Cvičiště 1

Snažil jsem se jí hladit, co nejpříjemněji po celém těle a stále líbal její rty. Rozdíl ve výšce jsem si uvědomil až, když mě začalo bolet za krkem, protože jsem byl ještě lehce rozležený. Při polibku muselo být jasné, že jsem se začal usmívat právě kvůli její výšce.

Později jsem při polibku zapojil do hry taky jazyk, něžně jsem se s ním dotkl jejích úst a čekal, co udělá ona dál.

Na chvíli jsem přestal a pošeptal ji do ouška. "Hm.. co teď?" pak jsem se od ní posunul a díval se do těch jejích bílých, okouzlujících očí.

Teď... Vrátila jsem se do reality a trhla hlavou tak prudce, že se mi vlasy rozlétly kolem obličeje. Jen na malou chvíli, ale stejně se mi zdálo, že to trvá dlouho. Jako všechno ten den.
"Teď..." zopakovala jsem tiše a nějak jsem nevěděla, co říct.
"Asi... Asi už půjdu..." šeptla jsem. "Nemyslím, že by se Tsunade-sama tvářila nadšeně, kdyby nás tu teď viděla..."
Ehmm... Proč to říkám? Rozum přikyvoval, všechno ostatní jasně protestovalo. Snažila jsem se na to nemyslet a věnovala mu ještě jeden letmý polibek.
"Budu na střeše sídla." zavrněla jsem mu do ucha jako on mě před tím a ušklíbla se, když jsem si uvědomila, jak to muselo znít.

Mávla jsem mu a s prudce bušícím srdcem jsem se pomalu vydala pryč.

(Přesouvá se)

"Hai, to asi ne," ani jsem si radši nepředstavoval, jak by stařenka reagovala, "zatím se měj, Shijin a neusni tam zase.." uchechtl jsem se.
Jakmile Shijin zmizela, dal jsem se zase do tréninku. I když mi nebylo zrovna nejlíp, kvůli dnešní události se mi trénovalo přímo skvěle.
Začal jsem jako obvykle, "kácel" jsem stromy.

Tak dnes toho bylo dost, vážně dost. Je mi pořád docela fajnově, ale jestli nakonec budu mít tu chřipku, tak to nebude vůbec dobrý.
Bez delšího váhání jsem se vydal pryč ze cvičiště.
"Aspoň, že za sebou mám zase velký kus práce" pousmál jsem se a odešel.

Když už jsem byl v tom správném tempu.. napadlo mě, že bych se mohl trochu rozběhat, navíc jsem tomu přišel na chuť a bavilo mě to.

Tak nakonec se to moje "rozběhání" trochu protáhlo. "No, nevadí. Dnes jsem trénoval výdrž. Od tréninku jutsu si stejně musím na chvíli odpočinout.
"Monumenty.. půjdu si tam na chvilku sednout."

.Přesun.

Tak, dáme se do tréninku. Dnes bych si mohl procvičit reflexy a pohyby. "Kage Bunshin no Jutsu" vyvolal jsem několik klonů, které se do mě pustily a snažily se mě udeřit. Když se mi dařilo vyhýbat se, přidal jsem další klony a další. Takhle jsem to několikrát opakoval.

"Tréninku mám dost, minimálně tohohle kondičního. Na chvíli se musím odpočinout" sedl jsem si na kámen k jezeru, opřel se o něj a pozoroval oblohu.
"Dneska je fakt krásně" přitom jsem vzpomínal na včerejší setkání s tátou Shijin a Mikomi.

Nakonec jsem odešel, bylo už moc chladno a já byl unavený.

.Přesun.

Seděla jsem opřená o strom, byla jsem schovaná, tak mě nikdo nemohl vidět, najednou se ke mě snesl veliký sokol, a nastavil nohu. Vzkaz jsem si převzala a přečetla.
"Suna...Jen je potřeba najít Alliiho." vstala jsem a oprášila se. Prohlédla jsem si okolí a šla hledat Alliiho.

Při příchodu jsem si v hlavě přehrával celý dnešek, Nemůžu uvěřit, že k tomu vážně dojde. Sedl jsem si na velký kámen, na kterém sedává Tsunade a čekal jsem tu na ni. "Ať se stane, co chce... Já Konohu budu bránit do posledního zbytku mých sil!"

Už jsem začínal být nervozní, tak jsem se zvedl. Vytvořil jsem několik klonů a poslal je hledat do ulic Konohy.
Určitě má něco na práci, nebo se připravuje. Ale blíží se to měla by si pospíšit.
Dal jsem ruce za hlavu a opět se opřel o kámen.

Slyšel jsem rány a hluk. A kua
Vyběhl jsem ze cvičiště, snad Tsunade najdu někde cestou.


.Přesun.

I s Mikomi jsme se objevili na louce, dál od stromů. Pustil jsem ji a postavil před sebe. Byla zde pouze louka, za Mikomi malé jezírko a kameny kolem nás.
"Jsem přece student Tsunade, tak si to musím vyzkoušet," bez váhání jsem vzal v průměru asi metr velký balvan a hodil ho po Mikomi. "Stále jsi chtěla trénovat, tak teď to máš! Navíc zjistím, jestli se tvé tělo už reaguje normálně."

Tohle bylo nechutně zákeřné... Nestihla jsem se ani pokochat místní přírodou. Vytřeštila jsem oči na letící balvan a instiktivně použila Kaiten.



"S takovou elegancí bys ten šutr neodrazil viď." ušklíbnu se. Hm, že si ale dovoluje, jen co je pravda.

"Jsem zvědav, jak dlouho to vydržíš, takhle dál odrážet!"
Došel jsem ke kameni, který jsem odtáhl. Byla to malá skrýš plná věcí po tréninku s Tsunade. Postupně jsem si bral věci.

Co jsem mu kdy udělala že mě tak trestá? Sepjala jsem ruce a zkoncentrovala čakru. Během vteřiny jsem kolem sebe vytvořila čakrovou síť. Stála jsem v jejím středu a soustředila se na to, aby nepropustila ani smítko.



Heh, nejsem ještě docela fit... Dlouho tu síť opravovat nemůžu...

Připravila jsem si ještě jeden tah a dál udržovala síť celistvou.

Probleskl jsem se před její sít a udeřil do země. Zemina kolem nás se roztříštila, i pod Mikomi a tou sítí. Vyskočil jsem do vzduchu a složil pečetě a pak pohodlně dopadl.

Klopýtla jsem a ztratila rovnováhu. Síť jsem zrušila a snažila se vyhnout prasklinám. Mé pohyby připomínaly pravděpodobně opilce. Zuřivě jsem máchala rukama a snažila se doskákat do bezpečí. Nakonec jsem kecla na zadek.

"Dobrý tah, už jsem se bála, že tě to nenapadne." pousmála jsem se a znovu se vyškrábala na nohy.

Ne, to dělat nebudu. Skončila by na vozíku.
Zkřížil jsem prsty a vyvolal šest klonů. Které ji pomalu oběhli, připravil jsem se na další tah.

Hmmm. Začíná to být zajímavé. Kage bunshin... to jsem nikdy neměla moc v oblibě. Naštěstí už mám více prostředků jak proti tomu bojovat. Nechám ho jít napřed aby byla větší zábava.



"Tak pojď, ale počítej s tím, že všechno vidím." pousmála jsem se. Nemůže oklamat moje oči.