Kancelář Otokageho

Rozšířila jsem úsměv. ,,Půjdu velice ráda, Lady Otokage." přikývla jsem a chytila si do ruky flétnu.

"Stačí Tsukiko, Hime." pousmála jsem se. "Připrav se, že to nebude žádný med a nebude čas tě někde zachrańovat!" pousmála jsem se a napila se čaje. Sladký a dobrý...

,,S tím také počítám." usmála jsem se. ,,Budu se snažit, abych vám dokázala, že jsem se toho od Orochimaru sensei naučila dost." usmála jsem se znovu a znovu okusila čaj.

Jen jsem se pousmála, ale mlčela. Dívala jsem se na ní, její pomyslnou "dětskost". Zajímalo by mě, jestli ji stačil zkazit, tak jako všechny... "Máš zde kde bydlet?"
Starostlivá matka?
Neptala jsem se na názor!
Nejdřív Mizukage a teď ona?
Do toho ti ovšem nic není!

,,Jedno z otcových sídel není odtud daleko." usmála jsem se. ,,Nedělejte si se mnou starosti, ale děkuji." poklonila jsem se mírně v sedě.

"Dobře..." dívala jsem se na ni. Princezna každým coulem! Potom jsem se usmála. "Ale povídej něco o sobě.. znám tě jen jako malou rozmarnou holčičku..." pousmála jsem se znovu a dopila čaj.

,,Myslím, že jsem se moc nezměnila...Když mě Orochimaru přestal učit, rodiče mě posílali na mise mimo Zvučnou zemi. Většina z nich byla nudná." zašklebila jsem se. ,,Taky jsem se učila doma, nejen od Orochimara. Doufám, že mi to k něčemu bude." usmála jsem se. ,,Po smrti rodičů mě už nic netáhlo, abych zůstala nebo pokračovala. Proto jsem šla za vámi." zvedla jsem mírně koutky v úsměv.

"Chmmm..." opřela jsme si tvář o dlań. "Nezdá se, že bys ze smrti rodičů byla nějak rozhozená... co si slibuješ od toho, že budeš mou studentskou?"

,,Byla jsem, než jsem se s tím smířila. Ať jsem, jaká jsem, měla jsem je ráda. Dali a naučili mě toho hodně. Ale také mě učili, že ve světě Shinobi je třeba obětí, aby se mohlo pokračovat dál. Aby ti další měli za co bojovat."" pousmála jsem se. ,,A co si od toho slibuji?..V podstatě nic, abych pravdu řekla..Chci někam patřit, ale nechci vládnout a zařadit se všem do podvědomí takto." vysvětlila jsem, i když jsem si nebyla zcela jistá, jestli to pochopila..Jenže to už můj problém není, já to cítím takhle.

"S tímhle názorem by jsi mohla dojít opravdu daleko!" pousmála jsem se uznale. "Bravo, jsi vyspělá žena Hime!"

Vrátil som sa aj s pozdravom do kancelárie a sledoval Tsuyu.
Kde ja som ju už videl?

Spokojeně jsem se na Tsukiko usmála a podívala se ke dveřím na příchozího. Zamračila jsem se. Chlapec z mé černé listiny se dostavil... Propalovala jsem ho pohledem.

Nadviazal som s ňou očný kontakt.
Mám niečo na nose? Rukou som si prešiel po tvári.

Sledovala jsem ty dva se zájmem v očích. Co to má být?
"Kaguya, můj... sekretářka!" pousmála jsem se.
"Kaguyo to je Hime, moje budoucí studentka..." posumála jsem se.

Povrchně jsem se usmála. Takže sekretářka..A dovolil si takhle se ke mě chovat?
,,Už jsem měla tu čest.." ušklíbla jsem se.

"Neříkej...?" opřela jsem se o křeslo.

Ja na nose nemám nič. Zato ona by si mala častejšie umývať zuby.
Pozrel som sa raz na Tsukiko a raz zasa na ňu až kým som nedospel k záveru, že najlepším riešením bude bez jediného slova prikyvovať a dávať každému v tejto miestnosti za pravdu.

"Výborně, jsem ráda, že už se znáte, budete se asi často vídat... Kaguyo, pro dnešek máš volno, Hime ty taky.. zítra po obědě přijď do mé kanceláře... zbraně si vezmi s sebou, budeš je potřebovat... to je zatím vše, můžete oba jít!" zvedla jsem se ze židle a zcela ignorovala fakt, že jsou ještě v místnosti. Sedla jsem si do křesla u ohně a dívala se do jeho poskakujících plamínků.

Povzdychla jsem si a postavila se. Poklonila jsem se a udělala pukrle. ,,Oyasumi nasai, Lady Otokage." otočila jsem se, pohodila vlasy a s flétničkou v ruce jsem odešla z kanceláře.

Zdvihol som sa a pomaly pobral k dverám.
Aj tak si nespomeniem, kde som ju už videl.
Slušne som sa Tsukiko pozdravil a opustil miestnosť.

Pomalým krokem jsem došla ke kanceláři a slušně zaklepala na dveře.

Nasledoval som ju. Našťastie som mal pre svoje povolanie kľúče a keďže Tsuyu už zaklopala, iba som otvoril dvere a vošiel dovnútra.
Predstava, že sa tu neupratovalo už 24 hodín, ma dostáva do zúfalstva.

Vešla jsem hned za Kaguyou a zůstala stát u stolu Tsukiko.
,,Dobré odpoledne, Tsukiko-sama." udělala jsem pukrle a pousmála se.

"Ja som sa dostavil ako každý deň."
Postával som pri dverách a čakal na pokyny.

"Vítám vás oba... Kaguyo, prosím tě o čaj a prosím, co ten dům?" zahleděla jsem se na něj a poté kývla na Tsuyo. "Hime, jsi připravena? Až přijde Kenji, tak vám sdělím misi..." upřela jsem na ni oči.