Sídlo klanu Inuzuka

S rukou v Yuniičině srsti jsem pomalu vyšla. Sladila se mnou krok. Byly jsme jako jedna osoba. Koneckonců jsem se v jednu osobu dokázaly proměnit.
Co na tom, že ta osoba je douhlavý vlk...
Pousmála jsem se a zastínila si volnou rukou oči. To už je tolik...
Ale nevadí. S přebytkem energie se musí něco udělat.
Yuniiku se rozběhla k brance a já ji následovala.
Kdyby někdo v sídle byl, brzy bysme mu zmizeli z dohledu.

(Přesouvá se)

Dorazil sem na toto misto aj ked sem poradne nevedel ci som tu spravne ci ne

Stála jsem v bráně.
Yuniiku, má psí společnice, po mém boku. Ruku jsem měla v její srsti a pobaveně jsem sledovala nového příchozího. Všimnout si nás mohl, ale dobrá.
Jsem zvědavá, co potřebuje... Yuniičin hřbet kousek nad mým pasem se jemně zachvěl. Měla napnuté všechny svaly, ale pak se uklidnila. Ach, takže je to v pořádku...
"Dobré ráno." promluvila jsem a došla k němu.
"S kým mám tu čest?" nadhodila jsem a pousmála se.

"Mé jméno je Inuzuka Ashi." Povzdechla jsem, ale ve skutečnosti jsem byla opravdu zvědavá.
"A toto je má společnice na cestách, Yuniiku."
Zvláštní... Co asi bude chtít.
Přeměřila jsem si ho zkoumavým pohledem.
"Nikoho jiného tu nenajdeš. V současné době jsem posledním členem klanu Inuzuka v Konoze. A podívej se pozorněji - Sídlo zůstalo stát jen díky tomu, že leží až na jejím úplném okraji v lesích. " do mého hlasu se vkradlo zoufalství. Nedokázala jsem tomu zabránit... Proč?
Pokusila jsem se na něj pousmát.
"Co tedy potřebuješ?"

"Učit se techniky mého klanu?" V očích se mi blesklo.
"Celkem podezřelé a zvláštní přání, ale líbí se mi. " ušklíbla jsem se.
"Ale jak jde všechno podle plánu VŽDYCKY byla někde chyba. A tady je ta chyba také... Pokud nehodláš zůstat zde jako shinobi z Konohy pak je mi líto, ale nemohu tě nic naučit. "

Na chvíli jsem se odmlčela.
Vůbec by mi nevadilo mít žáka... Co myslíš Yuniiku? Zavrněla jsem v duchu a podívala se na svou společnici.
"Na druhou stranu, pokud se rozhodneš nosit na čelence znak Konohy, mohu tě naučit vše, co znám já. K tomu patří i štěně. Momentálně mám myslím i jedno, které by se k tobě hodilo... Budeš dospívat spolu s ním a spolu s ním sílit. A když by ti to šlo, dokážu tě naučit, jak se s ním spojit a proměnit se v jedinou bytost." dokončila jsem svůj proslov a byla zvědavá na jeho odpověď.
Vůbec by mi nebylo proti srsti, kdyby se rozhodl zůstat... Dědictví klanu je třeba předat dál a já jsem sama. Pokud by se mi něco stalo...

Rozesmála jsem se.
"Psi klanu Inuzuka jsou jiní než ti obyčejní. Jsou to svým způsobem magická stvoření, která se jednou mohou naučit i mluvit. Jde o to, vytvořit si s nimi pevné pouto. "
Vypadá to nadějně...
"Nicméně zůstat nějaký čas nestačí. Pokud jsi z Konohy, začni nosit čelenku s jejím znakem. A až se tak stane, já tě začnu učit." pousmála jsem se.

"Ale nemyslím, že teď na tebe bude mít Hokage čas. Když se podíváš směrem k monumentům zjištíš, že kdyby sídlo leželo blíž k centru vesnice jsme teď oba nejspíš mrtví. Konoha je poničená a ninja navíc se může hodit. A začít můžeš tím, že půjdeš pomoci s odnášením zraněných ze sutin stejně jako já."

Yuniiku se mnou sladila krok sotva jsem vyšla.
Snad budeme užiteční alespoň teď... A ještě k tomu můžu začít s výukou. Snad s ním mohu počítat. Vypadá to, že se o techniky mého klanu opravdu zajímá...

(přesouvá se)

(presun)

Došla jsem do sídla a nechala za sebou a Yuniiku otevřené dveře.
"Takže..." otočila jsem se a čekala až Ryuuji dorazí. Pak jsem natáhla ruku a ukázala na menší místnost.
"...Teď není vhodná doba tohle řešit, nicméně není vhodná doba odcházet. Naučím tě nejdříve, jak se budeš o svého společníka starat. "

"Po tu dobu budeš bydlet tady v tomhle pokoji. Sídlo je prostorné a oba se sem vejdeme. Koupelna je tady rovně a třetí dveře vlevo. Tolik místa je tu i proto, že klan Inuzuka je odjakživa proslulý i schopnými veterináři.
První dveře vpravo vedou do kuchyně a následně do obývacího pokoje, poslední dveře vlevo do mého pokoje.

Prosím tě, abys zatím jiné místnosti nenavštěvoval a do mého pokoje také chodit nemusíš, pokud se nebude dít něco vážného." Dokončila jsem proslov a odkráčela do svého pokoje. Yuniiku po mém boku.

"A na stole v kuchyni je miska s krmením, nezapomeň ho nakrmit!" křikla jsem ještě než jsem za sebou přibouchla dveře svého pokoje.

Siel som zrovna ho teraz nakrmit a potom som si siel sadnut
Hmm najradsej by som tu naozaj ostal ale ked to nevyjde tak co potom ?... no takze asi viem dal by som si s nou len tak treningovy suboj aby som aspon videl aka je

Rozrazila jsem dveře svého pokoje a zase je za sebou zavřela.
Tentokrát tišeji. Uvědomila jsem si, že máme hosta.
Na chuuninských zkouškách stál jeho souboj za to... Jen měl špatného protivníka... Že se dokázal sám naučit tu techniku.

V kuchyni jsem namíchala další krmení a sedla si ke stolu.
Z kafe ve světlém, čistě bílém šálku, stoupala pára, ale já přesto spokojeně nasála vůni a napila se. Tak schválně, kdy se probudí...
Yuniiku, už nakrmená, mi položila hlavu na klín a vydechla.
Nepřítomně jsem ji začala hladit.
Stejně si ho nejdříve vyzkouším...

Zobudil som sa a u mna lezal moj psik ktory este pospaval no ja som uz vstal a hned som ucitil ze sa nieco v kuchyni robi tak som sa tam siel pozriet
"Ohayo "
zvolal som nanu hned ako som ju uvidel

Zvedla jsem hlavu a než jsem dopila obrátila jsem do sebe ještě zbytek kafe.
"Dobré ráno." Bez zájmu jsem ukázala k ledničce.
"Najdi si něco k jídlu, dnes máme na programu seznámení.Když to řeknu já, představ si něco jako souboj. Samozřejmě jen cvičný."
Viděla jsem ho bojovat na chuuninských zkouškách... Jeho problém byl, že měl špatného nepřítele. Ale teď... Teď by to mohlo být zajímavé.
ušklíbla jsem se a ještě ukázala na misku na zemi.
"A nakrm i jeho."

"Dobre idem nato "
No tak to bude naozaj teraz dobre , neviem preco ale na ten boj sa naozaj tesim a urcite mi bude prospesny
siel som najprv pre Rongua aby sa siel najest ja som siel ale najprv do kupelne kde som si umyl tvar lebo som sa citil trochu zaspaty no potom som uz teda presiel zasa do kuchyne a siel som k ladnicke no ale otocil som to lebo som sa citil trochu divne zeby som ju siel vyjedat kedze som tu bol este tak cudzi

Ušklíbla jsem se, když jsem viděla, jak je z toho nervózní.
"Ber to tak, že Jutsu klanu Inuzuka musí zůstat v klanu, takže když tě budu učit, jsi vlastně něco jako... Jak jen to říct. Nevlastní mladší brácha? " rozesmála jsem se nad tím nápadem.

" A jelikož já nemám děti - snad k tomu Hokage-sama přihlédne a dovolí mi tě učit - máš šanci, že tu zůstaneš. Ale... Chci si to ohlídat, takže v závislosti na Hokageho rozhodnutí vyrazím do tvé vesnice a požádáme, zda by jsi mohl přestoupit. Neříkám, že by nebylo lepší zůstat ticho a jen vyměnit čelenku. "

Vstala jsem a vyšla před dům.
"Až se najíš, tak přijď." dodala jsem ještě a Yuniiku mě následovala ven.

Nepovedal som jej nic lebo uz sla no ale to co hovorila sa mi dost pozdavalo nakoniec teda som si nieco z lednicky zobral a pustil som sa do toho Rongu bol uz tiez plny tak sme sa vybrali za Ashi
No ale musim uznat ze to musi mat tazke ked je posledna z klanu no co by som ja zato dal keby som ja posledny alebo skor keby som mohol zabit toho kto mi zabil rodicou aj ked viem ze to bol moj vlastny brat ...

Už jsem tam stála.

"Začněme tedy." ušklíbla jsem se a opřela se o zdobenou bránu. Čekala jsem, co udělá. Yuniiku se přikrčila vedle mě a tiše zavrčela připravená k boji.

Bez toho aby som robil pecate hned mi ruky vzplanuly

nato som po nej vystrelil 2 mensie ohnive gule a jedna mierila na jej psa potom ked toto malo byt ako rozptylenie som sa postavyl na vsetky 4 a tym som zahajil techniku 4 tlapiek

no ale teraz ako minule mi nehoreli len ruky ale vzplanulo mi cele telo to bolo nieco ako brnenie a ruky mali silnejsi zar na utok Rongua som teraz ale vyuzit nemal ako

Působivé... Ale oheň proti mě není nejvhodnější zbraní.

"Juujin Bunshin!" vykřikla jsem pro začátek a Yuniiku vedle mě se proměnila v mou přesnou kopii a uskočila před ohněm.

Znovu jsem začala skládat pečetě. Není třeba se s tím nějak zdržovat.
"Jinjuu Konbi Henge!" vykřikla jsem a proměnila se spolu s Yuniiku v jedinou bytost.

Ako som uvidel aka je obrovska okamzite som radsej uskocil dozadu
Sakra no ale toto som vazne necakal to aby som sa aj ja premenil ? nie skusim ju nejako dostat rychlost aj reflexi mam dobre
v rukach som si zacal nieco vytvarat

Z obou tlam tekly sliny a dostávaly se mu pod nohy. Udělá krok - uklouzne.
Měl si jich všimnou dřív. Trhla jsem jednou z obrovských hlav a vyrvala strom i s kořeny. Prudce jsem ho mrštila na něj. To nejsilnější jsem na něj použít nechtěla. nemůžu přece zabít vlastního studenta. I když by to bylo lehčí než tohle...