Kancelář Otokageho

Rukou jsem si zakryla ústa, když jsem se jemně zasmála. "Jak říkám, roztomilé!" pousmála jsem se. "Víno, měsíc, noc, sladké řeči, sami dva... sladké, jako kostka cukru!" usmála jsem se medově.

Cítil som ako sa červenám. Pozrel som sa znova na mesiac. Hmm, ano.

Ještě chvíli jsem ho pozorovala. "Řekni, proč Oto?" naklonila jsem hlavu na stranu. "Proč zrovna tahle vesnice? Proč sis nevybral jinou?"

Keďže si sa ma ujala tak som ti to musel nejako splatiť. Tak som tu. Usmial som sa.

"Jsem ráda, že jsem to udělala... jsi prospěšný, důvěrný... Orochimaru měl vždycky štěstí jen co je pravda. Shromažďovalo se tu tolik dobrých ninjů a on je zabíjel kvůli vlastní potřebě,... bláhové, musel zemřít!" dívala jsem se na měsíc. "Věříš v to, že se změní svět,... že ho dokážu změnit já? Nebo jsi názoru jako Mizukage? Popravdě..."

Otočil som sa na ňu. Verím v teba, ty to dokážeš. Milo sa usmejem. Eh.. Lady... Mlčal som.

Pousmála jsem se. "To je dobře... jinak bych byla zlá, vždyť mě znáš!" usmála jsem se sladce. "Musíme najít tu holku s kamenem u Akatsuki..." skousla jsem si ret. "Doufám, že nám ta vůdkyně pomůže... konec konců to od nás měla milost! Měla by být vděčná!" odfrkla jsem si a pohodila vlasy.

Nó, a ona ma chcela zabiť... Trošku som sa začervenal. Pozoroval som mesiac.

"Vůdkyně Akatsuki... musela nějak demonstrovat svou sílu, vůdcové zla to hold mají v popisu práce... snad by ses jí nebál?!" ušklíbla jsem se. "Já se naopak na setkání s ní docela těším... zatím jsem měla čest jen s Kage... Akatsuki... to tu ještě nebylo!"

Ano, ale pôjdem s tebou! Chcem jej povedať svoje. A nenechám ťa ísť samú. Usmejem sa.

Znovu jsem se zahihňala. "To já jsem tu Kage! Já mám chránit tebe!" pak jsem ale zvážněla. "Zatím si nejsem úplně jistá, kolik toho umí, ale ovládání krystalů není lehce přehlédnutelné záležitost... na to je i krev krátká a jak by fungoval blesk a vítr si nejsem jistá..." zamyšleně jsem si pohrávala s pramínky rudých vlasů. "Asi by nebylo dobré obrátit si proti sobě Akatsuki... alespoň do té doby, dokud budou využitelní!" pousmála jsem se křivě.

Hmm.. máš pravdu. Pozriem na ňu.

"Hai.... takže se budeš chovat slušně! Svoje sexistické narážky a výstupy si necháš až nám už nebudou prospěšné... jasné?!" pousmála jsem se lehce.

Čo?! Pozrel som na ňu trochu urazene. Hmm. Dobre, budem poslúchať. Usmejem sa.

Lehce jsem do něj píchla prstem. "Jen se nedělej.. pubertální výrůstku!" dlouze jsem zívla a protáhla se.

Už dávno nie som puberťák! Zasmejem sa.

"A proto to uvádíš do rozpaků vůdkyni Akatsuki!" přikývla jsem s úšklebkem. "Co o ní vlastně víš? Tak celkově... rodina, původ a podobně?"

Má prsten.. Takže má manžela. Zamyslím sa.

Pousmála jsem se. "Tak to asi nebude tak necitelná, jak by měla správná Akatsuki vůdkyně být.. to je příznivé. Už vidím naše setkání. Jen co přijde, bude dělat velkou šéfku, drsnou a chladnou, zastraší nás..." zahihňala jsem se. "To bude zábava!"

Nakoniec ti aj tak padne k nohám. Zasmejem sa.

"Otázka je, v jakém stavu to bude nutné... zdali dobrovolně, nebo na části!" zasměji se. "Uvidíme... určitě to ovšem bude zajímavá schůzka... tak prosím nedělej nic, co by ji přinutilo zkrystalizovat tě... konec konců připravit tě o končetiny mohu i sama!" opřela jsem se zády o ze´d a zavřela oči. Byla jsem docela unavená. Kdepak cestování, to není pro mě...

Nechceš ísť už spať? Vypadáš dosť unavene. Usmial som sa a poškrabkal som sa na hlave.

"Ummmm..." přikývla jsem skoro neviditelně. Svěsila jsem nohy zase zpátky a vešla do místnosti. "Doufám, že Kaguya najde nějaký dům, spát tady už je neúnosné..." povzdechla jsem a začala si stlát gauč. /Děs, vůdce vesnice, Bůh nového světa a spí na gauči o.O xD/. "Dobrou no Kenji... a děkuji za příjemný rozhovor. Až budeš mít chuť, stav se na čaj!" pousmála jsem se mile.

Ak chceš môžeš spať u mňa. Usmejem sa a čakám čo odpovie. xD

Chvíli jsem mlčky upravovala gauč. "Hmmm... jestli máš postel, pak jsi nejšťastnější člověk na zemi! Ovšem... kdybych přijala, stejně bude jeden z nás muset spát na gauči... a já na tom zas tak špatně nejsem, abych vyhazovala lidi z vlastních postelí." pousmála jsem se své dedukci.