Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

Otočím sa smerom k vtákovi, ktorý moju pozornosť k meču naruší a sledujem ho.

Nevšímám si havrana a jsem ponořená do svých myšlenek. Koutkem oka vidím, že přiskákal blíž k Hisagimu a otevřel zobák. Vydal příšerný skřek a načepýřil se. Nic moc nezvyklého u něj.

Zavrčím na havrana a sledujem ho. "Čo by si rád?"

Edgar se ještě víc naprdnul a spustil své oblíbené - Ahoo Ahooo. Natáhla jsem ruku a počkala až ke mě přiletí. Dala jsem mu sušenku a vypadal spokojeně.

"Toho si nevšímej." pravím rezignovaně směrem k Hisagimu.

Priletim na priestor a pozorujem tych dvoch dole lahnem si na vtaka a podriemavam

"Máš pravdu, radšej nie." Zasmejem sa a znovu sa venujem katane.

"Neboj, nic ti neudělá. Jen je občas trochu dotěrný." pousměju se.

"Hmmm neletělo něco kolem?"

Mám takovej zvláštní pocit.

"Ja ani neviem." Pozriem sa na oblohu.

Pozorujem ich a vsimol som si ze ma asi spozorovali tak som zletel trosku nizsie Cau Povedal som a cumel na nich

Už mě nebavilo jen tak sedět na stromě. Slezla jsem tedy. Rozhodla jsem si, že si zopakuju základní pohyby.
Stoupla jsem si. Zhluboka jsem se nadechla. S výdechem jsem se rozestoupila do úrovně paží a mírně jsem pokrčila nohy. Ruce jsem zvedla do výši ramen a pak jsem je dala zpátky do úrovně pasu. Prsty jsem měla mírně roztažené. Otočila jsem se na pravou stranu, ruce jsem dala dlaněmi dolů. Pohyby jsem dělala celým tělem. Dávala jsem si pozor, aby špiška chodidla mi svěřovala stejným směrem, jako koleno. Pravou ruku jsem dala do výše ramene dlaní směřovala k sobě. Levou ruku jsem měla pokrčenou a o něco níž. Prostředníček mi směřoval k zápěstí. Ruce jsem otočila dlaněmi k sobě. Pomalým pohybem jsem je spustila k pasu. Jak jsem je dávala dolů, tak jsem váhu těla přenesla na levou nohu. Ruce jsem dala spátky do úrovně ramen. Tentokrát jsem levou ruku malíkovou stranou přitiskla na zápěstí. Plynulým pohybem jsem překřížila ruce. Stále jsem byla v mírném podřepu. Ruce jsem dala zase do úrovně pasu a opět malíkovými stranami před sebe. Ruce jsem nenatahovala, nechala jsem je mírně pokrčené. Váhu jsem přenesla na obě nohy. Levé chodidlo jsem posunula dopředu. Otočila jsem trup a ruce dala před sebe. Pravou rukou jsem utvořila "háček". Levou nohou jsem udělala krok dozadu. Levou ruku jsem natáhla za nohou a trub také otočila. Vydechla jsem. Chvíli jsem tak zůstala a dýchala. Pak jsem zvedla pravou nohu do vzduchu a ruce jsem následovala pohyb nohou. Položila jsem nohu před sebe a udělala jsem výpad ramenem. Následně jsem zvedla pravou ruku a simulovala útok loktem. Z týhle pozice jsem mohla pokračovat to samé na druhou stranu. Pořád jsem si dávala pozor abych, kařdý pohyb dělala celým tělem a aby chodidla směřovala stejným směrem jako kolena. Několikrát jsem zopakovala formaci. Ukončila jsem ji tím, že jsem nohy dala k sobě.
Pořádně jsem se tak protáhla.
(hm.... těch čiností je ve formaci víc, ale nemohla jsem si je vybavit)

"Asi se mi to zdálo." pokrčím rameny. Edgara hodím na trávu a on začne šmejdit po něčem k žrádlu.

Opřu si hlavu o ruku a klíží se mi oči.

"Hele umíš s tou katanou vůbec?" pravím s nepřítomným výrazem.

Zvednu oči k nově příchozímu.

"Nazdar." odvětím a sleduju ho.

Přijdu do místnosti. ,,Aaa konečně odpočinek a trénink." V tom zahlídnu ten plášť. Akatsuki co ti tu?

Zpozorovala jsem postavu. Uviděla jsem plášť. Čekala jsem co udělá a věděla, že to nebude nic dobrého.

Sadol som si na vtakovy a pozoroval ich udivene pohlady Co je?

Mezitím se rozhlídnu i po okolí. Aha žabí kluk, hyuuga a tu další neznám. Pro sebe se usměju a dál se dívám na toho nahoře. ,,Co je? Vtip ti nechybí." Dívám se na něho.

"Taky máš rád ptáčky... he?" sleduju toho divnýho týpka. Edgar mi neposedně poposedával na rameni. Třeba ho ten dotaz trochu překvapí. Bude si myslet, že jsem blázen...

To si pis! Poviem a splacam vtacika pustim ho a dalej od nas vybuchne A hlavne tych ktory vybuchuju Usmejem sa na nu a pozorujem toho divneho chalana

,,Mi se to nějak nezdá. Na holku máš nějak moc ráda výbuchy." Dívám se na dopad kde dopadl ten pták.

Přistoupila jsem k Hisagimu a Mikomi.

Tak nějak si teď nejsem jistá, kdo je tu blázen... Vlastně v tom jasno pomalu mám. Ale bláznům se neodporuje.

"Moc hezké. Ale pššt, lidi už spí." oplatím úsměv.

Kuknem sa na toho chuja co ma nazval babou Ty slepy debil chod k ocnemu!!! Zrevem na neho

,,Ale, ale emoce jsou na místě jak tak vidím." Lehce se usměju. ,,Na oční chodit nemusím ty bys měla jít no..." Radši větu nedokončím.

Uchechtnu se a oči si překryju dlaněmi. To snad není pravda...

"Ty jsi od Akatsuki, co?" rozhodla jsem se promluvit. "Jak se má Rei?"