Kancelář Otokageho

Možná jsem to přehnala..... pomyslela jsem si ale řekla jsem konečně to co mi leželo na srdci, opřela jsem se o stůl a mírně sklopila hlavu

Mne doceela trvalo než som sa sem dostal lebo som lietať nevedel XD .
A pešo to trocha zabralo no nakoniec som sem prišiel a zaklopal som na dvere kancelárie mal som ale pre istotu ságe mód .

"Vstupte!" hlesla jsem tišeji a podívala se ke dveřím

Ako som ju počul vstúpil som dnu akosi sa mi ale v hlase niečo nezdalo .
Pozrel som k nej potom .
"Zdravím umm tak čo stalo sa niečo pokiaľ som sem nestihol príjsť ?"

"tolik věcí, ještě jednou se omlouvám že jsem odešla tak narychlo." řekla jsem mu

Ja som sa len usmial .
"To nevadí aspoň som sa prešiel malá prechádza neuškodí .
A stalo sa niečo čoby mám keď tak vedieť aj ja či všetko v poriadku ?"

"Ne nic co by jsi mihl dělat." pokusila jsem se o úsměv "A však jednu věc bys vědět měl....Konoha mě dala sledovat nevíš náhodou proč?"

"Sledovať ?
Hmmm ... "
Zamyslel som sa a pozrel k nej .
"Nie tak to neviem ... možno chcú len sledovať tvoju činnosť aby si nerobila nič zlé ale to robím ja takže keď tak sa na to pozriem ale malo by to byť v poriadku ale nič iné sa nepodniklo ne ?"
Nakoniec som ale ešte dodal .
"Vážne sa nič zlé nestalo ?
Keby tak kľudne sa vyrozprávaj rád si to vypočujem ."

Jak jsem viděl že Everest odešel a ten týpek tam vpadl předemnou i když jsem tu čekal tak mě to docela dopálilo.Otevřel jsem dveře od kaneláře."Čekal jsem před kanceláří jak jsem řekl ale asi tady má někdo přednost a je mu jedno že tady někdo čeká před ním."

"Ou promiň Tatsuo trochu jsem.....trochu jsem mimo." řekl jsem unaveně
"Naruto omluvil by jsi nás? čekal tu na mě."

Ja som si ho popravde akosi nevvšimol takže som nenamietal a odišiel som za dvere .

Jakmile odešel tak jsem spustil."Promin vím že jsi si sním nejspíš chtěla promluvit ale chtěl jsem se tě zeptat jak to bude pokračovat s naším tréninkem?"

"Slibuju že po misi se ti budu zase věnovat ok? TeĎ toho bylo zase trochu moc najednou." znovu jsem se pokusila o úsměv

"Dobrá víš že když budeš něco potřebovat tak si semnou můžeš promluvit."usmál jsem se a potom odešel pryč.(Přesun)

Ako odišiel čakal som či už tu niekto ešte nieje žeby som sa možno zasa predbiehal no nikoho som akosi necítil tak som sa vrátil .
"Hmm ja som si ho fakt nevšimol XD ."

"V pořádku a já na to zase zapomněla.....jsem ráda, že jsi tady Naruto. Myslím, že ztrácím tu jiskru tkerou jsem měla před smrtí."svěřila jsem se sými obavami

"Ale to určite tak nieje len si viac prepracovaná a keď tu tomu šéfuješ tak toho máš viac a viac takže je zrejmé že keď sa ti to nakopí len tak to nepôjde musíš len vytrvať a keď tak ja ti ak sa bude dať nejako pomôžem a uvidíš zlepší sa to ."
Ja som sa usmial aby videla že to tak aj myslím bol som rád ale keď sa mi zdvôverila .

"Ty mladí mě stejně neposlouchaj." řekla jsem a opřela se o stůl rukama k Narutovi se otočíc zády
"Navíc jsem se teĎ ještě pohádala s Everestem. POtřebovala bych volno."

Ja som k nej trocha podyšiel bližšie .
"Tak každý keď je mladý veľmi nepočúva aj ja som dokonca bol poriadne nezbedný ...
Umm a prečo si sa s ním pohádala ?
A Keby tak si ho sprav ... aj keď na chvíľu niekde proste kde by si zabudla na starosti a nikto by ťa tam nehľadal ."

"jak vidíš našli mě i v hostinci s tebou. A to je právě důvod proč jsem se pohádala s Everestem.....asi na tebe žárlí žárlí možná na to jak s tebou trávím víc času a přitom on za mnou jde jen když mě chce vidět o mích problémech moc neví, vlastně ani já o něm."

"Žiarli ?
Ehm tak nech žiarli ja som ti ale hovoril že tý tvoji obdivovatelia nedajú pokoj ak ti budem nablízku ."
Trocha som sa zasmial ale začal som potom normálne .
"Prepáč ... ehm nechcem ti keď tak robiť nejaké problémi , a keď tak budem chodiť len tak aby som ti mohol pomôcť ale už teraz sa to poriadne nedá keď vidím že čo ti tu robia ... a určite je nejaké miesto kde ťa nenájdu a odpočinieš si nie ? "

"Diamantové skály rodinná skrýš kde jsem byla ukrytá i během války. Jenže já si to nemůžu dovolit. POkud by obdivovatele jak ty říkáš o mě fakt stály byli by t místo tebe a povídali si se mnou." narovnala jsem se "Naruto vážně všechno co ti tu říkám nevykládáš v Konoze či jiné vesnici? Sám musíš tušit že by mě to zničilo." podívala jsem se na něj váhavě

Ja som sa na ňu milo usmial .
"Nie nehovorím viem nemusíš mi veriť aj keď by som mal nič som ani raz nepovedal ...
A ale tak nemôžem aj tebe nič povedať o konohe to dúfam chápeš ale aj tak nemusíš sa báť neprezradím o tebe nikomu nič ja som rád že sa tu takto somnou rozprávaš preto to nechcem nejako zahodiť vážim si toho ."
Povedal som popravde .

"Dík." řekla jsem prostě a narovnala se a otočila zpět na NAruta
"Stejně se mě nikdo nebojí už ne." povzdychla jsem si

"Ale nó ... "
Podišiel som k nej stále sa mi zdala celú dobu taká nesvoja preto som ju tak zľachka objal a pozrel jej do tváre .
"Možno to je tak lepšie ... budú stebou potom možno lepšie ostatný vychádzať ."