Cvičiště 1

Z každej časti môjho tela mohol vyšľahnúť oheň a v ďaka tomu som už mieril za ňou lebo ma oheň tlačil tým správným smerom .
Mal som v pláne ju udrieť smerom kde mala rameno .
Dával som si ale pozor stále keby brala protiútok .
Rongu mal v pláne zaútočiť po mne .

Udeřit jsem ho nemohla, ale kolem hlavy mi už poletovalo několik chakrových vran a v rukou se vytvořily katany ze stejného "materiálu" Prudce jsem uhnula.
Všimla jsem si, že je znatelně rychlejší, těžko se mi vyhýbá, ale pořád jsem byla Hyuuga. Nebýt toho, už mne desetkrát zasáhl. Odskočila jsem ještě dál a katanu po něm hodila. Ve vzduchu se roztočila a rozpůlila. Jedna polovina mířila na něj, druhá na Rongua. Obě se mohly i vrátit.

Tú katanu som ja mal v pláne chytiť do ruky .
A spáliť ju v nej .
Rong radšej zdrhal XD .
Aj keď mohol vyskúšať tsuugu z fuutonom .

Jakmile ji chytil, díky mému Fuutonu mu z ruky vyšlehl prudší oheň než nejspíš zamýšlel. Bylo to jako neúplný Juuken, co ho zasáhlo do dlaně, než katanu úplně spálil. Ta polovina, co mířila na Rongua se obrátila a mířila mu na záda, aniž by ji mohl vidět.

V ruke mi dosť zabrnelo.
O tom čo mi bolo za chrbtom som nevedel no ja som zasa vyštartoval priamo na Shijin.
Rongu vyčkával .

Do zad mu narazila chakrová katana.
Díky přímému zásahu se doslova "vpila" do těla a jakési "impulsy" přešly skrz celé jeho tělo a na okamžik mu zabránily v pohybu. Jelikož byl uprostřed běhu, nejspíš zakopnul.


(Gomenasai, protáhla se návštěva příbuzných. Vůbec jsem nečekala, že s nimi budu muset zůstat. Měla bych být brzy zpět, ale nemůžu to říct na sto procent, gomene... )

Spadol som na zem nemohol som hýbať telom .
Cítil som v ňom brnenie .
Ja ti už nejako pomôžem .
Ako som ležal na zemi stej strany ma vystrelil do zeme oheň a vymrčtil ma do nema kde som mal pretrpieť tie následky .
Dávaj si pozor na chrbát ...
(v poho )

Zůstala jsem stát na místě a deaktivovala Byakugan.
"Jsi rychlý... " konstatovala jsem. "Nebýt toho útoku zezadu, neměla bych se jak bránit.." pohodila jsem vlasy a usmívala se.
"Ale raději bysme už měli skončit."

Usmial som sa .
A zletel som dolu .
"Umm ale stále na taijutsu proti tebe nemám ."
"Díky za tréning ."
Poviem a mierne sa usmejem
"Už dlho som nebol na misii čo tak časom na niejakú skočiť ?"

Pokrčila jsem rameny.
"Proč ne, ale ještě bych dnes docela ráda někoho viděla. Mám pocit, že bude potřebovat vyléčit... " blesklo mi v očích.
Upřímně řečeno jsem doufala, že Azuma po misi bude potřebovat moji pomoc. Ne, že bych byla škodolibá... Ale chtěla jsem, aby uznal mé schopnosti.

"Ehmm ... no tak to kludne ."

Chvíľu som mlčal .
"Takže Shijin sama si našla niekoho o koho sa chce starať ?
Minule keď si vedela že bol niekto zranený teda niektorý " s tými "
Sebevražednými sklonami to v tedy taký záujem nebol ."
Uškrnul som sa .

Nervózně jsem si prohrábla vlasy.
"Tohle je něco jiného. Spíš mám podezření, že ho nejdřív budu muset zranit sama a až pak ošetřit." krvelačně mi blesklo v očích.
"Provokuje mne a pak se diví, že skončí v kontejneru na odpadky, tse..."

Pozvedla jsem obočí.
"Má krutá stránka?" pak jsem se musela rozesmát.
"Ale hai, i tak se tomu dá říkat. Provokuje... Má neovladatelnou touhu sledovat můj výstřih... S černým fixem v ruce." teď už si mohl domyslet, že rád kreslí.
"Uvidíme, jestli mu jeden Juuken za den stačí. Nicméně už jsem se poučila. Jakmile bude hrozit jeho blízkost, nebudu spát venku."

Zasmial som sa .
A docela ma to chvíľu držalo .
"Tak ... to musí byť teda človek .
No takže vidím že ty sa ako len tak nenudíš ale ."
Rongu ma šiel hryznúť do schvosta na ja som si ho chytil a mal v rukách .
"Nič nebude !"
Povedal som naňho a on sa rozbehol preč .
Ja som vedel že to chce spraviť no nečakal to .
"No a kdeže by mal byť ?
Keď tak já vás budem len sledovať ."

To rozesmálo i mě.
"Hai, ale neboj. V současné době hrozí nebezpečí z mé strany jen jemu." sladce jsem se usmála. "Tedy možná..."
Oprášila jsem si oblečení.
"Mohli bysme se jít projít po ulici, mám docela hlad..." povzdechla jsem.
Dango, dango, dango...

"Umm tak môžme zájsť na Dango ako minule ... alebo rámen ?
Nechám to na tebe .
No a konečne som vyzrál nad Ronguom ja mu dám hrižať mi ocas ."
Zamieril som odtiaľto preč .

Vydala jsem se za ním a při poslední větě jen těžko zadržela smích.
"Hai, hai... Dango, pokud nebudeš proti." dodala jsem ještě.

(Přesun)

presun.

Přišla jsem psychicky vyšťavená z různých povinností. Vybrala jsem si toto místo, jelikož se zdálo, že je tu klid, což jsem si také hned zkontrolovala.

Chm, při útoku na Konohu jsem byla celkem k ničemu. Ale koho by napadlo že existují osoby, které nepotřebují srdce?

Protáhla jsem si ztuhlé svaly a trochu se rozcvičila. Příště budu lepší. Nemůžu se přece spokojit s tím, že nepřítele jen zdržím, než přijde někdo silnější.



Na druhou stranu... co si mám počít s takovýma... zrůdama? Na chvíli jsem se zarazila. A co jsem vlastně já, když mám pečeť právě jako oni? Čeká mě snad stejný osud? Jak moc by mě pečeť posílila, oslabila? Kam až by se posunuly mé schopnosti?
Kašlat na takovou sílu! Podobné berličky jsou pro nuly.



Celý svůj trénink jsem soustředila na zvýšení rychlosti pohybů.

Den co den jsem se vracela na toto místo, kde mě nikdo nerušil. Nebyla jsem si jistá, jestli pozoruji nějaké zlepšení. V podstatě jsem ubližovala figurínám na tisíc různých způsobů. Trénovala jsem nejen údery ale i kopy.



I bez využití čakry to bylo celkem slušné. Věděla jsem ale že nesmím vyjít ze cviku. Že tyhle pohyby musím trénovat každý den. Vlastně to pro mě nebyla nepříjemná povinnost ale něco, u čeho se můžu odreagovat. Chvíli jsem si odpočinula a pozorovala okolí. Byl tu takový klid. Doufám, že to tak zůstane co nejdéle...

Na nebi vysvitla první hvězda. Nad cvičištěm už vládu převzala černočerná tma, ale mně to nevadilo. Naopak. Byla to pro mne výhoda a skvělá šance jak si procvičit svůj byakugan. Aktivovala jsem ho a zahleděla se na figurínu stojící opodál. Zkoncentrovala jsem chakru a najednou vystartovala směrem k panákovi.

Během pár vteřin jsem s ním udělala krátký proces.



Spokojeně jsem se pousmála. Pořád je co zlepšovat, ale pozitivní je, že se mi to daří.

Další den to stejné. Ušklíbla jsem se. Moji studenti se flákají bůhví kde. Co já bych ve svých geninských začátcích dala za mistra, který by mě podpořil a netvářil se na mne, jako kdybych byla největší kripl v okolí. Zdá se, že jsou mnohem samostatnější. Ach, nevím co chci, když jsem sama, vadí mi to, když se kolem mě motá mnoho lidí, také mi to vadí. Jenže mi na těch mrňatech opravdu záleží. Jestli někdo z nich jednoho dne opustí Konohu, budu si to už napořád dávat za vinu.

Zkoncentrovala jsem chakru a volným krokem vykráčela kamsi do koruny stromů. Byla to chvíle, kdy jsem na nic nemyslela a relaxovala. Stála jsem na jedné z větví, zavěšená hlavou dolů. Chvíli jsem jen tak pozorovala okolí a snažila se zbavit všech všetečných myšlenek. Na moment jsem měla pocit, že jsem naprosto splynula s okolím. Pohled na další a další stromy a vzdálené jezírko mi však vnuknul nápad. Opět ve mně zvítězilo mé neposedné já. Schválně jestli to dokážu...



Prohnala jsem se mezi větvemi a rozdávala údery na všechny strany. Skončila jsem kdesi na vrcholku jednoho z nejvzrostlejších stromů. Byakugan jsem nechala aktivovaný a začala padat volným pádem. Tu a tam jsem se chytila nějaké větve, otočila se okolo ní a proplétala se mezi kmeny. Bylo docela obtížné se všem překážkám vyhnout, ale díky mým očím se to dalo zvládnout.

Pomalu jsem se blížila ke svému cíli. Pákrát jsem se pootočila abych se vyhnula posledním větvím. Mimoděk jsem si vzpomněla na Noriho, který jednou dopadl na to nejbolestivější místo... I když okolnosti jeho smrti byly smutné, musela jsem se pousmát. Minula jsem poslední překážku, která mě mohla bolestivě připomenout, kdo je tu pánem a dopadla na vodní hladinu. Podemnou zůstala jen nepatrná vlnka.

Hm, takže načasování dobré... ať si tohle zkusí nějaký Uchiha se sharinganem. Zle jsem se ušklíbla a představovala si, jak jistá ošklivě pomlácená osoba právě dopadá vedle mne, a zahučí pod hladinu.

Přišel jsem na cvičiště , kde jsem myslel že nebude nikdo , kromě nějakých těch panáků.Byl tady dokonce i stín pod stromy takže v případě nouze jsem mohl i odpočívat a voda.Vodu jsem asi viděl ze všeho nejvíc , protože teplo tady bylo , a při tréninku bude ještě větší , takže se mám kde zchladit.Cvičiště však nebylo úplně v pořádku , protože mnoho stromů bylo rozdrcených , nebo přelomených v několika místech.

* Yosh....tady se mi líbí...je tady klid...a hodně věcí k rozbití...i když mě asi někdo předběhl * pomyslel jsem si a znova zahleděl jsem se na rozdrcené stromy , které byly opodál.Znova jsem se zahleděl na vodu a uviděl jsem nějakou postavu , zřejmě ženskou , ale kvůli tomu že mi přímo do očí svítilo slunce tak jsem skoro nic neviděl.

* No...myslel jsem že tady bude úplný klid....a nakonec tady někdo je....ale možná bych z toho mohl udělat test svých schopností proti nějakému člověku....doufám že to nebude nějaký Elitní Jounin , nebo ANBU...to bych asi skončil rychle * pomyslel jsem si , trochu jsem se ušklíbl , ale osobu jsem už přestal vnímat.

Trochu jsem se rozcvičil protože mé kosti a svaly nebyly zrovna v nejlepším stavu.Dokonce mi několikrát něco křuplo v ruce a v nohou , ale bolest jsem ignoroval.Po několika minutách jsem už byl připravený na svůj trénink.

* Takže...asi začneme s Taijutsu....na to se asi budu soustředit během zkoušky * pomyslel jsem si a zaměřil jsem se na jednu figurínu , která si koledovala o zničení.Sice mi nic neudělala , ale představil jsem si že je to soupeř , který mě může připravit o postup na Chunina.

Rozběhl jsem se proti figuríně co nejrychleji jsem mohl.Do nohou jsem koncentroval chakru , takže bych měl běžet rychleji než normálně.Když jsem byl blízko ní tak jsem se skrčil , zespodu jí vykopl do vzduchu , skočil za ní , kopl jsem jí z jedné strany , pak z druhé , pěsti udeřil do břicha a když byla těsně nad zemí tak jsem jí ještě kopl seshora do břicha tak aby se rozbila o zem. Shishi Rendan! zakřičel jsem a figurína se roztříštila.

GIFSoup

* Tse...ona je pouze z pevnější slámy...ale normálnímu Geninovi by to neudělalo asi nic...kso...musím se ještě zlepšit....hodně zlepšit....2. zkouška proběhne za 3 dny...do té doby...budu jenom trénovat! * pomyslel jsem si a uskočil jsem od figurín.Zaměřil jsem se na několik figurín které stály docela blízko sebe.Rozběhl jsem se proti nim a když jsem byl v blízkosti cca 1m od každé tak jsem vyskočil a začal jsem ve vzduchu rotovat pořád dokola. Konoha Senpu! vykřikl jsem , ale ne tak nahlas abych vyrušil osobu stojící na vodě.Figuríny dostaly několik kopů a já pak dopadl na nohy.Až se tak stalo , tak jsem do nic začal mlátit různými útoky dokud se všechny 3 nerozbily.Po několika minutách jsem ukončil svůj Taijutsu trénink, ale zřejmě si jej ještě zopakuju.


GIFSoup

* Takže Taijutsu bychom měli….teď ninjutsu… pomyslel jsem si a znova jsem uskočil opodál.Z váčku na zbraně jsem vytáhl 3 senbony do každé ruky.soustředil jsem do nich svou Raiton Chakru a ta po chvíli začala kolem nich jiskřit.Zaměřil jsem se na jednu figurínu.Na 6 bodů na jejím těle.Hlava , pravé a levé rameno , pravé a levé koleno a oblast hrudníku , přibližně na srdce nebo plíci.Na chvíli jsem zavřel oči a body si dokola "přehrával" v hlavě.Oči jsem otevřel a senbony jsem hodil na figurínu.Do hlavy , rukou a nohou jsem se trefil , ale senbon co měl být v srdci nebo jeho oblasti byl úplně na druhé straně hrudníku. * Kso…tohle by mohlo soupeře vyřadit…ale pokud se netrefím tak vyhodím svůj trumf o kterém neví * pomyslel jsem si a vytáhl jsem jeden senbon.Tentokrát jsem se zaměřil jen na srdce.Opět jsem opakoval proces a vyhodil senbon.Tentokrát jsem se trefil do oblasti levé plíce. Yosh!Tohle by opravdového člověka znehybnilo * radostně jsem se pousmál.* Ještě jedno ninjutsu…ale to si musím procvičit na člověkovi , protože to na figurínu nefunguje….takže mi zbývá na souboj vyzvat toho člověka na vodě. * pomyslel jsem si , ale sedl jsem si pod strom.Na chvíli jsem vydechl a zavřel jsem oči.Vypadalo to že nevnímám okolí , ale právě naopak , vnímal jsem ho pomocí zvuku.Po několika minutách jsem oči otevřel.I když jsem nespal tak jsem se cítil odpočatý.

* Yosh…odpočatý jsem…takže teď boj! * pousmál jsem se a vyskočil jsem na nohy.Do očí mi svítilo slunce takže i když jsem byl už docela blízko tak jsem nevěděl kdo to je.Až když jsem přišel ke břehu vody tak jsem to zjistil , a byl jsem docela šťastný že je to právě tato osoba.* Mikomi-sensei! radostně jsem si pomyslel a usmál jsem se.Stoupl jsem si na vodu a ta se pod mými nohami trochu rozvlnila.

" Mikomi-sensei!Ani nevíte jak rád vás tady vidím " řekl jsem a pousmál jsem se na ní." Ehm….vím že máte na krku…tu věc…ale…myslíte si že bychom mohli teď bojovat…potřebuju si procvičit jedno jutsu ale to nejde použít na figurínu…takže bych si to chtěl vyzkoušet na nějaké…ehm…osobě a Vy jste zrovna nejblíže…. Sice si myslím že se stejně netrefím , ale přesto bych chtěl zkusit jak jsem se zlepšil " řekl jsem a pořád jsem se usmíval.

"Katashi?" překvapeně jsem se otočila na svého studenta. Konečně ho zase vidím.
"Odkud víš o té věci? Nikdo by to neměl vědět." zamračila jsem se. Ti lékaři jsou asi hrozně ukecaní....
"Jistě, menší trénink nám prospěje oběma. A nemusíš mít strach. Nademnou ta pečeť nemá moc." dodala jsem s úsměvem a skoro tomu sama věřila.

(btw omlouvám se, nebyla jsem tu a za chvilku zase půjdu pryč, ale tak půl hodiny)

" No víte....za to tak trochu může Itachi-sama...ale i já...víte...při jedné návštěvě hned první den tam byl ten muž který pro vás přišel tu noc a Itachi-sama...bavili se o tom....a že prý....si pro vás ten co vám tu pečeť dal jednou přijde....kvůli síle ve vašich očích " řekl jsem takovým smutným hlasem a hlavu jsem sklopil dolů.
* Takže tím se dokazuje to co jste říkala...že Byakugan není jen výhoda...ale i prokletí * pomyslel jsem si a byl jsem docela naštvaný na toho člověka co Jí tu pečeť dal.Pak jsem se ale dostal do "normálního" stavu a zaujal jsem své bojové postavení.Kolem mých pěstí začaly jednou za čas šlehat malé , elektrické výboje.

(V pohodě...než já tenhle příspěvek napsal tak uběhlo asi 25 minut xDDD)