Sídlo klanu Inuzuka

Přišel jsem do čtvrtě klanu Inuzuka. Zaklepal jsem třikrát na dveře a v ruce jsem něco tiskl.

Yuniiku vběhla do brány, která byla bůh ví proč otevřená.
Že bych ji zapomněla zavřít?
Byla jsem spokojená a klidná. Sice jsem je tam nejspíš neměla nechávat, ale potřebuji už chvíli klidu...

Došla jsem až ke svým dveřím a spatřila Hokageho.
Moje tvář okamžitě zvážněla.
"Hokage-sama? Tedy... Dobrý den, děje se něco?"

"Zdravím Ashi, no, mám pro tvého studenta dobrou zprávu. Myslím, že bude jednodušší, když mu dáš tohle." podal jsem ji s úsměvem čelenku Konohy.

"Ehmm.... Tedy..."
Nervózně jsem si prohrábla světlé vlasy.

"Spíš já vám dám jeho přihlášku do Konohy. Už ji vyplnil a teď jsem ho nechala se Shijin v tréninkových místnostech, aby si tu trochu zvyknul a..."
Uklidni se, plácáš páté přes deváté!

"...a dovolila jsem si mu dát svoji první čelenku. Připadalo mi to v té chvíli správné. Přece jen jsem teď jeho mistr."
Vytáhla jsem z tašky jeho přihlášku a s andělským výrazem mu ji podávala.

"Pokud ještě mohu o něco poprosit, kdyby se pro nás našla nějaká mise bylo by to skvělé. Chtěla bych si prověřit jeho reflexy v boji, ale také bych tam ráda měla někoho, koho byste mohl uvolnit a na koho se mohu spolehnout." dokončila jsem svůj proslov a vydechla.

"Dobře dobře." vydechl jsem.
"Mise? Nějak se Konoze nedaří, mise nejsou žádné..Něco musím vymyslet." zamával jsem Ashi a odešel.

Jen jsem přikývla a stejně poděkovala.
Ber to z té lepší stránky, alespoň ho ještě stihneš něco pořádného naučit.
Docela mě zajímalo, co vyváděli s Shijin, ale raději jsem pokračovala dál do domu a oddala se s Yuniiku kýženému odpočinku.

Dorazil som do sidla kde som dal krmeni pre Rongua do jeho misky on sa do toho hned pustil ja iba ak som dosiel k gaucu vyvalil som sa nanho a privrel som oci
Teraz cas odpocinku

procházela jsem kolem sídla a šla směrem k tréningovým prostorům

Ako som sa zobudil zasiel som si dat sprchu a potom ked som ani teraz nikde nevidel Ashi siel som smerom von ze si zatrenujem
Ashi este asi spi no nevadi zatial ja uz konecne dokoncim tu techniku lebo uz ju budem teraz trenovat asi 3 den ? tss mala pravdu no co uz no ale pockat este nieje vyhrate idem do toho
ako som vysiel vsimol som si ze tu uz niekto je
Nevravela Ashi ze je tu sama ? ... no tak po vcerajsku uz na cudzich naozaj nemam naladu
radsej som siel aj z Ronguom trenovat dalej premenu clovek zviera
no po treningu som hned zmizol
(presun)

Líně jsem se protáhla a zívla.
Stejně učinila Yuniiku, což mohlo vypadat komicky.
Není co dělat... Jako obvykle...
Prohrábla jsem si vlasy a mlaskla.
Ksó, vlastně bych měla cvičit Ryuujiho a Rongua.
Provinile a mírně přihlouple jsem se usmála na Yuniiku.
A takhle se tvářím vždycky, když jsem rozespalá... Ještě že mě můj student nevidí, okamžitě bych ztratila veškerou autoritu.
Vstala jsem, najedla se, nakrmila Yuniiku a vydala se pryč.
Zajímalo by mě, kde je... Technicky vzato tu nezná nic jiného než Tréninkové místnosti, takže by měl být tam. Prakticky mu ale Shijin mohla ukázat nějaké jiné místo a to bych ho pak mohla hledat do alellujah.

(Přesun)

Dorazil som sem a Ashi som polozil na postel v jej izbe prikril som ju tak do polovice (v pripade zeby jej to nevadi inak je stale v trenovacih priestranstvach )
Potom som sa odtial pobral a z ronguom som sa rozhodil nejak trenovat pozeram nanho a rozmyslam
Tak ked sa on vie premenit namna tak preco by aj on nemohol sa ucit aj ine techniky napriklad aj on sa moze naucit Tsuugu teda myslim lenze nebudem to zatial trenovat kedze neviem teda ci to mozne je
zacal som vonku z pokracovanim treningu ohna

Takhle mne sem dotáhnout...
Vydechla jsem a podívala se na spokojeně oddychující Yuniiku.
"Vidíš to, holka?" zamumlala jsem tiše a vstala. Nemusela jsem se ani ohlížet, abych věděla, že líně otevřela jedno sytě zelené oko a zívla.

Vyšla jsem ven a sledovala ho.
Dává tomu tréninku hodně... Je to zvláštní. Takové odhodlání... Možná není původně z Konohy, ale rozhodně má její ohnivou vůli. Neměl by ji využívat k pomstě a podobným cílům.
S jemným úsměvem jsem mu trochu rozcuchala vlasy a přenesla ho alespoň na lavičku. Tam jsem přes něj přehodila lehkou deku a vyskočila na střechu, abych hlídala. Bůh ví, proč mi tyhle zvyky zůstaly. Kdysi jsem musela hlídat každého a vždy, teď nemusím, ale dělám to... Zvláštní...

Otvoril som ty svoje modre okale a chvilu som nevedel kde som no hned som si spomenul hned ako som si vsimol deky som ju dal zo seba dole a pohladom som hladal Ashi ako som ju uvidel tak som nanu zvolal este asi trochu rozospato
"Zdravim"
Tche mal som trenovat a nie spat

"Dobré ránko, ospalče." zamumlala jsem a navzdory svým slovům sama zívla.
He? A kdo je tady ospalá, co?
V duchu jsem se ušklíbla, ale navenek jsem zůstala pořád rozesmátá.
Proč mi pořád připadá, že za tím jeho snažením něco vězí? Ta pomsta... Je to jako stín... Ja! Měla bych mu víc důvěřovat...

"Jak jsi na tom se svými novými Jutsu?" zeptala jsem se a pohledem ještě zkontrolovala Yuniiku, která se právě vyplížila ze stínu.

To mě zaujalo.
"To by mohla být silná technika. Já svou vodu většinou do klanových Jutsu také přidám, ale až do těch silnějších." zamyslela jsem se.
"Ostatně právě u nich teď jsme."

"Hodlám tě naučit Gatsuugu." ušklíbla jsem se.
"Ale nejdřív si dáš alespoň krátkou pauzu, zvu tě na ramen." zavrčela jsem jemně a můj hlas přesto nepřipouštěl námitky.
Chce se zabít? Usne mi tu na lavičce a už by zase cvičil... Připomíná mi mě samotnou a to se mi ani trochu nelíbí. Vím, proč jsem cvičila a vím, že to bylo špatně.

Usmála jsem se, ale dál ho sledovala zamyšleným pohledem.
"Ptala jsem se Hokageho zda pro nás něco nemá, ale vypadá to, že nic vhodného." zavrtěla jsem hlavou.
"Také už bych na nějakou misi šla tisíckrát raději než tu jen sedět. Trénovat je dobré, ale nemá se to přehánět."

"Co přesně bys chtěl dokázat?"
Moje oči chvíli bloudily po Yuniičině srsti.
Nepřítomně jsem ji hladila a na chvíli se ve vzpomínkách vrátila do Kiri.

"Nic nebo všechno?" zavrčela jsem tiše.
"Když jsem já řekla někomu ´nic ´ vždycky se dělo něco závažného. Nebo jsem zrovna hledala vraha svých rodičů a nechtěla přiznat, že kvůli tomu zapomínám na vše ostatní. Na všechno... Včetně života."

Tss akokeby zomna cita ako z otvorenej knihy alebo len tipuje
nenechal som na sebe nic poznat mal som stale normalny vyraz
"Ale kde ja na zivot nezabudam lenze ja niesom zas taky spolocensky ,ci zabavny a kedze som nudny tak ma ani spolocnost nevystoji to je vsetko "

Přivřela jsem oči a svůj pohled zase směřovala přímo do jeho očí.
Hmm... Někdy by se techniky klanu Yamanaka hodily... Ksó, na co to myslíš? Jestli potřebuješ Jutsu abys pochopila svého studenta, tak jsi sensei k ničemu, přiznej si to! Povzdechla jsem.
"Ah tak..."

"Ale... Bylo to tak vždy? Bylo to tak dřív? Mnohem dřív než jsi se stal mým studentem, dřív než jsi poprvé navštívil Konohu a... " přestala jsem na chvíli mluvit.
"Od chvíle, kdy jsi jednoho člověka začal nenávidět?"

"Tak ... "
chvilu som mlcal
"Tak bolo to trochu ine v tedy bola aj snaha zapadnut , to my stazovali tieto usi ci chvost ale popravde dalo sa to no teraz popravde uz ani o nieco take o com sa bavime nemam uz zaujem "