Cvičiště 1

Nechápavě jsem sledoval, co se dělo. A potom spěšně odpověděl, "Hai, mám nastudováno spousty svitků a knih věnoval jsem tomu den a půl."

"Den a půl?! Tomu musíě věnovat strašně spoust času! Teď buď v pozoru." postavila jsem se před míč.
"Kage bunshin no jutsu." vytvořila jsem pět klonů.
"DÁVEJ POZOOR!"

"Nojono..." drmolil jsem si pro sebe.
"Huh.. co to?" 'boom'..
Rychle jsem vstal, jakoby se nic nestalo "Co to sakra mělo bejt?!"

"To měl být menší trénink tvých reakcí. Ukážu ti, co všechno musí lékařský ninja zvládat. Lékařský ninja přitahuje útoky jako magnet. Víš proč?"

"Myslím, že vím.." řekl jsem neutrálním hlasem. "Ale vážně jsem nečekal, že po mně budete kopat míč, Tsunade-sama!"

"Byla to jen příprava! Nejsi dítě, tak se k tobě tak nebudu chovat!" zakřičela jsem na něj.
"Tak proč?"

"Kvůli tomu, že když jde o souboj ve skupině, lékařský ninja je ten na koho útoky jdou první, aby potom nemohl poskytnout jakoukoliv pomoc svým kolegům." řekl jsem s naprostou jistotou.

"Ano! Lékařský ninja je trnem v oku pro všechny jeho nepřátele. Zvlášť v těchto těžkých časech, kdy nevíme, jestli se proti nás obrátí Kiri či Suna, díky spojenectví znají naše síly, my taky jejich..ale tajemství byla vyřčena..Musíš se krýt!" rozběhla jsem se proti němu a udeřila ho do břicha.
"Proč se na mě nedíváš!? K čertu! Vždy..vždy sleduj pohyby nepřítele. Přiučíš se a pochopíš jak a kdy bude útočit. Sleduj ho nikdy z něj nespusť oči."

(odloženo na zítra^^)

Úder mě odhodil několik metrů dozadu *Kso..*
Zvedl jsem se a rozeběhl se proti Tsunade. "Já se dívám!" zakřičel jsem a při běhu dal prsty k sobě.

Vytvořil jsem čtyři klony, jeden nahradil mě samotného, ty pak proti Tsunade dál běžely. (Já sám jsem pomocí jsem se přemístil na strom nedaleko)

Ještě jsem měla vytvořené čtyři klony, které teď ke mě přiskočily. Všichni čtyři jsme se postavili zády k sobě a vyhodili kunai na klony.

Jakmile klony bouchly udělal jsem pár pečetí a vyskočil ze stromu na zem.


Mířil jsem na Tsunade a klony.

Udělala jsem pečetě a jakmile mě ty věci zasáhly, tak udeřily do polena.
"Teď já! Doton: YOmi Numa!" stála jsem za ním a udělala pečetě. Allii se propadl do bahna a nemohl ven.

"..Už je to tu zase..." jakmile jsem tuto větu dopověděl, na něco jsem si vzpomněl.
Kousl jsem se do prstu a doskládal pečetě. "Kuchyiose no Jutsu"

Objevil jsem se nahoře a poskládal pečetě, znovu.

"Používat na mě vlastní jutsu." zakroutila jsem hlavou.
"Jak pošetilé. Odvolej jutsu a začni trénovat. Já si teď musím něco zařídit." vydala jsem se směrem k centru konohy.

Zarazil jsem se, *Stařenka vážně odchází?! Hmm.. celkem zvláštní, ale nechám ji odejít*

*Zase stařenka..? Kam Tsunade-sama jde, Allii-san?*

Lekl jsem, až jsem málem spadl z Katsuyu*Něco si musí zařídit* sedl jsem si na ni a pozoroval Tsunade-sama, jak odchází.

*A proč jsi mě zase vyvolal, Allii-san?*

*No, protože jsme s Tsunade-sama trénovali, ale asi ji nějak urazilo, že jsem tě vyvolal v boji s ní. Už zase můžeš jít, Katsuyu. Děkuji ti*

*Hai, nashledanou, Allii-san*

Katsuyu se vypařila a já se dal do trénování 'Chakura Zougaku no Chikara', dnes jsem to začal zkoušet na stromu..

Po dlouhém tréninku, který jsem tentokrát prováděl opatrněji, jsem se dostal na kraj svých sil. "Pro dnešek už toho bylo dost" tiše jsem sám sobě oznámil a bez přemýšlení jsem se vydal do sídla Hyuuga klanu.

Po příchodu na cvičiště jsem si dal krátkou rozcvičku. Hned na to jsem se dal do tréninku 'Chakura Zougaku no Chikara'.

Po několika hodinách nepřetržitého tréninku jsem toho měl dost. Stromy v lesíku nevypadaly jako dřív. *příště budu trénink provádět vážně jinde..*

Zakručelo mi v břiše "Tak to vypadá na ramen!" oklepal jsem si ruce a s úsměvem se vydal do ulic Konohy.

"Tak tady to je," místo vypadalo normálně, klasické prostranství s pár stromy a malým jezírkem.
Jemně jsem jí stiskl ruku, "líbí se ti tu?" při otázce jsem se koukal zasněně do jejích očí.

"Je tu hezky." zavrněla jsem a nějak jsem nevěděla, co dělat dál.

Chvíli jsem se dívala do jeho očí, ale pak jsem s úsměvem zvedla oči do korun stromů.
"A co teď?"

Naklonil jsem se k ní blíž a začal ji líbat rty.
Kdyby viděla stařenka, co tu dělám, tak se bude víc než zlobit, ale teď tu není a já si tuhle krásnou chvíli užiji, co nejlépe.

Jednu ruku jsem jí položil na bok a druhou šimral bedra. To co se dělo se nedalo slovy popsat, snad jen, že to bylo nezapomenutelné.
Chvilku jsem vzpomínal na náš první polibek a jak to vůbec celé začalo, stále jsem pokračoval v polibku, ruku z beder jsem přesunul na její jemné vlasy a začal si s nimi pohrávat.