Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Pomaly som šiel ulicou, lampy už svietili... okrem nich už bola všade tma, ktorá sa ťahala všade. Na jednu lampu som sa pozrel, bola jasná svietila a niečo mi pripomínala. Už to nebudem odkladať, s pravdou von... Zasa som sa pozrel do zeme a kráčal som ďalej, len jedným smerom.
(Presun)

Přišel jsem a šel jsem rovnou do baru. Tam jsem si sedl a čekal než dojde Mikomi. Mezitím jsem objednal předem jedno sake.

Vešla jsem dovnitř a v duchu si vynadala, že jsem tu častěji než doma... Všimla jsem si, že Seito sedí na baru, tak jsem se posadila vedle něj.

"Eh... Hokage se tvářil docela zvláštně, doufám, že ti nebude dělat kázání."

,,Co očí nevidí to srdce nebolí." Usměju se a ještě dodávám. ,,Stejnak jsme tu jen na kafe."

Pousmála jsem se a objednala si saké.

"Jojo, přesně tak. Saké, kafe... ono se to plete, však je to jedno." ušklíbnu se. Zadělávám si na kariéru alkoholika.

,,Jojo přesně. Jen si dej kolik chceš platím já." Usměju se a dívám se jak to do sebe klopí.(Musím jít pokračování příště.)

"Fakt? To si ani nezasloužím." zamudruju a doufám, že mě neuvidí sestra ztřískanou.

(Ok to bude zajímavé )

,,Ale jo." Usměju se a napiju přitom se napiju. ,,Slyšel jsem že se dobře řežete se setrou."

"Tak taková ta běžná sesterská láska. Nebylo to tak brutální, jak někteří líčí." pokrčím rameny a napiju se.

Jéé... já se dneska ztřískám.

"Ostatně, ty to asi znáš, jak to mezi sourozenci bývá."

,,Ale já jsem se ještě s bratrem nebil." Usměju se a dodávám. ,,Tý jo já to nemůžu přehánět musím jít trénovat sebe a žáka."

"Vy jste spolu nedávali ani jen takový ten lehký cvičný boj?" podivím se. Hm, možná jsem na sestru moc tvrdá... Ale já to s ní myslím dobře.

"N..neboj, ani já to nebudu přehánět, však si musím jít ještě něco zaží.. zařídit..." dodám s přiblblým výrazem.

,,Ne nedávali. Bych ho porazil." Usměju se. ,,Ne myslím, že by to byl rychlý boj, ale možná bych stihl aspoň poskládat pečetě." Dopiju zbytek sake co mi zbyl.

"Až tak? Vlastně se není čemu divit, když je Hokage. Zodpovědná funkce, která mě nikdy nelákala." zamyslím se. Tak s ním se nepokusím o souboj, ani kdyby se měl jenom bránit...

,,Taky by mě to moc nelákalo. Jen kolik papíru tam věčně leží na stole." Zakývu hlavou a pak se otočím na Mikomi. ,,Dáš si ještě?"

Cítím, že mi to dnes poněkud nesedlo. Další saké by mě dokonale zbouralo a tu ostudu bych nepřežila.

"Uhm... radši ne. Nevydržím tolik a ještě trochu mám. Neklopím to do sebe jako ty." uchechtnu se.

"A kdybych se opila, budu strašně ukecená a to bys nerad." zamudruju. Jak se jindy řídím příslovím - mluviti stříbro, mlčeti zlato - tak ve stavu opilosti to ze sebe sypu páté přes deváté.

,,Hele já to do sebe v životě neklopil. V životě nikdy. Ale dneska už si taky radši nedám, protože bych taky mluvil nesmysly a navíc mě čeká práce na tréninku." Usměju se a sklinku sake posouvám radši kousek dále ode mě.

"A kolik je ti vlastně let? Hokage říkal, že jsi moc mladý na alkohol ale vidím, že dost starý na to mít svůj tým." podivím se.

"Ale vidět trénink, kdy je sensei trochu pod parou, to by mohlo být zábavné." představím si Seita, Futoshiho i našeho Hokage a začnu se smát. Bože můj, já fakt nejsem normální. Ty moje představy mě jednou zabijou.

,,No je mi dost na pití i na trénink toho se neboj. Přesněji 18 let starý." Usměju se. ,,A náhodou trénink pod parou je nejlepší vytvoříš něco co bys normálně neudělala."

Cukne mi v oku... 18? Jen o dva roky starší a o tolik napřed... pěkně... Mám co dohánět.

"Ten trénink pod parou může být inspirující, pravda. Ale mám pocit, že bych se akorát sama ohrožovala na životě." ušklíbnu se.

Třeba bych pod sebou odpálila výbušný lístek... už jsem o podobném koumákovi slyšela.

,,No tak snad by nás druzí stopli, kdyby viděli že děláme nějaké nadlidské akce." Usměju se a podívám se z okna ven. ,,Hm celkem mrtvo."

"Možná ticho před bouří." plácnu první kravinu co mě napadla.

"Eh... totiž, poslední dobou je tu pořád mrtvo. Snad to trochu ožije až začnou chuuninské zkoušky." pousměju se.

,,Jo to bude žít. Už se těším na výkony. Letos si myslím, že to bude zajímavé. Už mám i svoje favority." Usměju se a ještě dodávám. ,,Tady už bouřka dlouho nebyla."

"Hm. Pravda. Nevím jestli to můžu nazvat favority, ale je pár lidí, se kterými se utkat na jednu stranu chci, protože uvidím co ve mně je a na druhou stranu je za soupeře nechci, protože jsou dost silní." zamyslím se.

Zejména jinchuuriki. Ta jejich čakra je prostě... obludná.

Procházím ulicemi. Yuniiku mi kráčí po boku.
Pořád nemohu uvěřit, že tu jsme... Ale je tu takové ticho...
Má společnice jemně zavrčí. I já to slyším. Můj sluch i čich jsou na trochu vyšší úrovni než normálně. Sehraným krokem zamíříme ke dveřím jednoho z... No, snad to bude bar.
Chvíli jsem se musela dohadovat s majitelem. Nedivím se mu, že nás nechtěl pustit dovnitř. Jsme přece jen cizí a navíc se musí bát Yuniiku. Nakonec nás pustil. Nevypadá na ninju. Pokud to dobře chápu, jakmile bude mít možnost, vrazí nám kudlu do zad. Zatím neví, že se nenecháme. Ale nehodláme ani způsobit rozruch. Tiše povzdechnu a rozhlížím se po baru. Spatřím jen dvě osoby.

Pravda, vypadají, že už mají něco v sobě, ale nebudu mít na výběr. Nevím, kam tu jít. A přednostně... Vrhnu pohled na svou obezřetnou společnici, která už vycítila mé myšlenky a zamířila k těm dvěma. Přednostně tu máme něco na práci...

,,To jo no, ale tak jak někoho dostaneš tak prostě začne řezba no. A myslím, že už to ani nebude o tom kdo co umí, ale spíš o chytrosti a taktice. Jako vždy no." Pousměju se.