Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Yuniiku se trochu líně odtáhne a zívne. Ani trochu se jí nelíbí, že Hyuuga odchází.
Díky bohu, že to nikdo neviděl... Mnoho lidí se lekne, když ji vidí zívat. Není divu... Ale... Také bych se měla jít vyspat. Až bude čas a až budu mít kde.

Vstanu a věnuji poslední pohled Seitovi. Zvednu obočí a ušklíbnu se.
Ten toho musel vypít...

Yuniiku jako vždy vycítila, co chci udělat a když jsem vstala už na mě čekala ke dveřím.
"Jdeme někoho hledat, Yuniiku." zašeptala jsem jemně a s rukou zabořenou v její srsti jsem nasadila pomalý krok.
Lidé se za mnou překvapeně otáčeli.
Není divu. Asi neviděli moc psů, kteří by svým majitelům sahali k pasu - a možná o kousek výš.

(přesouvá se)

,,He? Bože né já byl zase mimo." Pomalým krokem se vyjdu podívat na cvičiště.

Procházel jsem se.

Procházím se ulicemi a nehorázně se nudím. Chtělo by to nějakou akci. No... alespoň můžu být rád, že na nás nikdo neútočí.

Posadil jsem se na lavičku a sledoval lidi okolo.

Líně jsem se protáhla a zívla.
Po tréninku nebylo, co dělat. Ušklíbla jsem se při vzpomínce na fiasko se sestrou. Ale to se dalo čekat... Byakuugan vs. Byakuugan bývá vždycky zajímavý souboj, i když je jen přátelský... Přehrávala jsem si ho znovu v hlavě. Co jsem udělala za chyby? Hmm... Jediná chyba bylo to, že jsem netrénovala tak dlouho jako sestra. Koneckonců jsem mladší než ona. Svým způsobem jsem měla "právo" prohrát...

Překvapeně zvednu hlavu, když spatřím Byakuugan v očích někoho, koho jsem tu ještě neviděla. Zvláštní... Žiji v sídle a přesto... Zamířím k cizinci.
"Zdravím." nadhodím a opřu o lavičku, na které sedí. "Můžu chvíli rušit?"

Z myšlenek mě vytrhne jakýsi hlásek...

Eh? No... ahoj, jasně že můžeš rušit. Stejně si nemám s kým povídat.

Všiml jsem si stejných bílých očí. A já už myslel, že jsem tu sám Hyuuga.

Jemně se pousměju a přisednu si.
"Ještě jsem tě tu neviděla." Pravou rukou si nervózně prohrábnu vlasy, když mi dojde, že jsem se asi měla nejdřív představit. "Mé jméno je Shijin. Hyuuga, jak jsi asi odhadl."

Těší mě, já jsem Tora. Příjmení je asi taky zbytečné říkat. Víš, poslední dobou jsem hodně cestoval a proto mě moc lidí z Konohy nezná. I když Hokage, ten mě poznal hned....

Na mé tváři se objeví zasněný pohled, upřený kamsi do nebe. Hned potom se vzpamatuju.

A co je vůbec v klanu nového?

"Hodně věcí..." zaváhám. Je toho opravdu hodně...
"Znal jsi Naomi Hyuugu? Byla nejsilnější v klanu..." při vzpomínce na Naomi trhnu hlavou a mám co dělat, abych se zase neroztřásla. I přesto všechno cítím nějakou vinu... Ksó...

Naomi? Ano znal... hlava našeho klanu a také nukenin. Je opravdu hodně silná, říká se, že je posedlá touhou po moci a udělá cokoliv, aby zesílila. Nevím, možná jsou to trochu přehnané báje a povídačky. Někteří lidé z ní dělají největšího zloducha, jiní zase tvrdí, že tak prohnilá není.

Kde je pravda? Sám nevím. Musel bych se jí zeptat osobně.

"Víš..." prudce vydechnu a stisknu ruce v pěst. Musí na mě být znát silná nervozita. "Naomi byla sice nukenin, ale také věrná Listové a klanu. Bojovala s leaderem Akatsuki a..." Další prudký výdech. Bála jsem se, že se zase začnu třást. Není to tak dávno...

"Není to tak dávno, co jsem čekala u Hokageho a přivolané zvíře Akatsuki mi její bezvládné tělo pohodilo k nohám. Nemohla jsem nic udělat..." Přivřela jsem na chvíli oči a odmlčela se.
"Jsem lékařský ninja, ale nemohla jsem nic udělat... Už nedýchala."

"Novou hlavou klanu je Hyuuga Futoshi. Sensei mé sestry a i můj. " dodala jsem, abych trochu zamluvila tu nepříjemnou zprávu. Stejně jsem ale Naominu tvář nedokázala vyhnat z myšlenek. Nešlo to... Stačilo slyšet její jméno a má sebekontrola byla pryč...

Smutně jsem si povzdechl. Tohle jsem nevěděl.

Jsem rád, že nakonec stihla všem ukázat, co v ní doopravdy je. Krásná smrt. Takovou by jí mohl každý ninja závidět. No... Naomi mi bude chybět. Jako malí jsme se kamarádili a vždycky mě přeprala.

Zasmál jsem se té vzpomínce i když mi bylo podivně smutno.

Ale počkej... Futoshi... to jméno jsem možná kdysi slyšel, ale nikdy jsem ho neviděl. Jak vůbec vypadá?

Doufám, že není hezčí než já...

Ušklíbnu se. Jsem ráda, že to zamluvil. Naomi je pro mne nepříjemné téma.
"Ujde to." zavrním. "Každopádně víc ti neřeknu, protože ač je to můj mistr, já ho viděla všehovšudy jednou. V poslední době trénujeme se sestrou spíše samy." A končí to tím, že se vyřídíme navzájem, i když ona nakonec vyhraje... Dodám v duchu.

Prej ujde to... no to musí bejt vykuk.

Snad ho někdy potkám. Všiml jsem si, že v klanu je poněkud živo, takže přišly změny... Povídej mi něco o své sestře. Jste obě geninky? Těšíte se na chuuninské zkoušky?

"Ano, obě. A na chuuninské zkoušky se těšíme." Jenom doufám, že nebudu bojovat s Jinchuuriki... zamyslím se v duchu.

"Ale Mikomi nee-san se do Listové vrátila dříve než já. Já vyrůstala jinde a přišla jsem teprve před pár měsíci. " ušklíbnu se. "Právě proto jsem lékařský ninja. Učila mě matčina kamarádka, která mě i vychovávala."

"A Mikomi... Mikomi je skvělá, co se týče Fuutonu. Máme stejnou podstatu chakry, takže se teď učíme stejná jutsu, ale popravdě je hodně napřed."

Hmmm. Letos to tedy budou zajímavé chuuninské zkoušky. Už se nemůžu dočkat.

Snad se to obejde bez zbytečných úmrtí. Někdy to může být opravdu hodně ošklivé. Ale nahlas radši nebudu říkat nic.

Jako lékařský ninja bych být tebou rozvíjel tyhle schopnosti a nesnažil se za každou cenu podobat sestře. Vypadá to, že ona bude hodně bojovný typ, v tom případě bude potřebovat někoho, kdo ji vyléčí. Jako Hyuuga budeš skvělá lékařka, tvému oku nic neunikne.

"Podle Hokageho musíme jako Hyuugy trénovat především Byakuugan. Mě však, pravda, více vyhovuje obrana a Jutsu jako třeba..." zamyslela jsem se a vzpomněla si na svitek ve své tašce. Když ho Hokage vytáhl a podával mi ho byl celý od prachu. Není divu, v celé vesnici tohle Jutsu umím snad jen já a pravděpodobně někdo z ANBU, ale ani tím jsem si nebyla jistá. Těžké, staré, ale něco pro mne.

"Ehhmmm... Třeba tohle." zamumlala jsem a vytvořila rychle tři pečetě. Přivřela jsem oči a soustředila chakru.

"Sanzengarasu no Jutsu!" vykřikla jsem a nad lavičkou se objevilo deset vran. Dnes už jsem je ovládala. A byla jsem na sebe pro to pyšná.
Ušklíbla jsem se a nechala je kroužit kolem lavičky. Už od prvního dne, kdy jsem tohle Jutsu začala "jakž takž" ovládat jsem si ho zamilovala. Prostě Shijin - Básník. Zvláštní...
"Ale nemyslím, že to mi pomůže udělat chuuninskou zkoušku." dodám.

Pousmál jsem se když kolem začaly kroužit vrány. Jako mladý jsem nebyl jiný. Měl jsem tolik zájmů....

Víš, Hokage má v tomhle pravdu. Byakugan je dar, který ti otvírá neskutečné možnosti. Ostatní ti můžou jen závidět, Uchihové se klidně můžou třeba zbláznit, ale techniky spjaté s byakuganem neokopírují. Časem možná vytvoříš i vlastní techniku postavenou na základě našeho bojového stylu, ale chce se tomu opravdu věnovat.

Ten byakugan je opravdu skvělá věc. Natož když chcete někoho šmírovat... Na mé tváři se opět objevil zasněný a lehce úchylný pohled.

Ušklíbla jsem se nad jeho zasněným výrazem.
"Však já vím." povzdechnu. "Na druhou stranu mou sestru právě kvůli němu nedávno unesli - A to rovnou ze sídla. "

"Po takové události je těžké vzpomenout si, že je to vlastně dar. Ale snažím se dohnat to, co ona umí. Což mi připomíná, že se musím stavit v sídle pro jeden svitek..." Chvíli ho zamyšleně sleduji. Hmm... Povídá se s ním příjemně, ale nejsem si jistá, jestli se mám zeptat, zda půjde také. Nechce se mi už jen tak sedět v parku.

Upřu jedno oko zase na tu malou Hyuugu.

Unesli? To je hrůza, rovnou ze sídla... to asi bylo ještě za časů Naomi hm? Prý se o bezpečnost lidí v klanu příliš nestarala. Příště už si to nelajsnou, já bych je totiž pěkně zrychtoval.

Nasadím škodolibý úsměv. Radši se jen tak poflakuju, ale v případě zlodějů byakuganu, umím být celkem sadista. Velmi pilný sadista.

"Příště už to nezkusí, ale bude to kvůli stráži, kterou nám dal Hokage-sama před hlavní vchod do sídla." ušklíbnu se.
"No..." Vstanu a opráším si z oblečení těch pár lístků, které na něm za tu krátkou chvíli uvízly. "Pokud mne omluvíš, dojdu si pro ten svitek do sídla. "
Pak mě něco napadne a ještě se zastavím.
"Bydlíš tam také, ne? Ale dnes jsem tam byla celé ráno a myslím, že jsem tě tam neviděla. To jsi se vrátil do Listové teprve teď? Jestli se tedy mohu zeptat."

Jo. Jsem tu teprve od včerejška a strávil jsem vášnivou noc v kanceláři Hokage. Noc plnou... papírování.

Povzdechl jsem si nad svým těžkým osudem a také vstal z lavičky.

Když dovolíš, půjdu s tebou. Rád se podívám na změny, které se staly v našem klanu. Už jsem tam dlouho nebyl.

Jen kývnu.
Jsem ráda. Poslední dobou je sestra jediný člověk, se kterým prohodím pár slov. Takhle to bude zase o něco zábavnější.

(přesouvá se)

Objevil jsem se a odešel xD

Opět jsem se znuděně procházel ulicemi a neměl jak se říká, do čeho píchnout. Asi bych měl navštívit Hokage a poprosit o pořádnou misi. Hmmm... třeba dělat mu sekretářku.

Trochu jsem se uchechtl té představě a posadil se na lavičku.