědět víc proč sem kage napřijdou teda osobně?" skoro jsem už vykřikla

Mlčel jsem a velmi dlouhou dobu jsem mlčel. To ticho bylo tíživé a jí nakonec přeci musel něco říct."Moc sama dobře víš, že jsem pod tebe nikdy úplně nespadal. Volil jsem si svou vlastní cestu a vždycky jsem to musel nějak udělat. Nevím, co ode mě chceš slyšet Reino a ani nevím, proč si teda nepřišli sami. Já to musel udělat, protože jsem měl důvod, který za to stál víc, než si myslíš. Rei řekl na kameru jen ty věci, co jsem mu já sám navrhl a ano, budu nucen pár věcí prozradit, i když tím to pro mě bude asi rozsudek smrti... prostě to za to stojí..." Otočil jsem se k ní zády a udělal jeden krok kupředu, ale ještě jsem se na chvíli zastavil."Pokud to chceš udělat, tak to udělej a dokaž všem svým shinobim, že dokážeš překročit i tyto hranice, aby si dosáhla svého, ale já svůj názor nezměním a mrzí mě, že to nechápeš..." Potom jsem se rozešel pomalu ke dveřím a každým krokem jsme cítil, jak je moje tělo těžší a těžší. Nerad jsem to dělal, ale nešlo to jinak...