Nemocnice v Listové

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).
Shizune a Sakura Haruno.

"Jo je mi fajn." Odpověděla jsem jim na otázku. Uhnula jsem pohledem. Doufám, že už to nebude horší... Bolelo mě na hrudi, ale nechtěla jsem to na sobě dát znát.

´Fakt tě nic nebolí?´

"Fujtajksl! Musíš se tu zjevit jak duch?" otočím se naoko naštvaně na postavu, co se vyloupla z kouta.

"Aaaa, náš starý známý mrazák." dodám s úšklebkem a zachechtám se.

Hyuuga-Mikomi napsal:"Reina? Tak s tou jsem ještě neměla tu čest... A jestli bylo tohle její sensei, tak snad radši ani mít nechci."

Bože můj, copak těch podivných existencí není nikde konec?

"No, nebudem mluvit jen o nepříjemných věcech. Nechybí ti tu něco? Vím že nemocniční strava a zásoba oduševnělých časopisů je něco strašného. Nechceš něco přinést?"

"Je to moje kamarádka..."
"Ještě jsem nejedla. Před chvílí jsem se probrala."

"Opravdu mi nic není." zalhala jsem, opět.
"Prosím nehádejte se.... třeští mi hlava."

"Neboj, nehádám se. Jen jsem si přátelsky rejpla. Už jsme se seznámili. Vidím, že tu máš ošetřovatele, takže vás nebudu rušit." usměju se na ty dva.

"Takže se mějte a ty na ni dávej pozor." mířím slova na ten pochodující mrazák.

"Ahoj Shiz, a brzy se uzdrav." mávnu na ní a odcházím z místnosti.

(přesun)

Jen jsem zvedla ruku a zamávala.
Lehla jsem si, prorože mi sedění přinášelo víc bolesti. Zavřela jsem oči a dala si pře ně ruku.

´předtím si mě asi neslyšela když si byla v bezvědomí tak to zopakuju miluju tě´

Ruku jsem si sundala z očí a posadila jsem se. Sykla jsem bolestí, ale moc jsem ji nevnímala. Zaskočil mě tím, co řekl. Podívala jsem se na něj a přemýšlela, co mu mám na to říct. "Hm..." začala jsem. "J-já..." začínalo mi být horko. Sklonila jsem hlavu a chytila se za ni. Absolutně jsem nevěděla co říct. Došly mi sloval. Prostě jsem jen seděla a dívala se na podlahu.

´Néní ti nic´ přišel sem k ní

"T-to.. přejde." koktala jsem. Byla jsem si jistá, že mám červené tváře.

´Omlouvám se ti že sem ti to řekl vypadá že necítíš to stejné tak promin´Zalezl sme si do kouta a sedl si na židli

"Ne... nemáš se za co omlouvat... já... já jen..." horlivě jsem přemýšlela, co nebo spíše jak to říct. Netušila jsem to.
Odekryla jsem se. Stoupla si, myslíc, že mě nohy udrží. Jenže jsem v nich neměla ještě tolik síly, aby udržely mou váhu. Klátila jsem se k zemi.

Rychle sem pod ni vběhl a chytil ji a dal na postel´To nic asi už pudu otravoval sem tě už dost´

"Ne!" vyhrkla jsem. "Neotravuješ." chytila jsem ho za ruku. Měla jsem lechtivý pocit v oblasti bříška.

´Chceš po mě něco klidně to udělám´

"Nechoďte pryč, prosím." dívala jsem se na ruce. Tváře jsem měla červené.

´Tak jo zůstanu ještě´ dal sem si židličku k její posteli a držel ji za ruku

Lehla jsem si na bok čelem k němu. Sevřela jsem mu ruku.
"Jak dlouho, tu chcete zůstat?" optala jsem se po chvíli ticha.

´Jak dlouho budeš chtít´

Usmála jsem se. "A co Kiri a vaše sestra mizukage?"

´Je v pořádku ale hlavně doufám že ty budeš v pořádku´usmál sem se na ni

"Budu, jen co se dostanu z týhle nemocnice." chtěla jsem co nejdříve vypadnout.

´Ještě chvilku to vydrž´Dal sem ji letmý polibek

Zvedla jsem se na loktu. Rukou co jsem ho držela jsem si ho přitáhla k sobě. Přitiskla jsem své try na jeho.