Cvičiště 1

Takže takhle to je... A já si lebedím, jak se mi to skvěle podařilo ututlat.
"Přijít může, ale to je tak jediné." pousmála jsem se. Kdybych se stresovala a trpěla stihomamem, jenom to zhorším. Líně jsem se protáhla a připravila se na boj.



"Tak předveď co v tobě je." zamrkala jsem a prohlížela si ty divné výboje. Používá raitonovou chakru podobným stylem jako já svůj juuken. Ten sice také umí částečně paralyzovat, ale pokud to Katashi dotáhne daleko, bude ta paralýza mnohem citelnější než tu kterou umím já. To by mohlo být zajímavé.

* No nevím...pokud zvládl udělat tohle...tak přijít sem....zřejmě pro to nebude nějak velký problém...no...ale měl bych se soustředit na boj...pokud se budu zatěžovat zbytečnými starostmi které se netýkají současné doby tak můžu skončit zle... * pomyslel jsem si a znova si jí prohlédnul a hlavně její oči.¨
* Hmmm...takže si toho asi všimla....škoda...měla to být nečekaná věc...takže teď to bude jen o schopnostech * pomyslel jsem si a pousmál jsem se do prázdna.
" Ale nečekejte že vás budu šetřit....jste přeci Jounin...já jako Genin bych neměl být nějaký velký problém " divně jsem se pousmál a pak jsem se trochu přikrčil.Obě ruce jsem dal za záda , ale pouze do pravé jsem vytáhl 2 senbony které jiskřily.Rozběhl jsem se proti ní a když jsem byl asi na půli cesty tak jsem senbony hodil , každý na jedno rameno.Poté jsem běžel dál.Doufal jsem že použije kaiten tak jsem uběhl do strany , a snažím se aby mně neviděla a přeběhl jsem za ní.Poté jsem se zase rozběhl a hodil 1 normální kunai a přešel jsem na boj zblízka i když jsem věděl že proti Hyuugovi je nemožné vyhrát.Kolem mých pěstí pořád byly blesky , ale nebyly tak časté.Útočil jsem dlaněmi , ne pěstmi a spíš to připomínalo bojový styl Hyuugů než nějaké normální Taijutsu.Útočil jsem spíše na břicho nebo na ruce.

"Nešetři mě. Ani já se tentokrát nedržím zpátky." pousmála jsem se a sledovala každý jeho pohyb. Zatím bez hnutí. Dva senbony? Žertuje? Uhnula jsem do strany, takže jsem stála bokem. Senbony okolo proletěly ale bylo to těsné. Neměla bych si tak zahrávat... Katashi se blížil do mých zad. Jako první však byl kunai. Zkoncentrovala jsem chakru do dlaní a kunai odrazila pomocí Shugohakke. Zároveň jsem byla připravená odrazit případný Katashiho útok.

Na půli cesty jsem se nakonec zastavil , takže jsem nepřešel na Taijutsu.* To si ze mně snad dělá srandu....já nechcu přijít k nějakému úrazu...hlavně teď....před Chuninskými zkouškami * pomyslel jsem si a hluboce jsem polkl.
* Sice je to Hyuuga....ale za pokus to stojí...jen doufám že neskončím špatně. * pomyslel jsem si , trochu jsem se přikrčil , koncentroval jsem chakru do nohou a vystartoval jsem proti Mikomi-sensei.Když jsem byl necelý metr od ní tak jsem vyskočil a ve vzduchu jsem se otočil přičemž jsem jí kopl pravou nohou." Konoha Senpū " vykřikl jsem.

GIFSoup

Chce taijutsu? Má ho tedy mít. Ještě štěstí, že mě nezasáhly ty jeho jehly. Jeho kop jsem vyblokovala rukama, nicméně jsem udělala několik kroků nazad a zakolísala. Takže on se naučil toto? Rychle jsem uskočila více dozadu, dokud jsem si nebyla jistá, že jsem opět nabyla ztracenou rovnováhu. Vytáhla jsem kunai a hodila ho po něm. Když mě dokázal takhle rozhodit, poradí si i s tímhle. Stála jsem a čekala co udělá.

* Cože?!Tak to jsem buď tak dobrej...nebo nejede na 100%...Vždyť Konoha Senpū není až tak silné Taijutsu...No..to je jedno * pomyslel jsem si a v duchu jsem se usmál , ale navenek jsem to najevo nedal.
Když jsem dopadl na zem tak jsem uskočil asi o 3 metry dozadu.Pak po mně hodila kunai , kterému jsem se vyhnul tak jako ona mým senbonům.Znova jsem dal ruce za záda , ale tentokrát jsem vytáhl do každé ruky 3 senbony.Koncentroval jsem do nich chakru a hodil jsem ty 3 z pravé ruky a hodil jsem je na ramena.Poté jsem se znova proti ní rozběhl a asi 4 metry od ní jsem vyhodil ty zbylé 3 , které mířily na nohy.Po vyhození jsem se zastavil a čekal , jak se jin ubrání.

Pousmála jsem se. Učí se rychle. Přinejmenším úhybné manévry. Někdy se opravdu stačí postavit bokem a tak zmenšit plochu, kterou je možné zasáhnout. No, ale měla bych se do toho opřít. Jen uhýbat mi nepomůže. Zkusím nový pohyb, který jsem se nedávno učila. Jakmile začal házet druhou dávku senbonů, kousek jsem popoběhla a vyskočila jsem do vzduchu a přetočila se. Díky byakuganu jsem viděla zda jsem dostatečně daleko od těch dotěrných jehel. Dopadla jsem kousek před Katashiho ale nepokoušela jsem se ho nijak zasáhnout. Místo toho jsem ho využila jako další odrazový můstek pro druhé salto.



Pochopitelně jsem nepoužila při závěrečném úderu juuken. Poté jsem se posadila do trávy a držela se za místo, kde mám pečeť. Měla jsem pocit, že pulsuje. Vzápětí jsem si pro sebe zavrtěla hlavou. Asi jsem blázen. Vidím co není. Jaké bylo mé překvapení když jsem nahmatala jehlu zabodnutou v rameni. Já blázen. Dělám si tu salta a dočista zapomenu na to, že mám slepý bod. A pokud jde o něj, jehla se dá nejsnáze přehlédnout. S úsměvem jsem jehlu vytáhla a zahodila.

To že se tomu vyhnula mě nepřekvapilo , ale spíš to že jsem byl její odrazový můstek.* Já nejsem žádné poleno od kterého se někdo odráží!Co si to o sobě myslí?! * pomyslel jsem si , ale musel jsem se tomu zasmát.Poté jsem se otočil na místo kde seděla Mikomi-sensei a všiml jsem si jehly kterou vytáhla.
Trochu nevěřícně jsem se na to díval.* Takže já se trefil....to je dobře...to je sakra dobře!Pokud trefím Jounina...s Byakuganem...tak trefím i nějakého Genina , který ho nemá!A teď by to chtělo vyzkoušet i něco jiného * pomyslel jsem si a pousmál jsem se.
Kolem mých dlaní začaly znova pulsovat výboje elektřiny , ale nebyly tak moc vidět jako minule.A to byl taky účel.Snažil jsem se je zamaskovat tím ,že nepoužiju tolik chakry.Sice to zmenší sílu , ale o tom tohle jutsu není.Jde o to soupeře zasáhnou a ne zasáhnout ho co největší silou.Znova jsem se pousmál a vyběhl jsem směrem k sedící Mikomi.Kousek od ní jsem vyskočil a snažil se zaútočit seshora (dlaní samozřejmě).

Mnula jsem si zasaženou část těla a v duchu nadávala. Byakugan jsem měla naštěstí pořád aktivní a tak jsem se ani nezatvářila příliš překvapeně, když se můj student chystal znovu mě udeřit. Vstávat nebyl čas, takže jsem směrem k němu natáhla dlaň a použila své oblíbené jutsu.



"Šťastný let Katashi-kun." zasmála jsem se a znovu se vyškrábala na nohy. Ale výdrž má, to se musí nechat.

" Cože? " řekl jsem a pak jsem odletěl někam daleko až k tomu lesíku , kde jsem před tím trénoval.Letěl jsem zády přímo na jeden ze stromů a mě nezbývalo nic jiného než se k němu přilepit nohami dřív než do něj narazím.Rychle jsem se otočil nohama ke stromu , a koncentroval jsem do nich chakru.Doufal jsem že to stihnu , ale nestihl jsem a zarazil jsem se nohami do stromu.
* Alespoň že to nebyla ta záda....to bych byl asi někde. * pomyslel jsem si a odrazil jsem se od vnitřku té díry kde jsem skončil , dopadl jsem na zem a začal jsem se vydýchávat.* Sakra...ta to asi fakt bere vážně...doufám že nezapomíná na to , že jsem Genin a nemám takovou výdrž jako ona. * pomyslel jsem si a klekl jsem si na jedno kolenu a po chvíli jsem spadl na zem celý , takže jsem na ní ležel.Zhluboka jsem dýchal a pozoroval nebe.

Pomalým krokem jsem přešla až ke Katashimu. Zvládl ten let lépe než jsem čekala. Byakugan už jsem neměla aktivovaný, chtěla jsem si odpočinout, neboť jsem trénovala ještě dlouhou dobu předtím, než se tu Katashi objevil.
"Gratuluji. Musím říct, že během chuuninských zkoušek o tebe nemusím mít strach. Začínáš rozvíjet svůj vlastní styl a sedí ti. Pokud se naučíš perfektně ovládat raitonovou chakru, jednoho dne budeš rychlejší než já." a mě přibude člověk na trénink, u kterého si nebudu ani v taijutsu jistá. Stejně jako v případě Alliiho nadliské síly.
"A jinak v pořádku? Nic tě nebolí?"

" Arigatō , Mikomi-sensei...Myslím....myslím že dneska jsem si dokázal , to , že jsem se od našeho posledního souboje zlepšil....a pokud jste jela vážně na 100%....tak jsem se zlepšil víc než jsem si sám kdy mohl myslet " řekl jsem s menšími pauzami na nádech a pak jsem si sedl.* Být rychlejší než ona....to by se mi vážně líbilo....ale teď o tom mohu vážně pochybovat....a možná i když budu Chunin...tak na ní nebudu mít...ale vím..že se pořád lepším...a takovým tempem...bude ze mně rychle Jōnin.... * pomyslel jsem si a pousmál jsem se.
" Co?Ne...nic mě nebolí..jsem úplně v pořádku...až na tu únavu " řeknu jí s úsměvem a zavřu oči.

"Ano, děláš pokroky. Tvoji kolegové nejspíš stagnují na stejné úrovni. Talent je k ničemu, pokud člověk netrénuje. Teď si zasloužíš odpočívat, abys měl síly na opravdové zkoušky." pravila jsem a vyskočila si do koruny stromu. Tam jsem se usadila a pozorovala oblohu. Začínám se na chuuninské vážně těšit.

" Mikomi-sensei...já vás lituji...pokud do konce života budete s těmi dvěma v týmu....tak nevím nevím jak to bude vypadat....a ano..je to pravda....pokud člověk svůj talent netrénuje....tak mu je k ničemu...a někdy i ti s talentem nejsou tak dobří jako mistři tvrdé práce....a stejně...zkoušky jsou až zítra takže se na ně ještě pořádně vyspím a naberu energii...takže dneska zřejmě budu ještě trénovat až do úplného vyčerpání " opětoval jsem a zhluboka jsem se nadechl.
" A Mikomi-sensei...kde Vy budete v průběhu 2. zkoušky? " zeptám se.

Na tváři se mi objevil divný výraz.
"Jestli tě uvidím trénovat do naprostého vyčerpání, tak si mě nepřej. Ano, u druhé zkoušky budu, ale pouze vysvětlím potřebné náležitosti. Do průběhu se míchat nebudu, to je pouze na geninech. Věř mi, vím o čem mluvím. To místo na které se chystáte je opravdu nebezpečné. Může vás zabít i obyčejný komár."

" Jo...ale vy mě vidět nemusíte " zamumlal jsem si pod nosem a pak jsem otevřel oči a podíval se na ní." Takže vy jste zkoušející 2. Zkoušky , že? " zeptal jsem se s úsměvem.
* Zabít nás i obyčejný komár...to není dobré...co je to za místo?!Doufám že se mi tam nic nestane...už jak slyším to co říká Mikomi tak mi běhá mráz po zádech...a já tam mám mít 2. zkoušku?!No...bude to ještě zajímavé. * pomyslel jsem si a divně jsem se ušklíbl.Mráz mi po zádech běhal , ale snažil jsem se na to zapomenout.

"Vidím všechno. Kolikrát i to co nechci. A skutečně jsem zkoušející druhé zkoušky. Pokud se tak dá nazvat osoba, která pouze řekne to co musí, vyšle geniny do náruče smrti a pak si hodí nohy na stůl." pokrčila jsem rameny.

" To chápu....ale vy s tím nemůžete bohužel nic dělat , že??Maximálně přihlížet.... " řeknu a oči zase zavřu.* Ty Chuninské zkoušky se mi přestávají líbit čím dál tím míň....nakonec ještě zjistím že 3. zkouška bude boj na život a na smrt a asi skončím...nedokázal bych zabít někoho jen kvůli povýšení na Chunina...to bych už raději byl Genin do konce svého života! * pomyslel jsem si a vyskočil jsem na nohy.Trochu jsem se protáhl protože mi docela ztuhly kosti a dokonce jsem i zívl.Poté mi zakručelo v břichu.Trochu jsem se ušklíbl." No...a já se asi jdu najíst...pokud chcete tak můžete jít se mnou..ale to záleží na vás " řekl jsem a s úsměvem jsem se poškrábal na hlavě.

"Divil by ses, co můžu dělat." ušklíbla jsem se a hodila po něm okem.
"Utíkej, já tu ještě chvíli zůstanu. Potřebuju něco dopilovat."
Potřebuju si vymyslet vhodný proslov ke druhé zkoušce. Nesmí být ani moc tvrdý, aby nám neutekli ale ani moc měkký, aby si nemysleli, že jdou na dětský výlet... Ach, je to někdy složité...

" Yosh!Tak zatím Mikomi-sensei..možná se ještě před zkouškou uvidíme! " zakřičím na ní a vyskočím na první strom a vyběhnu směrem k centru vesnice.Celou cestu mám chakru v nohách abych byl rychlejší , protože jsem měl už docela velký hlad.

Přesun

Seděla jsem tu snad věčnost. Přemýšlela jsem, co to se mnou je. Dneska jsem jak po dvou misích S. Naprosto nepoužitelná. Asi začínám mít obavy z nadcházejících chuuninských zkoušek. Ale proč? Když se týkaly mne, neměla jsem vůbec strach. Ach... to zase bude nepříjemných povinností.

Seskočila jsem z větve na které jsem seděla dost dlouhou dobu a aktivovala byakugan. Prohlédla jsem si ostatní cvičiště. Ten blázen Katashi... Nač mu bude tvrdý trénink a krátkodobé zesílení, když zítra zemře? Zamračila jsem se a byakugan opět nechala být. Procházela jsem se a přemýšlela co budu dělat.

Došel jsem na cvičiště, ani nevím proč. Jen se mi chtělo někde lehnout a užívat si pohody. Chuuninské zkoušky doposud šly mimo mě, ale na souboje se těším. Je pravda, že v lese se možná ještě něco zajímavého stane. Probíral jsem se myšlenkami a pomalu procházel cvičiště. V tom jsem záhledl Mikomi a mírně se pousmál.
Opřel jsem se o strom a čekal, až si mě všimne.

Volným krokem jsem přišla k Alliimu a posadila se kousek od něj. Náš génius lenosti a velkého ega? Co ten tu? Čekala bych, že bude někde baštit ty jedovaté párky... Hm, asi změna stylu.
"Co ty tady? Copak jsi porušil své zásady a přišel sis zatrénovat?" pravila jsem a zahleděla se do blba.

"Hmm, ne. To už není potřeba," ušklíbl jsem se. "Spíš, co tu děláš ty? Na tomhle cvičišti.." přimhouřil jsem oči a čekal na odpověď.

"Baka, trénovat musíš neustále. Jinak vyjdeš ze cviku. Vždycky je co zdokonalovat." zavrčela jsem. Však jsem taky mnohem dál než on... lemrák...
"Hm. Popravdě jsem chtěla jít trénovat na místo, kde mě nikdo nebude vyrušovat. Nemám poslední dobou náladu na ostatní lidi." povzdechla jsem si.