Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Na obličeji jsem měla stále nepřítomný, nebo snad i nepříčetný výraz. Šla jsem směrem od sídla a pořád byla trochu rozespalá. Mojí pozornosti však neunikne neznámá postava s bílýma očima. A to jsem si myslela, že z našeho klanu znám každého...

"Dobrý den přeju. Můžu chvíli vyrušovat?" zeptám se zvědavě.

Podíval jsem se na děvče od Hyuugů. Zaplaťpánbu někdo od nás. Poslední dobou mám pocit, že je to tu samý Uchiha. Nic proti nim, ale člověk si s nima obvykle moc nepokecá. Všichni jsou tak těžce cool, že roztomilé kuřátko by vedle nich umřelo.

Ahoj. Jasně, jen se posaď. A tykej mi prosím. Nejsem o tolik starší. Jmenuju se Tora.

Posadila jsem se tedy a začala se vyptávat. Nejradši bych si nafackovala za svoji zvědavost, která mě jednou určitě zabije, pokud to nebude tím, že mi zase jednou za uherský rok ujedou nervy...

"Já jsem Mikomi. Nikdy jsem tě tu neviděla, přitom členy našeho klanu obvykle poznávám. Jsi tu nový?"

Mikomi? Tak to je ta sestra Shijin. Takovej mrňavej střízlík a furt by se to pralo? Nezdá se...

No... jak bych to řekl. Poslední dobou jsem se hodně potuloval mimo Konohu. Ale legálně, abys nemyslela, že jsem nukenin. Nějak se mi však zastesklo, tak jsem se vrátil.

Pozoruju Hyuugu před sebou a přijde mi na ní něco divného.

Zajímavé. Nevím jestli bych to tu já dokázala opustit. I když pokud by to znamenalo otevřít si nějaké zajímavé možnosti, proč ne. S těžkým srdcem ale možná...

Proberu se ze zamyšlení.

"Aha. To vysvětluje proč tě neznám." pokývám hlavou.

Řekněme, že jsem si chtěl splnit jeden sen. Tedy pořádně procestovat svět. Ne vždycky to šlo úplně snadno, ale jak vidíš žiju.

Pousmál jsem se a zavzpomínal na pár naivů, kteří mě chtěli zadupat do země. Mimo jiné jsem si taky vzpomněl na několik opravdu silných ninjů, s nimiž jsem setkání přežil jen se štěstím.

Co říkáš na blížící se chuuninské zkoušky? Účastníš se?

Schválně jsem se ptal, i když jsem znal odpověď.

"Závidím ti. Mám hodně snů, ale ještě je dlouhá doba než se mi podaří všechny splnit." zamyslím se i nad slovy, která mi včera kladl na srdce Futoshi. Není kam spěchat... Ono se to řekne.

"Chuuninské zkoušky? Byl by pro mě hřích neúčastnit se. Jestli to zvorám, alespoň uvidím, že na sobě musím hodně pracovat. Většina lidí mi říká, že s tréninkem pospíchám. Tak se snad ukáže jestli je to pravda, nebo jestli mám ještě zabrat." zasměju se.

Myslíš, že mi je co závidět? Když si člověk splní sny, musí si najít další, aby se nenudil. Jaké máš vůbec cíle?

Vypadá to, že se konečně probrala z té letargie...

Víš, když jsem byl genin, nebyl jsem jiný než ty. Taky jsem měl své důvody. Doufám, že pokud u chuuninských zkoušek neuspěješ, tak si to nebudeš vyčítat a nepokusíš se během tréninku zabít.

Trochu jsem se zasmál, i když mi bylo jasné, že tahle by toho byla schopná.

Hmmm. Co věta, to věc k zamyšlení. Zadívám se kamsi do mraků a začínám si to srovnávat v hlavě.

"Chtěla bych se jednou stát S ninjou. Většina lidí si myslí, že to chci jen tak, pro srandu králíkům. A že si snad myslím, že to můžu nějak uspěchat." říkám to trochu posmutněle, protože mám pocit, že mi nikdo nerozumí.

"Jestli zkoušky neudělám, tak se z toho neoběsím. Chvilku mě to asi bude štvát ale překonám to. Překonala jsem i horší věci." zase se pousměju a v hlavě spřádám různé taktiky pro všemožné typy soupeřů.

Nejsem si jistý jak moc se můžu vyptávat, aniž bych koupil jednu do nosu. Mám z té holky pocit, že funguje jako časovaná nálož. Pořád v klidu a najednou... prásk...

A ještě k tomu ten stále neutrální výraz...

Vážně? A copak tě motivuje pro to stát se S ninjou?

Uvědomila jsem si, kolik toho na sebe napráskám naprosto cizímu člověku... ale... vždycky jsem nějak důvěrovala lidem z našeho klanu.

"Řekněme, že jsem párkrát zažila pocit absolutní bezmoci, kdy jsem nemohla vůbec nic udělat. Tohle nechci znovu zažít a navíc... chci chránit svůj klan. Ti lidi tam mi hodně pomohli, když jsem na tom byla špatně."

Zavzpomínám na perná léta na akademii. Pak už se radši odmlčím.

To jsou hezké cíle. Chránit to na čem ti záleží. Jako genin jsem si to taky vyžral. Ostatní mě museli zachraňovat a já se nezmohl na nic jiného, než se nechat královsky domlátit.

Trochu jsem se zachechtal. Tenkrát jsem z toho měl deprese a dneska se tomu jenom směju.

Řekl bych, že tímhle si musí projít každý. Ale teď mě omluv. Musím jít sloužit Konoze.

Postavil jsem se na nohy a měl něco hrozně špatného za lubem.

Pousmála jsem se. Vlastně jsem si až teď uvědomila, že hlavní motiv proč zesílit, je ochránit Konohu a svůj klan. A ne pomsta. I když to samozřejmě jde ruku v ruce s tím jak budu sílit.

Z Hyuuga klanu si prostě nikdo nebude dělat holubník. Vstala jsem z lavičky.

"Taky už bych měla jít. Díky za pokec. Srovnala jsem si díky tomu pár věcí v hlavě."

Opravdu? To jsem rád.

Na tváři se mi objevil škodolibý úsměv.

Abys na mě nezapomněla, mám tu pro tebe překvápko!

Dřív než stačila cokoliv udělat, jsem složil pečetě a s úchylným úsměvem zahlásil:

Sexy Boy on Boy Technique!

Místo mě se objevili dva bishíci, kteří se k sobě tulili, a jisté partie zakrýval jen opar z bílého dýmu. Ještě štěstí, že tohle je zapadlá a vylidněná ulička...

Ježíši to je vůl...

Vytřeštila jsem oči a hned jsem si je zakryla. Druhou ruku jsem si dala před nos, protože jsem se bála, že vykrvácím. Začala jsem naslepo ustupovat kamsi dozadu a nebyla schopná slova....

On je snad teplej nebo co?!

Zrušil jsem to ninjutsu a začal se strašně smát.

Já to věděl! Každá je yaoistka a která tvrdí že ne, tak buď lže, nebo o tom neví! Měj se Mikomi!

Pak už jsem ale rychle zmizel, nechtěl jsem riskovat pár facek.

Hm. Tak já o tom vím, jen to nemusím ventilovat na veřejnosti...

Ještě že to neviděl nikdo z mých nadřízených... Sundala jsem si ruce z obličeje, krev z nosu utřela do kapesníku a vydala se pryč. Snažila jsem se nemyslet na to, jak jsem rudá a taky vyhnat z mysli vzpomínku na dva... eh... koloušky...

přesun.

Prechádzala som sa po ulici a nudila som sa, hmm...pôjdem sa pozrieť na Hokageho?

Po tom, co jsme se s Tsunade po misi na chvíli rozloučili, zamířil jsem urychleně do Ichiriku ramen.
"Jeden velký ramen, prosím" usmál jsem se na prodavače.
"Hned to bude" odpověděl s úsměvem.
Po chvilce ho donesl na stůl a já se do něj pustil.
"Tady to je."
"Děkuji, dě..kuji moc" s plnou pusou jsem mu poděkoval.

Po dlouhé době jsem byla zase ve vesnici. Snád nebudu mít průšvih. pomyslela jsem si.

Dlouho jsem si nezacvičila, tak jsem zamířila na cvičiště.

Po nějaké době odpočinku jsem se s úsměvem vydal trénovat.
*Už je na to čas*

Prechádzala som sa, bola tu snáď ešte väčšia nuda než v Kiri. "Hmm...idem preč..." pomyslím si a zmiznem. (Presun Kiri)

Procházela jsem se v ulicích a zahlédla povědomý podnik... Hmmm dnes je krásný večer, fouká teplý vánek... sednu si pěkně na zahrádku a s dobrým pitím se mi bude určitě učit mnohem lépe. Ostatně... nikdo to neuvidí...

Objednám si saké, natáhnu si nohy pod stolem a spokojeně si čtu. Čas od času vytvaruju v dlaních pár jehel, ale raději je nezkouším vystřelit. Nemusím přece poranit ostatní hosty...

Vedľajšia ulica, nikoho nikde, v diaľke počuť krik detí.
Objavil som sa náhle na mieste... Yoko som stále objímal. Pozeral som sa pred seba, smerom, ktorý bol Yoko chrbtom. "Konoha, sme na ulici."