Sídlo klanu Inuzuka

Vdaka tomu ze som horel tie sliny sa docela rychlo vyparili takze som mohol bez problemu uskocit ja som v dlaniach vytvroil nieco podobne fenixovy len z ohna bol omnoho silnejsi nez ten ohen co som mal na rukach ale problem bol ze bol mali no strmhlav sa rozletel oproti Ashi chcel som vydiet co jej to spravy ci to nanu bude mat efekt

He? Soustředila jsem se na svůj element - Vodu - a nasměrovala chakru s ní spojenou do jedné tlapy. Jedenkrát jsem s ní mávla a oheň skončil v zemi. Nespokojeně jsem zavrčela. Čekala jsem, že bude slabší, ale dokázal mě trochu spálit srst. Tak co máš v rukávu dál?

Sakra ma vodu a mmoje taijutsu je tymto vyridene kedze je tak velka takze treba spravit ich viac potom som zvedavy ako vsetko chce rozbit
udrzoval som si od nej vecsiu vzdialenost a zacal som vytvarat to iste ako pred chvilou

V duchu jsem povzdechla.
Ne, to samé už ne.... Nebaví mě to.
"Garooga!" vykřikla jsem. Kdybych udeřila na něj, zabila bych ho.
Mířila jsem kousek před něj. Rotující obrovský vlk ho odhodil na zeď a přitom jsem do rotace vtěsnala trochu své podstaty chakry a voda ho tak smáčela od hlavy k patě.
Trochu jsem zakolísala. Jako obrovský vlk špatně vidím a řídím se čichem. Zasáhnout místo kousek od něj bylo těžší než zasáhnout jeho.
Nesnáším cvičné souboje, to už vím jistě... Ale bojuje dobře...

Docela dolamany som sa postavil na nohy
Sakra keby zautoci priamo uz je pomne a este k tomu som mokry
voda sa zacla pomali odparovat
Ale bolo by to krasne keby taky obrovsky vlk je cely v plamenoch
zacal som si pripravovat teraz uplne nieco ine ale daval som si teraz extra pozor keby zasa chcela vystartovat

Přeměnila jsem se zpátky do své podoby a Yuniiku taktéž.
"To stačí..." promluvila jsem klidně. "Doporučuju ten oheň příště trochu omezit. Rongu by to nemusel unést, kdyby jsi ho používal spolu s ním. "
Trochu rychleji jsem dýchala. Dvojhlavý vlk stál dost chakry, ale ne tak, aby mě příliš oslabil.
"Kdybych zaútočila znovu, už by se voda tak rychle neodpařila. Prakticky řečeno intervaly mezi používáním tvého ohně by se pořád jen prodlužovaly až by jsi vyčerpal všechnu chakru. A to jak jistě víš by tě mohlo stát život."

"Ale bojuješ opravdu dobře." dodala jsem menší pochvalu.
"A teď si můžeme popovídat. Koneckonců mistr a žák by o sobě něco měli vědět." pousmála jsem se.

Líně jsem se protáhla a posadila se na lavičku.
" Tak co třeba... Máš nějaké sny?"

Sadol som si na lavicku aj ja a potom som zacal rozpravat
"Sny ? no neviem ci to je zrovna sen ale najradsej by som zabil svojho brata aj ked nechcem tomu zas tak velmi prepadnut ,aj ked par rokou som trenoval len kvoli tomu no teraz sa to aj docela zmenilo chcel by som sa stat silnym ninjom aby som mohol dalej pokracovat v rode ktory by ochranoval a nie valcil medzi sebou "

"Svého bratra..." Ta ironie...
"Vidíš, já už odmala vyrůstala v Kiri a učila se jen abych mohla pomstít své rodiče. A to ani nevím, kdo je - a málem i mě - zabil..."

"Teď, když jsem v Listové, je to jiné. Můžeš tu cítit to přátelství, to všechno.
Konoha je zkrátka jedinečná tím, že listy vždycky znovu vyrostou. A společně jim můžeme pomoct. To je lepší životní cíl než pomsta, věř mi." zavrněla jsem a na chvíli přivřela oči a přemýšlela.
Byl to špatný cíl a tak dlouho jsem s ním dokázala žít...

Pravda... Dobrá otázka...
"Ashi-sensei, pokud mě už bereš jako svého mistra." ušklíbla jsem se.
"Ale pokud ne, nevadí. Dokud nebudeš za mé jméno připojovat -chan je to v pořádku." rozesmála jsem se.

Zasmial som sa aj ja
"Dobre to zaisto robit nebudem .A inak este mala otazka ako dlho ste trenovali tu premenu ?"

"Učila jsem se jen podle svitků, takže to trvalo něco přes měsíc. Však je to také technika B." usmála jsem se.
"Ale ty k ní máš ještě daleko. A to nemluvím o tom, že ještě oficiálně nejsi mým studentem. Pokud nám to Hokage povolí, stane se to, co už jsem říkala."

"Půjdu s tebou do tvé vesnice, domluvíme se na tvém přestupu do Konohy a vrátíme se zpět." na slovo -přestup- jsem dala zvláštní důraz.
"Vím, že je to náhlé, ale když tohle neslíbíš, tak si můžeš o těhle technikách leda nechat zdát. A já musím být u toho už ze své přirozené podezíravosti. Musím si být jistá, že učím někoho, kdo zůstane pokud možno do konce života věrný Konoze."

"To se brzy dozvíme." odvětila jsem.

"Nebylo by ale zrovna nejúžasnější, kdyby nás s tím vyhodil jen proto, že jsme všichni po tak rozsáhlém útoku mírně ve stresu. Nejlepší bude ještě den nebo dva počkat až se situace alespoň zčásti vrátí do normálu."
Yuniiku si položila hlavu na můj klín a přivřela oči.
Beze slova jsem ji hladila a sledovala Ronga, jak ji napodobil, akorát, že on se stulil ke svému pánu. Čekala jsem na jeho reakci.
Doufám, že Hokage-sama nakonec nebude proti...

Ja som ho poskrabal za usami a potom som ho tiez hladil
"No takze zatial jedine co zbyva je teda par dni pockat ze ? no ale co dovtedy ?"

"Začít s tréninkem nemůžeme, takže..." zarazila jsem se.
Hergot, co teď vlastně můžu dělat? Mám úplně svázené ruce...
Zamračená jsem dál hladila Yuniiku.

"K čertu s tím..." zavrčela jsem.
Nesnáším, když mi někdo brání dělat to, co chci...
"Teoreticky řečeno krom tréninku můžeš dělat co chceš. Já zkusím někdy zastihnout Hokageho a promluvit si s ním." sarkasticky jsem se ušklíbla.
"Tobě je dům plně k dispozici - Respektive ty místnosti které jsem ti ukázala."
Kdo si sliboval, že se bude chovat zodpovědně, když bude mít studenta? Ne, to jsem určitě nebyla já.
Vstala jsem a protáhla se. Yuniiku, jako kdyby mi četla myšlenky, se rozeběhla k bráně. Následovala jsem ji a chystala se zmizet.

"Inu proč ne." pousmála jsem se. "Mohli bysme se podívat do ulic. Tedy do toho, co ulicemi bylo."

Nečekala jsem, jestli jde za mnou a spolu s Yuniiku jsem nasadila rychlý krok a mířila k ulicím.
(Přesouvá se)

Vzal som Rongua na ruky a siel som zanou
(presun)

Dorazil som sem kedze mi tam bolo uz dlho no ani tu som nevedel co robit tak som sa aspon hral z Ronguom

Yuniiku se objevila chvíli přede mnou.
Stejně jako jí, když tiše zakňučela, i mě došlo, že můj "teď už" student se pořádně nudí. Ušklíbla jsem se a ještě chvíli sledovala jeho a Ronguovu hru.
Když mě spatřili, jen jsem pokrčila rameny.
"Tak do čeho se pustíme dřív?" zeptala jsem se a oči mi zářily.
"Vyplníš si přihlášku do Konohy a vezmeš si její čelenku nebo to chceš udělat až po pořádném tréninku?"

"Az po treningu!"

vykriknem radostne a prejdem aj z Ronguom az uplne k nej

Nejdřív jsem se zarazila nad rychlostí odpovědi, ale pak jsem se rozesmála.
"Výborně." ušklíbla jsem se a vzápětí zvážněla. "Nakonec budeš litovat, že jsi chtěl rovnou trénovat."
Možná by bylo lepší nejdřív začít teorií, ale vypadá to, že by z toho byl značně zklamaný... No uvidíme...

"Začneme jednou z nejzákladnějších technik, která umožní Ronguovi, aby se proměnil ve tvého dvojníka. Víš která to je?"

"Juujin bunshin!" udělala jsem pečetě a Yuniiku vedle mě se okamžitě proměnila v mou přesnou kopii. Povšimla jsem si, že nemohl zaregistrovat pečetě a tak jsem trochu provinile vše zopakovala a podala mu svitek.
Budu si muset zvyknout a předvádět ta Jutsu pomaleji...
"Zde máš pečetě. Nejdříve se naučíš právě je a až si je zapamatuješ, vyšleš chakru pryč z těla. Zkrátka se spojíš s Ronguem jako kdybyste už byli jedna bytost. Svým způsobem je to základ k proměně v dvojhlavého vlka. "

"A ještě něco... " na chvíli jsem se odmlčela, ale usmívala jsem se.
"Je to technika D, takže zároveň s ní můžeš zdokonalit svou techniku čtyř tlapek."