First topic message reminder :

"Poprosim si sake a dva pohariky"

Pohladím Reinu po vlasech a trošku ji rozcuchám.

Jo, přesně toho jsem se bál. Každý by to nerozdýchal tak dobře.

Konečně jsem se zase usmíval. Vypadá to, že mi opravdu nehrozí pár facek ani různé přiteplené nadávky.

"No jistě." zase jsem si urovnávala vlasy, pak jsem si zase s klidem lehla a dívala se do stropu a deku si přitáhla blíž k sobě, protože mi trochu táhlo na ramena.

Pomohl jsem Reině přikrýt se. Všiml jsem si, že má husí kůži. Lehl jsem si vedle ní a držel ji za ruku. Byla studená.

Nechceš trochu zahřát? Vypadá to, že je ti zima.

"No tak trochu." pousměju se a zavrtám se pod deku tak že mi jsou zase vidět jen oči, se zájmem si ho prohlížím
"I když si bi, stejně se mi pořád líbíš." pronesu

''no ... pokud je šťastná i ona... tak též jsem ale když není ona, nejsem''

"Tak to teda jsi velice šťasten."

''takže jsi také šťastná ?''
otázal jsem se jí zvědavým hlasem

Reina Kana napsal:"No tak trochu." pousměju se a zavrtám se pod deku tak že mi jsou zase vidět jen oči, se zájmem si ho prohlížím
"I když si bi, stejně se mi pořád líbíš." pronesu

Mrknu na Reinu a po tom co řekla trochu zčervenám.

Snad... snad to není taková vada na kráse... Budu jen rád, když.. si na to nějak zvykneš...

Nevím kam s očima, chvíli jí dívám do očí, chvíli těkám pohledem po místnosti. A u toho si nadávám, že melu hrozné nesmysly. Akorát všechno komplikuju...

"Kdo by nebyl.... kdyby vedle něho byl tak hezký muž." poté jsem se kousla do rtu. Ajej.

úplně jsem strnul a na tvářích jsem zčervenal a došly mi slova

"Já se nedokážu moc dlouho na někoho zlobit, obzvlášť ne na někoho jako ty a promiň jestli ti to bude nějak vadit řekni, ale já .... jsem si už jaksi zvykla." usměju se a políbím ho

Nastalo trapné ticho. "Já to vážně řekla nahlas?" optala jsem se spíše sama sebe.

''h-h-hai''
vykoktal jsem ze sebe a stále jsem byl na tvářích červený

Reina Kana napsal:"Já se nedokážu moc dlouho na někoho zlobit, obzvlášť ne na někoho jako ty a promiň jestli ti to bude nějak vadit řekni, ale já .... jsem si už jaksi zvykla." usměju se a políbím ho

Po jejím polibku jsem se šťastně usmál.

Rei, já jsem si to nevybral. Prostě... ehm... to je jak to je... Ale nic to nezmění na tom, že jsi první holka, která mě zaujala. Ještě předevčírem bych si nepomyslel, že potkám někoho jako jsi ty.

Konečky prstů jsem jí jemně přejel po tváři, jako kdybych se chtěl přesvědčit, že je skutečná.

"To jsem nechtěla... ne jako že jsem to nechtěla říct.... spíš jsem si to měla jen myslet..." říkala jsem nesrozumitelně.

moc jsem jí nerozuměl a nevěděl jsem co říká tak jsem nevěděl co říct

Praštila jsem se do čela a raději zmlkla. Jsem si beztak udělala ostudu.

''jsem rád že jsi to řekla''
přišel jsem k ní a bez dalších slov jsem jí objal

Schoulila jsem se mu v náručí. "To se mi stává často. Co bych si měla myslet, řeknu nahlas." pousmála jsem se.

''to nevadí''
pousmál jsem se

"Když to neni nic zlého... a když mě to hodi do rozpaků, co?" zavřela jsem oči. Chtěla jsem ho poslouchat.

"Tak to vážně nevím co tě an mě zaujalo." usměju se a i já jsem svou ruku nenechala v klidu a položila jí na jeho krk a jemně ho hladila, přitom jsem se k němu přitáhla pro další polibek

''no... já si myslím že je obecně dobré říkat co máme na mysli''
mluvil jsem tichým hlasem a objímal jsem jí

Měla jsem pocit, jako by mi hořelo celé tělo. "Žádný tajnosti.... všechno pěkně narovinu..." šeptala jsem.

cítil jsem jak z ní vychází velké teplo a jelikož byla o hlavu menší než já položil jsem mou bradu na její hlavu a přitiskl jsem se k ní