Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

Vykřikla jsem a poslepu do toho klonu praštila Juukenem. Hned poté zmizel. Byla jsem červená až na zádech. Rozpačitě jsem pokračovala ve sbírání magnetů a různých listin, které byly na nástěnce. Ani jsem si nevšimla, že jsem tu a tam něco pověsila vzhůru nohama.

"Jejda, já myslela že je to mrtvola..." pokrčila jsem rameny a neodvážila se podívat do očí tomu malému úchylákovi.

Možno som nevýrečný, ale rozhodne nie blbý.
S úsmevom na tvári som prikývol.
"Hai, to sa občas stáva."

Zavěsila jsem nástěnku na zeď a zvedla poražený věšák.

"Tak ale nebudeme řešit těla válející se po zemi ne? Pořád jsi mi nevysvětlil, proč by tě měl Hokage chtít zabít." zvedla jsem oči od toho věšáku a zavěsila na něj bílý plášť.

Jestliže ho měl Assasin rád, tak to nemůže být žádný zločinec. No i když na první dojem bych hádala, že možná utekl z blázince.

Naklonil som hlavu na ľavú stranu.
"Nebude lepšie, ak ti to ukážem?"

Srovnala jsem poslední rozházené drobnosti. Doufám, že sestřičky nic nepoznají, jinak si o našem klanu udělají pěkný obrázek...

"Ukázat? Hm, doufám že to bude něco jiného než to co jsi předvedl před chvílí." zvednu tázavě obočí.

"Ak budeš chcieť, pokojne to zopakujem," dodal som.

"Leda že bys chtěl vědět, jaké to je vnitřně vykrvácet." řekla jsem klidným hlasem a sladce jsem se usmála.

"To nebude nutné."
Pomaly som šiel k dverám.
"Tak ideme?"

Hodila jsem očkem na chodbu. V dálce jsem viděla dva Hyuugy, kteří šli právě do Assasinova pokoje. Navíc můj orel byl pořád na okně.

"Ano, můžeme klidně jít." kývla jsem a vyšla za ním.

přesun.

Snazil som sa nejak Ronguovi pomoct lenze som velmi nevedel ako
Tak toto bude nadlho ,
pozrel som smerom na Shijin ktora uz asi nakoniec asi zaspala
No nevadi ja pokracujem

Přiletěli jsme před nemocnici. Netrvalo dlouho a Shizuky i pana Brouka Aburame, se ujali lékaři. Na moje vlezlé dotazy příliš neodpovídali, ale slíbili, že udělají maximum.

No však je to jejich povinnost ne?

Už už jsem chtěla odvolat Kizoku, když v tom jsem si všimla spícího klubka na jeho hřbetě. Sundala jsem Taku dolů a teprve pak orla odvolala. Posadila jsem se s ním na nejbližší lavičku a nechala ho spát. Až se probere, navštívíme asi Hokage...

Boha jeho, stává se ze mě chůva...

Doktoři všechna má zranění ošetřili a obvázali. Ležela jsem na lůžku a byla přikryta lehkou přikrývkou. Stále jsem byla v bezvědomí.

Přišel jsem z ulice

Tohle je asi nemocnice. řekl jsem si a viděl tam nějakou dívku která byla v bezvědomí.


a potichu jsem řekl


Ta je hezká.

Ležela jsem na zemi před klecí. Zvedla jsem se na loktech. C-co se stalo? optala jsem se. Odpovědi se mi dostalo jen zařinčení klece. Stoupla jsem si. Chytila jsem se mříže, abych neupadla.
Tušila jsem co se stalo. Tos musel udělat zase?!
Kdyby mě zapečetili do někoho jiného, tak by se mi to nepodařilo. slyšela jsem ironii v jeho hlase.
Jak nepodařilo? nechápala jsem ho.
Snažíš se být silná, ale moc ti to nejde. zasmál se. Měla by ses odprostit od citů, jen se k tobě můžu snadno dostat.
Cože?! To není možné, vždyť ta pečeť...
Je jen silná, jak ji to dovolíš. skočil mi do řeči.
Vzpomněla jsem si na to jak mi zářil krystal a jak jsem byla roztěkaná. Zavřela jsem oči. Uvědomila jsem si svoji chybu. Ale jak tomu zabránit?...

Na tváři jsem ucítila příjemný větřík. Otočila jsem hlavu, ale oči jsem nechala pořád zavřené. Celé tělo jsem měla jako v jednom ohni. A bála jsem se pohledu na následky.
Po dlouhém přemáháním jsem je konečně otevřela. Byla jsem obvázána obvazy. Chtělo se mi spát. Sedativa? pomyslela jsem si.

Podival jsem se na ní a zeptal jsem se jí tak abych ji nijak nevystrašil.

Jak se jmenuješ? zeptal jsem se.

Chtěla jsem otočit hlavu za hlasem, ale nějak jsem nemohla. Otevřela jsem ústa, že odpovím, ale nějak jsem neměla sílu. Ztěžka jsem polkla. Pokusila jsem se o to znova. "Sh-sh..." byla jsem jistá, že se dál nedostanu, tak jsem se přestala snažit.

Podival jsem se na ní a rychle jsem se objevil u tý holky.

Musíš odpočívat. řekl jsem jí a odešel jsem zpět a sedl si na lavičku.

Jako kdybych tu skákala. pomyslela jsem si. Trochu jsem se pousmála.
Tohle bude trvat dlouho, než mě odtud pustí... Zavřela jsem oči. Chtělo se mi spát.

Vidim,že zavřela oči tak jsem šel dál a udělal jsem nějakého malého ptáčka a poslal jsem ho Kazekage sama.

Vztal jsem a šel se projít.

Zívla jsem.
Já jsem... Usnula...?
Prudce jsem stala, obratně se vyhnula Ryuujimu a Ronguovi, abych je neprobudila a proplížila se pod oknem. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu.
Na lavičce jsem si všimla nějakého chlapce a Mikomi-neesan. Naklonila jsem hlavu na stranu a chvíli si ho prohlížela.
Ještě jsem ho tu neviděla...
Po chvíli přemýšlení jsem zaběhla do nemocnice, půjčila si od sestřiček dvě teplé deky a přehodila je přes ně.
Dobře víme, jak často sama usínám na podobných místech... Nad svojí myšlenkou jsem se musela ušklíbnout.

Po procházce jsem se vrátila pod okno, posadila se do tureckého sedu a rozložila před sebou svitek, který ležel před Ryuujim.
Atsugai... Nemělo by to být tak těžké...

Znovu jsem se probrala. Bolest stále trvala. S velkou námahou jsem se posadila.
V nočním stolku jsem našátrala nějakou tužku a kousek papíru.
Doplahočila jsem se k oknu a pískla. K oknu se snesla vrána. Přivázala jsem ji na nohu lístek. Okolo lístku svítilo fialová čakra. Pustila jsem ho a nechala letět.
Došourala jsem se z pátky do postele a lehla si. Oddychla jsem si. Připadalo mi jako bych běhala maraton.

Samozrejme som už bol prebudený. Posedával som na lavičke a hľadel pred seba.

Probrala jsem se z polospánku. Hmm... kdo na mě hodil tu deku? Otočila jsem pohled na Taku.

"Zdravím, jak se spalo na orlovi?" pravila jsem se smíchem.

oknem proletěla vrána a letěla přímo k majitelce i se vzkazem

Shiz: