Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Jak myslíš, ale nemůžeš žít bez střechy nad hlavou."

Na stůl jsem hodila klíče.

"Neptej se jak, prostě jsem ti sehnala přes známého bydlení. Konoha 14 přesně. Myslím, že se vás tam vejde víc. Všimla jsem si, že ninjů, kteří nemají kde složit hlavu, se tu toulá hodně. Není to nic luxusního ten barák, ale aspoň tam nemusíš platit šílené sumy za nájem."

Aspoň něco užitečného jsem dnes udělala...

''dobře děkuji usmál jsem se, a bydlení rozhodně lepší než v sirot....''
nedořekl jsem to a podíval jsem se někam jinam než byla ona

"Sirotčinci?" zvedla jsem tázavě obočí.

"To je mi líto. Nedokážu si vůbec představit jak to tam asi vypadá."

''nikde žádní rodiče, asi nějak takhle''
pověděl jsem trochu smutně

"Nevíš co se s těmi tvými stalo? Nemusíš o tom mluvit jestli nechceš." řeknu a zase se napiju. Začínám si na to saké zvykat.

''nevím našli mě před dveřmi sirotčince v den mého narození''
položil jsem si část mích rukou na stůl a na ruce jsem si položil mou hlavu tak že jsem částečně ležel na stole
''to je na tom to smutné když mluvíš k duši zesnulého tak víš že tě poslouchá, ale mě si nikdy rodiče neposlechnou''

Zvláštní. Zajímalo by mě, proč ho rodiče odložili před sirotčincem. Nemohli jinak? To už se nikdy nedozvíme...

"Možná, že jednou přece jen..." zamyslím se. Sice si nedokážu domyslet, jaké okolnosti by musely nastat, ale když nic jinýho, vždycky zbyde nějaká naděje... A když ne tady, tak třeba v jiným, ještě divnějším světě.

Mrtví poslouchají. I já v to věřím. Řekla jsem Naomi snad všechno, co jsem měla na srdci. Rychle jsem do sebe kopla zbytek saké.

když jsem tak mluvil o minulosti vzpoměl jsem si na batoh
''n-neviděla jsi můj batoh ?''
posadil jsem se opět normálně a vyběhl jsem ven ...
asi za 5 minut jsem se vrátil s mým batohem a začal jsem se v něm hrabat vytáhl jsem z něho deník Saki který na sobě měl stopy od mích krvavých rukou
tady je
pevně jsem jej v ruce stiskl

Dopil jsem další sake a ukázal na servírku ať donese ještě jedno. Servírka donesla třetí sake. A já se do něho hnedka pustil. Dneska to bude ještě sranda den.

"Byl u strážců že? Asi jsi ho odhodil u vchodu do Konohy." pousmála jsem se trochu nepřítomně.

"Ten sešit, je pro tebe důležitý?" dívala jsem se na tu věc kterou držel v rukách.

''není to sešit, ale deník... a má pro mne větší cenu než můj život''
koukal jsem se na děník

"Já si zase myslím, že život je to nejcennější co můžeš mít. Od toho se odvíjí všechno ostatní." zahleděla jsem se z okna do ulic.

"Kdo psal ten deník?"

''má nejlepší kamarádka, a nejlepší člověk kterého jsem kdy potkal''

Říká to tak smutně. Napřed mu připomenu, že vyrůstal v sirotčinci, teď zase kamarádku která... bůhví jak dopadla. Rozhodnu se ho už na nic nevyptávat. Na nás oba je toho dneska moc.

Na stůl jsem hodila peníze a zvedla se.

"Pokud ti to nebude vadit, ukázala bych ti, kde budeš bydlet. Dneska už si půjdu lehnout. Jsem unavená."

''Dobře''
pověděl jsem jí trochu smutně
''víš... ona zemřela při chuuninských zkouškách mě před očima, ale nemohu ti říct jak''
dodal jsem a sklopil jsem hlavu

"To mě mrzí, někdy je svět ninjů šílenej. Ale jak jsi říkal, určitě je pořád s tebou."

Hm. Chuuninské zkoušky? Taky mě to brzo čeká... Proboha taková smrt musí být hrozná.

"Tak pojďme, čerstvý vzduch tě přivede na jiné myšlenky." vydala jsem se do tmy.

přesun.

nic jsem neřekl a šel jsem za ní
- přesun

Dopil jsem třetí láhev u pultu zaplatil a nevyrovnanou chůzí jsem vyšel na ulici. Hm co teď v tomhle stavu. Pomalým,velmi pomalým krokem jsem se vydal pryč.(přesun)

Aj s Yoko sme sa objavili na ulici, trošku v rohu, aby nás každý hneď nevidel. Chvíľku som stál pred ňou. "Umm, ja budem musieť za týmom, ale rád sa zasa stretnem." Tak sa mi nepodarilo to čo som chcel...

Když jsem zjistila, že jsme v ulici nepatrně jsem se rozhlédla a poslouchala, co Futoshi říkal. "To je v pořádku, jen běž. Já také stejně musím za Hokagem.." Řekla jsem. "Určitě se ještě někdy potkáme.." Dodala jsem po chvilce a usmála jsem se.

"Budem veľmi rád, ak sa zasa stretneme." Náhle som ju objal, ani neviem prečo. Hneď ako som sa "uvedomil" rýchlo som ju pustil a radšej odišiel preč. Magoo...
(Presun)

Chystala jsem se odpovědět, ale jakmile mě objal, tak jsem překvapeně zamrkala. Nic jsem na to neřekla, jen jsme se pousmála. Jakmile odešel, rozhodla jsem se, že tady taky nebudu jen tak stát.
Tak a teď do Senju čtvrti..
Povzdechla jsem si a rozešla se pryč.
(přesun)

Po krátkej prechádzke ulicami Konohy som sa rozhodol, že Hokagemu vrátim dva zvitky, ktoré už mám pri sebe dlhšie. Pomalým tempom, prechádzkovým, som sa teda vydal do kancelárie Hokageho.
(Presun)

Objevil jsem se tu a odešel xD

Sedel som na nejvyžšej skale Konohy a pozoroval ako zaapadá pomaly slnko