Sídlo klanu Inuzuka

"Dobre takze idem nato! "
Toto mi nemoze trvat dlho uz som zvladol do "pobehovanie" aj ked skor splivanie z prirodou takze preco by som nezvladol doto
zavolal som k sebe Rongua a hned som aj zacal z treningom

Posadila jsem se na lavičku a sledovala ho.
"Třetí pečeť se ti trochu plete." zamumlala jsem uprostřed tréninku. To bylo jediné, co jsem mohla vytknout. Záleželo na rychlosti. Vždycky.
"Zkus dát ruce dál od sebe, takhle to působí křečovitě a nemáš dost prostoru."

A na přesnosti také. Tady si mezi rychlostí a kvalitou nikdo vybrat nemohl - muselo být obojí.
Yuniiku mi položila hlavu na klín a zavřela oči.
Byla jsem v pokušení udělat to samé, ale raději jsem je dál sledovala.

"Hai,Hai "
rady som bral vazne takze som si nato daval pozor a pokracoval som z nadsenim dalej aj ked sa k Ronguovi ta chakra dostala tak sa zjavil dym no nezmenil sa ako mal no skusal som to dalej

"Hou, hou, hou...." ušklíbla jsem se.
"Ne tak rychle. Technika D ti zabere asi tak 3 dny. Když to přeženeš a budeš se pokoušet o němožné..." Dost výmluvně jsem pokrčila rameny.

"Mám v plánu tě naučit dost věcí, takže nepotřebuji, aby jsi se po prvním Jutsu sesypal."

"Zas to sa nebojim toto ma urcite nezlomi no ale ked si to myslite tak mozem teraz vyplnit tu prihlasku a potom budem ked tak dalej trenovat aj ked si myslim ze toto mam do 2 dni "
povedal som sebeisto a pritom som to dalej skusal

Ušklíbla jsem se.
To sebevědomí se mi líbí, ale stejně. Tři dny. Ani o den méně. Na druhou stranu si jsem jistá, že o den více to nebude. Už teď mu to jde skvěle.
Pokrčila jsem rameny a nedala na své myšlenky znát.
"Uvidíme, jak dlouho ti to odhodlání vydrží. " pousmála jsem se.

"Myslím, že základ už celkem zvládáš. Teď si od toho na chvíli odpočiň a ukaž mi Shykiaku no Jutsu."
Mělo by mu jít lehčeji než předtím, ale uvidíme. I když se ho učil sám, šlo mu téměř výborně.

Hned som spravil tak ako povedala a postavil som sa aj na ruky

Shykiaku no Jutsu
"No tato technika by mi mala ist ale stale ale zas lepsie zeby mi isla o tom neviem "
potom som chvilu odmlcal a povedal som
"A okrem premeny a dvojhlaveho vlka ci techniky 4 tlapiek je este nieco co by sa potom dalo ucit ze ?"

"Výborně. Ještě trochu zapracovat na vnímání při rychlém pohybu a bude to dokonalé."

Rozesmála jsem se zvonivým smíchem.
"Ale samozřejmě. Můžu tě naučit mnohem víc než tyto tři techniky." zamyslela jsem se.

"Asi tak osm nebo devět technik." pousmála jsem se.
"A další budou záležet na tom, jak se trénink vyvine."

Techniku som zrusil a vstal som
"No a tu prihlasku a celenku si mam vziat odkial ?"
No ale popravde sa v konohe citim trochu divne ved pravda som tu novy a takmer nikoho tu nepoznam no ale aj tak nemam v plane chodit po konohe a zoznamovat sa takto to staci sem tam nejaka misia ....

"Od teď." oznámila jsem prostě.
Hmm... Nevypadá z toho teď zrovna nadšeně.
"A až vyplníš tu přihlášku tak máš volno. Trénoval jsi teď dost a nejspíš je čas, trochu se projít po Konoze. Víš, kde jsou tu tréninkové prostory? "

"Můžeš se s někým seznámit, dát si přátelský duel a procvičit se." usmála jsem se. "Trávit všechen čas se mnou musí být děsné."

"Víš, sám na mise jít nemůžeš a dobře víš, že ideální jsou tříčlenné nebo čtyřčlenné týmy. " odmlčela jsem se a přemýšlela.

"Pro Konohu je důležitá týmová práce a občas při ní musíš překousnout i něco, co se ti nelíbí. Také jsem zvyklá pracovat sama, ale když jdeš sám, nikdo ti nepomůže. Jako shinobi z této vesnice musíš chránit ji i její obyvatele. K čemu ti to bude, když pokud nebudou mít čelenku a uvidíš je poprvé, spleteš si je s Akatsuki?"

Zamračila jsem se.
"To je samozřejmě pravda, ale..." pokusila jsem se uvolnit, ale tentokrát jsem se nesmála. "Ale důvěra je důležitá. Důvěra v tým. A ty nevíš, s kým můžeš jít třeba zítra na misi. "

"Nestačí si zapsat do paměti tváře, musíš znát povahu. Vím, že je to po výchově v Kiri, která je tak odlišná od konohy, moc těžké. Sama jsem tím prošla. Ale tady máš možnost najít si přátele, kteří ti příjdou na pomoc, až to budeš potřebovat. To je týmová práce. "

"Víš, od koho můžeš očekávat málo a od koho hodně. Slabšího chráníš a silnějšímu pomáháš a přece jste si rovni."

Poskrabal som sa po hlave a povzdychol som si
"No tak skusim s tym nieco urbyt lenze tu aj tak poriadne neviem ako kedze aj v Kiri som sa tam poznal najviac tak z 2 ludmi "

Povzdechla jsem.
"Vyplň prosím tu přihlášku, vem si čelenku Konohy a ono to půjde samo. "
Vlastně s trochou mé pomoci...
"A pak se půjdeme projít. Ukážu ti celou Konohu. Nejlepší bude začít na monumentech Hokagů."

"Čelenku máš v kapse. Už nějakou dobu." pousmála jsem se.
Vlastně pochybuji, že ji někdy vyndal...
"A přihlášku mám já." Natáhla jsem k němu ruku a podávala mu ji.

"Dobre "
vzal som si ju a zacal som ju vyplnovat

Sledovala jsem ho.
Tvářila jsem se neutrálně, ale hlavou se mi honily zvláštní myšlenky.
Je to zvláštní. Ale samozřejmé... Kiri a Konoha jsou rozdílné. I výchova je rozdílná. Na druhou stranu na týmovou práci si bude muset zvyknout...

"Uz to je "
podal som jej vyplnenu prihlasku
a potom som si trochu vahavo zmenil celenku no tu z kiri som si dal k sebe

Kývla jsem a přihlášku si zastrčila do tašky.
Až bude čas, odevzdáme ji Hokagemu.
"Vypadá to skvěle." pousmála jsem se ve snaze dodat mu sebevědomí.
Když jsem měla jít poprvé někam s čelenkou Konohy... Ehmm... Vlastně jsem zalezla sem a pár dní jsem odmítala kohokoli vidět. Doufejme, že není stejný zbabělec jako já.

"Dobrá... Vyrazíme?" zeptala jsem se rychle.

"Ehm noo dobre .... "
cakal som nanu lebo som poriadne nevedel kam

"Zase tak strašná Konoha není." snažila jsem se působit uvolněně a vesele.
Yuniiku jako obvykle vycítila mé myšlenky a běžela napřed.
Já vyrazila za ní, ale tentokrát jsem se otočila a šla až s ním.

(Přesouvá se)

Teraz som sa vobec nikam nenahlil
(presun)