Cvičiště 1

Nás šest se rozběhlo na Mikomi. S cílem udeřit ji.

Klidně jsem stála a nechala všechny klony přiblížit se na dosah. Díky byakuganu jsem je mohla pohodlně kontrolovat. Když už se zdálo, že se nechám udeřit, roztočila jsem se kolem své osy.

"Hakkeshō Kaiten!"

GIFSoup

Hned jakmile se dotočila, já se opět probleskl až k ní a využil její chvilky nepozornosti po kaitenu.

Díky byakuganu jsem si všimla, že stojí u mě. Z celého těla jsem uvolnila čakrové jehly, ale víc jsem nedokázala, neboť jsem dostala příšernou ránu do hlavy a letěla vzduchem. Opsala jsem krásný oblouček a rozflákala se o nejbližší strom. V zádech mi křuplo a já jela po kůře stromu k zemi. Ztěžka jsem dopadla do trávy a zůstala opřená. Dívala jsem se před sebe naprosto bez zájmu. Měla jsem vyražený dech. Nevěděla jsem zda si třít čelo, nebo odřená záda.

To si teda dovolil příliš... Za tohle mu u Shijin naordinuju speciální čaj.

*Poof* klon, který odpinknul Mikomi se vypařil po zásahu jehlami. Já se zvedl ze země, po chvilce vzpamatování z kaitenu. "Docela dobrý, celkem se mi zamotala hlava a bolí to jak sviňa," uchechtl jsem se a došel s protahováním k Mikomi.
"Jsi v pohodě, promiň, zvyk z tréninku Tsunade. Tenhle trénink je stejně nejúčinnější, i kdyby z tebe nic nebylo, na bolest si zvykneš."

Upřela jsem na něj poněkud přiopilý pohled. Vstala jsem a chytla ho za límec.

"Snažíš se mě zabít a přitom po mě řveš když trénuju? Jsi schizofrenní maniak nebo co?" pak jsem ho pustila, protože mě ostrá bolest v zádech znemožňovala cokoliv dělat.

"Až budu úplně fit tak poznáš co je bolest." zavrčela jsem. Dvakrát na stejný trik neskočím. Příště se nebudu jen bránit, ale to si on ve své pýše neuvědomuje.

"Říkal jsem, že už jsi v pohodě. Platilo to pouze do odpoledne, teď večer už jsi v pohodě. Jsem přesný lékař," pověděl jsem naprosto upřímně s pohledem upřeným do jejích očí.
Odsunul jsem ji od stromu a položil ruku na záda.

"Spíš jsi politik. Umíš všechno okecat tak jak se to hodí tobě do krámu." pravila jsem odměřeným tónem. A navíc je to sadista. Všichni lékaři jsou sadisti. Teď už to vím na sto procent!

"Hee..heeeej opatrně s těmi zády, většina mé kůže zůstala na tom stromě." dodala jsem napůl žertem. Sakra připadám si jak neschopný mrzák. Kdybych byla jako 90% místního osazenstva, půjdu machrovat na geniny.

"Ts.." odfrkl jsem.
Projížděl jsem jí mezi lopatkami a pomalu uvolňoval léčivou chakru.
Zasmál jsem se jejímu napůl žertu. "Hlavně si z toho nic nedělej, někoho jako jsem já jsi stejně nemohla porazit. Není to tebou, ale mnou," pověděl jsem jistým hlasem.

Ani jsem se nenamáhala tím abych se otáčela. Nechala jsem se léčit.
"Pýcha předchází pád. Jsi tak samolibý, že sis ani neuvědomil, že jsem celou dobu používala obranná jutsu. Z mého potenciálu jsem použila necelých 20%." pokrčila jsem rameny.

"Byla bych tě brala jako svého rivala, ale mám mnohem vyšší cíle, promiň. " pravila jsem s úsměvem a dívala se kamsi do dálky... Je tolik možností co se mi naskýtá... nevím kterou dřív...

"To určitě," zahuhlal jsem. Doufám, že na mě zase nejde rýma.
Z léčení jsem přešel na masáž.
"Kdybych tě zasáhl já, nebo klon dvěma prsty, tak už tu nejsi, zlato."

V duchu jsem si malovala svou růžovou budoucnost a z plkání Alliiho jsem si vůbec nedělala vrásky.

"Cože? Kdybych do toho souboje šla naplno tak zemřeš na vnitřní krvácení a k nějaké ráně prstíčkem se vůbec nedostaneš." vyplázla jsem na něj jazyk.

"Ale to jsou jen kdyby... pravdu bychom zjistili jedině v souboji na život a na smrt. Jinak do toho nikdy nepůjdeme naplno." uzavřela jsem tu debatu.

"Hm.. tak to jo," uzavřela debatu, v tom případě se konečně můžu optat. Stále jsem pokračoval v masírování.
"Ale teď vážně. Co to máš za hrůzu na hlavě?" řekl jsem se zvláštním výrazem a očima zahleděnýma na ten podivuhodný drdol.

Aniž bych měnila tón hlasu tak jsem odpověděla.

"Ten drdol je velmi praktický. Nelítají mi vlasy do obličeje. Možná ho ještě dozdobím havraníma perama. Zároveň v tom vypadám sexy." pravila jsem s vážným výrazem.

"Vystihuje to mou osobnost. Ale tomu ty nerozumíš."

"Jestli ti jde o praktičnost, tak jdi do hola, tohle je praktický jak noha," jednou rukou jsem ji za něj vytahal, "ještě ti někdo utrhne hlavu a to potom budu dávat, sice lehko dohromady, ale bude to na dlouho."
Doufám, že to nevezme vážně, to bych nejspíš sahal po zbrani.
"A sexy?! No, jsi přímo k sežrání."
Její poslední větu jsem neslyšel, protože se to plácání nedalo poslouchat. Pokračoval jsem v masáži a mezitím prohlížel ta zranění. Už se to vážně celkem zahojilo.
Zajel jsem jí pod top, protože bylo potřeba nahmatat její kůži a zjistit, jak na tom je.

"Někdo kdo má na hlavě něco, co připomíná koště mimo provoz má co říkat. Jsi příliš konzervativní, nedokážeš ocenit originalitu a osobitost." pohodila jsem hlavou a mrskla mu vlasy do obličeje.

"A to že jsem sexy neznamená, že mě musíš pořád ohrabávat. To tvoje vyšetření ti trvá nějak dlouho." rýpnula jsem si.

"Pfrfpfrf.." odkašlal jsem si, protože mi její vlasy zůstaly v puse.
"Já ti dám koště," dal jsem jí pohlavek, "tobě zase chybí úcta ke starším a zkušenějším." Upřímně? Baví mě to.
"Promiň, nemůžu si pomoct..." dodal jsem, ošmatal jsem ji a opět pokračoval v masáži. Už to je dobré.

Tázavě jsem se na něj podívala. To on má být ten starší a zkušenější? Na to se umí vymlouvat každý.

"Úcta mi nechybí, ale tebe nějak nepovažuju za něco víc než jsem já. Nevím jak je to jen možné." pokrčila jsem rameny a pousmála se.

Snaží se být v klidu ale bublá to v něm. Já to prostě vím.

Široce jsem se usmál na její tázavý pohled.
"To je zvláštní, nešaháš mi ani po kotníky a je tu úplně skvěle poznat, že já jsem ten inteligentnější."
Pomalu jsem přejížděl od lopatek k bedrům a zase nazpátek.

Vstala jsem aby mě nemohl už víc osahávat.

"Když ti to dělá dobře, tak tomu věř. Nepotřebuju se chválit, protože mám uznání od druhých. Třeba se ti ho taky jednou dostane." mile jsem se usmála, naklonila se k němu a rozchuchala mu ten košťatový účes.

"Ale to budeš muset ještě hodně papat polívčičku a málo bumbat čajíček." neodpustila jsem si rýpnutí.

"Ehm.. stejně jsem chtěl končit."
Po jejím pohlazení jsem vstal. "Moc si věříš, až najdeš někoho, kdo řekne, že tě uznává, dej mi vědět," mrkl jsem na ni a mile se pousmál.
To je trubka, taky bych jí přál, aby se něco takového zažila...

"Tak já si moc věřím? To sedí od takového egoisty jako jsi ty. No a určitě s tou úžasnou novinou poběžím právě za tebou." pravila jsem a začala se procházet. Už mi bylo podstatně lépe.

Hmmm, chtělo by to naučit se nějakou novou techniku... 128... třeba...

Koukal jsem na nebe, na mraky a na ptáky, kteří vytvářeli dokonalý kontrast barev. Bílá a černá. Mikomiiny slova jsem úplně ignoroval a neposlouchal. Tak nějak mi zapadaly do sebe a stávaly se nezajímavými.
Hmm... měl bych pokračovat v učení Fuuinjutsu, už jsem to pekelně dlouho flákal.
"Tak zatím?" řekl jsem tázavě a nejistě.

Aniž bych se na něj otočila jsem pokračovala ve volné chůzi.

"Zatím čau. A moc se neflákej." dopověděla jsem a odešla pryč, aniž bych měla jasný cíl.

přesun.

Chvíli jsem pozoroval její odchod a potom zamířil pryč.

.přesun.