Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

,,S tebou je teda srandy kopec ti povím." Pro sebe kroutím hlavou a dívám se na toho hada.

"Co já?" podívala jsem se na něj.

Nechces byt ten "niekto" koho hladam? Spytam sa potichu aby ma nikto nepocul okrem jej potom sa pozrem na toho typka Neser ma lebo ti opdalim dom! Poviem a milo sa na neho usmejem

"To je naivní." řeknu si spíš pro sebe, hodím nohu přes nohu a ruce si dám za hlavu. Kdo by šel k takové bandě magorů?

"Co?" řekla jsem nahlas. Poté jsem stišila hlas. "Co bych z toho měla?"

Povedzme ze silu a prachy Usmejem sa
(Mikomi ty si to nepocula :D snazim sa byt potichu )

"Bych se musela rozmyslet a mám zpoustu otázek a nevím jestli tohle vhodné místo na pokádání jich."

Pohledem se dívám po ostatních, co to má jako sakra znamenat. Zatím jsem v klídku a pohodě. On si snad myslí, že na ty jeho prskavky budem čekat.

(aj, myslela jsem že druhá část už je slyšitelná - soráč ber to tak, že naivní je to vyhrožování výbuchem)

Priletel ku mne moj vtak Tak nasadaj porozpravame sa inde...Un! Poviem potichu a naskocim na vtaka
(V poho xD)

"A myslíš, že mě nechaj jen tak se poflakovat po vesnici, když půjdu?" ušklíbla jsem se.

Nie...ale mam plan Pusmejem sa a splacam husenicu ktora ju sviaze a ja ju hodim na vtaka a odlietame. Had sa predo mna postavi aby ma nahodou nenapadli

"No super!" postěžovala jsem si.

Usmejem sa na nu Hned ako nas nebudu videt odviazem sa Zasmejem sa a letim prec z dediny
(presun)

Prišiel som na treningove pole.
"Jáááj konečne som tu po dlhom čase."

Odídem od všetkých, ničomu som poriadne nechápal ani nechcem chápať. Keď už som ďalej od všetkých tak spravím potrebnú prípravu na kuchiyose no jutsu a udriem otvorenou dlaňou do zeme. Hneď ako pominie dym, ktorý nastal po mojej technike sedí proti mne žaba.
Žaba je vysoká asi 2 metre a na chrbte má dosť veľkú sekeru.
"Woaaa?! Ozajstný žabí bojovník, vieš rozprávaš? Vieš, vieš vieš???
Netrpezlivo poskakujem z nohy na nohu pri pohľade na žabu.

Dopr...

Všechno se odehrálo děsně rychle. Nechápu proč si Shizuka s tím magorem šuškala, faktem je, že se odletu moc nebránila. Nebo se mi to jen zdálo? Netrvalo dlouho a byli i mimo dosah mých očí. Jak říkala to jméno? Reina? V nemocnimi mi říkala, že je to její kamarádka. A její sensei je Naomi Hyuuga... Nějak se nám to zašmodrchává.

Oči se mi vrátily do normálu a já si prohrábla vlasy, které mi padaly do čela. Co to má všechno znamenat? Tohle je den blbec. Napřed dostanu mindráky, pak se chytnu do genjutsu, div se neutopím a teď si Shiz odletí s nějakým vymytým mozkem z Akatsuki...

Zvedla jsem se z toho místa a vrátila se zase k vodě. Opět jsem se posadila do tureckého sedu a snažila se na nic nemyslet. Přitom udržet čakru ve správné rovině, abych se nevykoupala.

,,He ona už odletěla. Sakra a to mohla být taková sranda. Škoda no." Tak ted si můžu aspoň procvičit nové jutsu. Otevřel jsem svitek rychle jsem ho přečetl a už jsem skládal pečetě. ,,Suiton: Suigadan." Z vodní hladiny něco vyšlo, ale nebylo to ono..

(jen pro zajímavost... tobě nevadí, že mě unesl? )

(Jej sorry, já to jen tak přelistoval. Upřímnou soustrast:D)

(mno díky teda )

Přišla jsem na cvičiště. Přikradla jsem se ke stromu pod nímž jsem nechala svitek. Vzala jsem ho a hodlala odejít. Šla jsem rovnou k sobě.

GamaOno
Žaba sa na mňa pozrie a začne sa smiať.

Ja ju nechápavo sledujem. "Čo? Mám niečo na tvári?"

GamaOno

"Ako pozerám si v tomto nový, ja som GamaOno, žaba bojovník. Ak budeš potrebovať pomoc v boji mohol by som ti pomôcť, ale zadarmo to nebude. Teraz už idem."
Žaba zmizne a ostane po nej len dym.

Blbo pozerám na miesto, kde bola žaba. "GamaOno?" Po chvíľke sa spamätám, chopím sa katany a odídem z tréningových priestorov.
(Presun)

Hmmm... nějaká žába... eh? Otevřu oči, ale nikde nikdo. Postavím se a z vodní hladiny přejdu zpátky na břeh. Pořád jsem trochu mimo, ale aspoň už nepociťuju ten příšernej vztek. Na rameni mi přistál Edgar.

"Edgar-sama. Taky už máte dost toho, jak se všichni zlepšují a já už delší dobu nic?"

Havran souhlasně zakrákal.

"Ale taky je pravda, že když se tím budu užírat, nic se nezmění a naopak půjde všechno ještě hůř."

Havran mlčel. Ale já věděla své. Ty emoční výkyvy mi nedělají vůbec dobře. Měla bych se toho zbavit. Ve svém vlastním zájmu. Vzhledem k tomu jaký mám cíl, je to trochu zvláštní... Nechala jsem havrana sedět na rameni a vydala se na cestu.

Pomalým krokem a s nepřítomným výrazem ve tváři, jsem šla směrem ke kanceláři Hokage.

Dneska mě to nějak nebere. Asi někam zajdu. Pomyslím si a pomalým krokem opouštím místnost.(přesun)