Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

"Měl jsi s tím ještě počkat, taky by ses mohl zranit a znovu si s tím něco udělat." řekl jsem s úsměvem a podíval se na jezero.
"Už jsi se viděl s Mikomi? Klidně se za ní zastav, šla k ní teď její sestra - ta kunoichi, co se mnou mluvila, jestli jsi si všiml.." trošku jsem zrudl.
"Dnes už dost tréninku, teď se někam podívat" řekl jsem si potichu pro sebe.

''mikomi jsem viděl ráno''
pověděl jsem
''nebudu teď rušit rodinou schůzi... pak večer za ní zajdu... možná''
slovo možná jsem trochu zažbrblal

"Dobře, dobře.. Je to na tobě." Pomalu jsem začal odcházet.. "Hlavně se šetři" zavolal jsem.

.Přesun.

''jistě...''
dostal jsem žízeň a proto jsem se vrátil k nemocnici jelikož jsem zde zahlédl automat
- přesun

Zamyšleně jsem přišla na místo, které jsem neviděla sice jen den, ale zdálo se mi to jako věčnost. Vyskočila jsem na jednu větev a pozorovala přítomné lidi. Nezdálo se, že mi někdo věnuje pozornost.

Pomalu jsem se zvedla na nohy a přestala používat čakru. Větev byla silná, ale zároveň dost úzká a vratká na dobrý trénink rovnováhy. Kráčela jsem po ní tam a zpátky a užívala si vítr ve vlasech. Kdyby mě viděl ten lékař co mě propustil, asi to s ním praští.

Ta krajina kolem je nádherná. Když jen pomyslím na to, že jsem ji už nemusela nikdy vidět...

Hyuuga Futoshi napsal:"Uum?" Posadil som sa a pozrel smerom na Taikiho. "Aha, videl, asi ho pustili... obšmietal sa pri únose Mikomi."

"Takže z Konohy asi nebude.." Řeknu a pozoruji okolí. Najednou tady bylo plno a pak zase všichni zmizeli. Zvláštní.. Mohla bych si taky znovu zatrénovat.. Pomyslela jsem si, ale pak jsem si vzpomněla, jak usilovně jsem se snažila proměnit Kamaitachiho na vítr. Bezúspěšně..
Povzdechla jsem si a znovu se podívala na oblohu. Dneska bylo vážně hezky.
"Někdy je dobré jen tak odpočívat, že? Zvlášť, když je tak hezky." Řekla jsem s úsměvem Futoshimu, aniž bych odtrhla pohled od té modré oblohy.

"Mal by byť z Kumogakure no Sato." Zasa som si ľahol a pozrel som sa na Yoko. Ako som ju zo strany pozoroval, jedno oko som zatvoril. "Áno a najlepšie je, ak je človek s niekým, koho má rád." Len tak zo mňa vyšli tieto slová, než som si uvedomil, čo som vlastne povedal.

Přesunul jsem se zpátky na cvičiště. Ne za cílem trénovat, ale lehnout si a chvíli pořádně odpočívat. Položil jsem se na zem u jezera a pomalu sledoval zapadající slunce.
Přitom jsem přemýšlel o tom, co se zatím stalo a uvažoval jsem, jak se to bude vyvíjet dál.

Také jsem si všiml těch dvou.. 'hrdliček' a celkem s nadšením je pozoroval.

Seskočila jsem z větve. Už mě nebavilo držet balanc. Trochu jsem se při dopadu zapotácela.

Hmmm zase Allii? Viděl mě?

Všiml jsem si Mikomi a mávl na ni, aby přišla.

Když mluvil stočila jsem na něj pohled. "To ano.." Souhlasila jsem opět s úsměvem.
Jestli se budu takhle dál usmívat, budu mít z toho brzo akorát tak vrásky..
Ušklíbla jsem se nad svými myšlenkami. "Každý den se kolem nás děje tolik věcí a my si jich přitom někdy vůbec nevšímáme.." Řekla jsem zamyšleně. Co jsem to zase plácla? Pomyslela jsem si a zvedla jsem ruce do vzduchu, abych si je aspoň trochu protáhla. Potom jsem sebou plácla na záda do trávy. Občas se chovám až moc dětinsky..

Volným krokem jsem přišla blíž. Stejně nemám co dělat, třeba zažiju trochu zábavy. Prospělo by mi to.

"Ahoj Allii."

Z leže jsem přešel do sedu"Ahoj Mikomi, musím se opakovat, ale jak ti je? Byla za tebou Shijin" optal jsem se s úsměvem a zadíval se na Futoshiho a tu ženu, která s ním byla.

Ja som stále ležal na tej tráve a sledoval oblohu, jej pohyb však zaujal moju pozornosť a keď si ľahla vedľa hlavu som otočil do strany, k nej. Pričom som sa na ňu pozeral.

Sklopila jsem oči směrem k Alliimu.

"Po fyzické stránce to už celkem jde. Mám chuť něco dělat a začít pořádně trénovat."

Podívám se na Mikomi "Chceš se mě na něco zeptat, nebo něco dělat?" ušklíbl jsem se.. *doufám, že to nevyznělo blbě*

Sotva znatelně jsem se pousmála a zahleděla se kamsi do ztracena.

"Mám chuť bojovat a udělat pořádný bordel!!!"

To už byl úsměv na mojí tváři nepřehlédnutelný. Musím zesílit. Příště se unést tak snadno nenechám.

"Páni ten den nějak utekl.." Ušklíbla jsem se, když jsem se podívala na oblohu a z toho usoudila, že jsem tady byla už celkem dlouho.
Další den v Konoze.. Někdy bych mohla navštívit Hokageho..
Napadlo mě a pak jsem na sobě ucítila upřený pohled. Snažila jsem se nedát na sobě znát, že mě to znervóznilo.

"Jsi si jistá, že to už chceš?" podíval jsem se směrem kam Mikomi. *mohlo by to být zajímavé* začal jsem se drbat na hlavě.

Pohodila jsem vlasama a prohrábla je.

"To si piš. A ne že mě budeš šetřit."

"Hmm.. dobrá. Chceš se někam přesunout?"

Zatvoril som oči a hlavu som otočil tak, aby som sa "pozeral" na oblohu, no oči som ma stále zatvorené. "Áno máš pravdu, ide to rýchlo. Až veľmi rýchlo."

Začala jsem se protahovat.

"Nechci se zdržovat. Tady mi to vyhovuje."

Kolem očí se mi objevily žilky a už jsem sledovala, co udělá Allii.

"Dobře tedy"
_
"Kage Bunshin no Jutsu" vytvořil jsem čtyři klony a poslal je na Mikomi, sám jsem při tom skočil na jezero a čekal na Mikomiin krok.
*jsem připraven*

Hmmm sakra. Tohle nemám ráda. Kage bunshin je otravnej. Uskočila jsem víc dozadu a sepjala ruce.

"Fuuton: Reppushou."

Čtyři klony vzdušná vlna odhodila a roztrhala na cucky. Zbytek vzduchu se řítil přímo na Alliiho.