Cvičiště 1

Protočil jsem oči v sloup. "Myslím, že nedávno bylo tréninku až až.." zavrtěl jsem hlavou a snažil se nemyslet na smrt Mizukage. Suna, byla tady i Suna... že by? Ne.
"Hmm.. nemáš náladu na ostatní?" podíval jsem se na ni a stále myslel na jedno a to samé, na ten útok. Kso.. "Jak jsi na tom se studentem?"

Otřásla jsem se při vzpomínce na Konohu v troskách.
"Právě proto tu trénuju. Abych příště nebyla tak nemožná." vyhledala jsem Alliiho pohled.
"Nechápu jak někteří lidé můžou být tak bez starostí... a... co se týče mého studenta, vede si dobře. Jako jediný z mého týmu má smysl pro zodpovědnost." znovu jsem si povzdechla. Je to radost mít svůj tým, ale starost především.

"Zkrátka už jsem se tak narodil, jen málo věcí mi dělá starosti a když se takové věci najdou, zrovna moc je nefiltruji," mrkl jsem na ni. "A co zkoušky?" Už by to chtělo tu druhou část.

"Zítra mě čeká dojemná úvodní řeč u Lesa smrti. Musím to pojmout tak, aby brali zkoušku vážně, ale zároveň aby s brekem neutekli domů." ušklíbla jsem se. Ještě štěstí že do toho pitomého lesíku jít nemusím. Bude to na dlouho, bude to otravné...
"Nezávidíš, že tentokrát dělám zkoušejícího já?" pravila jsem lehce jízlivým tónem. Už je to dlouho... skoro celou věčnost...

"Tam jich hodně skončí.." zamumlal jsem. "Nezávidím, někdo to dělat musí, ale.." hlasitě jsem zívl, skoro jsem nestačil dát před ústa ruku, ".. ale na mě je to už moc otravné."
Podíval jsem se před sebe, na jezírko, kde jsem vždycky čekával na Tsunade. Mírně jsem se pousmál a pak se podíval směrem k nebi.

"Co naplat. Bude se umírat. Počítají s tím." pravila jsem, a lehla si do trávy. Zamyšleně jsem pozorovala oblohu. Něco mi říkalo, že se budou dít horší věci než napadání geninů obřími pijavicemi. To by vysvětlovalo tu moji roztěkanost. Předtuchy? Nesmysl. Ještě začnu být pověrčivá.

"Asi to bude zajímavé," podíval jsem se na Mikomi z vrchu. Asi z toho nemá moc dobrý pocit.

Beze slova jsem vstala a odešla. Během pár vteřin jsem se ztratila ve tmě. Občas jsem se zadívala na hvězdnou oblohu. Cítila jsem se všelijak, jen ne dobře. Už pár dní. Něco se stane... ale co? Proč mám v sobě ten zmatek?

Dorazil som na toto miesto .
Zobral som do ruky svoju katanu ktorá vyzerala normálne lenže viedla chakru a mala čiernu rukoveť .
Vytvoril som čo najviac klonou ale tý meč v ruke nemaly .
Ja som potom proti nim začal bojovať .

Zastavila jsem se kousek od Ryuujiho a sledovala ho smutnýma očima.
Pomalým krokem jsem šla blíž, na mém výrazu byl vidět neuvěřitelný smutek.

Zacítil som prítomnosť Shijin .
Preto som skryl meč do puzdra a hodil som si ho na chrbát .
Porozhliadol som sa uvidel som ju šiel som k nej no v tom som zbadal jej pohľad v tvári.
"Shijin stalo sa niečo ?"
Opýtal som sa jej hneď ako som bol bližšie
Chcel som vedieť z čoho môže vyzerať tak smutno .

"Mám za úkol informovat všechny Chuuniny a Jouniny o dnešní poradě. V 19:00 v tajné poradní síni." trhla jsem s sebou, když mi projelo tělem nepříjemné zamrazení.
"Assasin Senju, Nanadaime Hokage... " naprázdno jsem polkla. "Je mrtev."

"On ... zomrel ?"
Zopakoval som neveriacky a sklopil som tak trochu uši .
Ako si pametám on ... sakra ako to len ...
"A vie sa ako zomrel ?
Alebo kto to spravil ?"

"Zemřel spolu se Sasukem Sarutobim." znovu jsem s sebou trhla.
Na emoce bude čas později... Musí být... Musí...
"Ostatní je tajemstvím... "

"No a máme tam ísť teraz hneď či až presne o tej siedmej ? "
Opýtal som sa ešte .
Chcel by som sa o tom dozvedieť viac ...

"Až o sedmé... Já musím ještě ostatním oznámit, že se porada bude konat." na chvíli jsem zase zavřela oči.
"Jak se to mohlo stát...?" sama jsem nevěděla, proč se ptám.

"Aj já..." povzdechla jsem.
"Ale mám toho ještě dost, nemusíš se mnou chodit." přešla jsem k němu blíž.
"Jen ještě... Nechceš mě políbit?" pokusila jsem se o smutný úsměv.

Keď bola bližšie pohladil som ju po tvári v tom som sa k nej priblížil bližšie .
"Umm tak keby idem stebou vôbec mi to nevadí hlavne že si tam ty ... "
Poviem potichu .
"Hlavne nebuď smutná dobre ?"
Ako som to dopovedal tak som jemne spojil naše pery .

Užívala jsem si jeho blízkost, ale po chvíli jsem se odpojila.
"Povinnost volá. Jestli chceš, pojď se mnou..." povzdechla jsem a po chvíli jsem se rozběhla k tréninkovým místnostem.

(Přesun)

ja som šiel teda za ňou .
Ako vždy Rongu ma tiež následoval .
(presun)

Konečně doběhnu na cvičiště. Nikde nikdo, takže tu bude klídek... pomyslím si a postavím se do útočné polohy. Mám jasnou a čistou mysl. Člověk se musí 100% soustředit. Absolutně se uzavírám do soustředěného stavu. Začnu zkoušet rychlost jakou vytáhnu katanu a zaútočit. Po chvíli začnu zkoušet různé výpady a útoky.

prišiel som na cvičisko a čakal na nich

dorazil jsem chvilku po Hizashim a čekal na senseie

Přišel jsem na cvičiště se zástupem svých studentů.
"Takže, nejdřív se trochu představíme, řeknete co máte rádi, váš životní sen, koníčky a podobně," prohlásil jsem trochu líným tónem.